Eliška FuchsováDirector Int. Sales & Production Simply Cinema
Vítězný návrh Národní knihovny Jana Kaplického je ten z nejkrásnějších. Moc se těšíme, že můžeme připravovat pokračování dokumentárního filmu PROFIL.
Věřím, že se zmobilizují i schopní organizátoři přednášky.
Pozor, v Budapešti na přednášce o víkendu 10.3. bylo úplně vyprodáno!!!
Jan Kremláčekcoccon, brand and design agency
Návrh nové Národní knihovny mne jedním slovem uchvátil! Musím vysvětlit z jakého úhlu pohledu na dílo Kaplického nahlížím. Vzhledem k tomu, že nejsem ani architekt, ani urbanista, tak se na celou situaci kolem knihovny dívám spíše z jakéhosi filozofického hlediska.
Návrh se nemusí líbit každému, nicméně šedivý průměr je to jediné, co si nepřeji. Domnívám se, že cokoli, co nutí společnost k názoru, k přemýšlení, je perfektní a má své místo – v dané chvíli zde v Praze. Po pravdě, kdo z nás se cítí být tak nadčasovým a všeobjímajícím, aby mohl objektivně zhodnotit, co je a co není přínosem pro Prahu (potažmo architekturu etc.). Pro mne je přínos, že se něco děje a nehodnotím, zda je to správné nebo špatné – myslím, že mi tato funkce nepřísluší. To přeci ukáže až čas. Věřím, že profesionál, kterým je pan Kaplický a i celá porota, umí rozumně zvážit potřeby dané budovy a možnosti návrhu. Nemám důvod jim nevěřit.
Co se týče hlasů, že je to provinění z urbanistického hlediska, nevkusnost, že se to do prahy nehodí etc. Nevím co na to říct, asi jen to, že akademici, kteří se ozývají, se, myslím, měli ozývat daleko hlasitěji v jiných smutných případech, jako jsou například zavilá satelitní městečka, která decimují a ohýbají nepřirozeným způsobem socioekonomické vztahy ve společnosti. Nicméně, to by bylo na jiný článek.
Těším se na další stavby jako tato, protože v mrtvém městě produkujícím tuny nezáživných kancelářských budov a obytných buněk žít nechci. Velmi se těším na realizaci a děkuji, protože v Praze žiji.
Vlasta Koupalarchitekt
Architektura pana Kaplického je NIJAKÁ. Je NIJAKÁ již dnes. Není ani dobrá ani špatná, ani odvážná ani neodvážná, není ani hezká ani škaredá, ani líbivá ani nelíbivá, ani extratřídou ani špatnou třídou, ani k velké diskusi ani k malé diskusi, ani moderní či módní ani zcela vyčpělá, ani k velkému přemýšlení, ani k malému přemýšlení a nestane se vůbec nic, jestli se postaví nebo nepostaví. Architektura stavby odpovídá složení poroty.
Architektura mohla, nebo taky nemusela, lépe zapadnout do prostředí Prahy, i Letné. Nemusela být tak amorfní. Mohla se tvářit jinak než pozorovatelna s kyklopským okem shlížející na město. Mohla být modernější a klidně nejmodernější i daleko více technologicky sofistikovanější, a ještě k tomu šitá na míru Praze - to však není ani jeden soutěžní návrh, a to je škoda. Stan, šapitó, čepice nebo muchomůrky se ve městě uplatňovaly taky a to v dobách dávných i předávných. Stavba se může klidně stejně dobře nebo ještě lépe uplatnit jinde, a rovněž se nic nestane.
I když to k tématu soutěže a vítězné stavby možná moc nepatří, je neméně zajímavé, jak okatá je chuť něco postavit i to, jak peníze nepředstavují žádný problém a to je dobře, a zároveň to dobře není. Miliardy se najdou ve státě, ve zrušeném Fondu národního majetku a MK je s chutí přerozdělí. Postavit Národní knihovnu je nutné, opravit Národní muzeum taky a možná, že ještě více nutné je transformovat MK a památkovou péči a její péči o ohromné kulturní dědictví do účinné podoby. Na toto národní dědictví však peníze stále nejsou.
Zároveň je dnes vidět, že peníze nejsou tím pravým problémem, který brání transformaci MK v této oblasti a proč i nejcennější památky jsou stále udržováno v nějakém latentním spánku na kapačkách nejnutnějších úprav, šolichů a plýtvání. Z tohoto pohledu je pohled na knihovnu představující koncentrovanou kulturní vyspělost opět nějaký. A nějaký není třeba v tomto kontextu rozhodně rozpačitý.
Posláním by měla být knihovna nositelem nového. Doba a používané informační a komunikační technologie posunuly dřívější význam knihoven dál, do lidí, mezi lidi do jejich společného času a prostoru, ať už jsou v knihovně nebo jsou s ní odkudkoli spojeni. V tomto ohledu je stavba také nijaká. Ale kdo určil vítěze a kdo chce postavit knihovnu musí mít odhodlání - to jediné je úžasné, usilovné, opravdové a NENÍ na celé věci NĚJAKÉ. Snad zde MK, jako jeden z hlavních aktérů a jako nejvýznamnější nositel dávno zašlých tradic, najde svou seberealizaci a oddálení řešení svých vlastních problémů.
Petr Pištěkarchitekt a nezávislý publicista
1. Všem, kteří se podíleli na výběru nevhodné lokality, formulaci nesmyslných soutěžních podmínek, jejich amatérskému zpracování a zpackané mediální prezentaci celého podniku: „Proč to ale celé muselo stát tolik peněz?“
2. Paní architektce Evě Jiřičné, která neváhala přijmout členství i předsednictví v porotě soutěže, kterou její iniciátor od samého počátku nevkusně spojoval výhradně se jménem jejího přítele a bývalého partnera Jana Kaplického, podílela se na jednohlasném vítězství jeho návrhu zjevně porušujícího soutěžní podmínky a poté i devótním vychvalováním projektu v médiích - a která svůj respekt k zákonům, resp. soutěžím dává mimochodem najevo také současnou realizací významného souboru staveb za veřejné finance ve Zlíně, jehož projekt se obešel pro jistotu zcela bez soutěže: „Máte nějakou soudnost, paní profesorko?“
3. Panu architektovi Janu Kaplickému, který svoji roli v příběhu "velkého návratu do Prahy" sehrál náležitě pateticky, při vědomí své startovní pozice zřejmě nepovažoval za nutné dodržet zadání soutěže, navrhl stavbu s naivní estetikou a banálním uspořádáním vnitřního prostoru a v souvislosti se svojí účastí v této soutěžní frašce navíc hovoří o velké satisfakci či demokratické architektuře v demokratické zemi: „Ježkovy voči!“
PhDr. Ivona Raimanováhistorička umění a kurátorka
Mám ohromnou radost. Jsem nadšená, že návrh pana Kaplického zvítězil. Jsem patriot, a proto bych si přála, aby Praha byla evropským centrem, jak se patří. Tiše závidím třeba Londýnu, Paříži, Berlínu, kde se v poslední době objevily zajímavé architektury. Nyní mám pocit, že budovou Národní knihovny bychom se těmto městům mohli přiblížit. Kaplického stavbu považuji vskutku za architekturu 21. století a podle mě, zůstane-li živa a zdráva v dalších desítkách či stovkách let, bude to klenot v české architektuře, tak jako jiné vrcholné památky v Praze. Je to architektura s vizí, s odvahou překračovat zaběhlá klišé a je to architektura, která stojí daleko za regionalismem naší země. Měli bychom si považovat toho, když můžeme pracovat s lidmi, kteří svou genialitou vidí vždycky trochu dopředu. Jen aby všichni tyto kvality pochopili...
Renata Kricnerovátisková mluvčí Galerie hlavního města Prahy
Se soutěží jsem byla spokojena a s napětím jsem očekávala její výsledky. Jsem šťastná, že pan architekt Jan Kaplický vyhrál. Jsem původním povoláním knihovnice a vzhledem k jeho preciznímu zpracování provozních podmínek jsem jeho návrhem nadšená po všech stránkách včetně výběru místa na Letné.
Martina Krausovástudentka (17 let)
Nemohu nenapsat a podělit se se svým názorem na návrh knihovny, která ve mně způsobila mnoho rozpaků. Ano, ani mne neminula tato zpráva. Skoro každý mohl vidět návrhy na knihovnu, která mi vzala dech. Ne ale svým vzhledem, ale svým nevkusem vůči stověžaté Praze. Kdo by se chtěl koukat na panorama, ve kterém by "trčela" stavba připomínající sliz, je pro mne míra nevkusu a arogance k dílům, které zde vytvořily jiné generace. Pana Kaplického neodsuzuji, beru jej jako člověka, který něco dokázal, ale návrh se hodí někam jinam. Někam na velké prostranství, kde by působil tento objekt velice vzdušně. Navíc se již objevily problémy týkající se této stavby. Její výška by, dle mého názoru, vadila panoramatu Prahy. Neměl by se brát ohled i na prostředi? A na vkus? Osobně bych vybrala třetí vítězný návrh. Je velice jednoduchý, čistý a v pravidelných liniích.
Michal A. Vašekstudent architektury na ČVUT
Osobně si myslím, že Kaplického návrh je nejzajímavější ze všech presentovaných. Chtěl bych reagovat na názor Yvette Vašourkové, která píše o vzniku další stavby globální neautonomity a o absenci kontextu. Na druhou stranu ale také o tom, že stavba jako n. k. by měla být naprosto oproštěná od stylů či módních trendů, což, si myslím, si poněkud protiřečí, protože kontext přece souvisí se stylem daného prostředí. A módní trendy navíc často určovaly to, co se stane konvencí. Ku příkladu baroko. Nebo funkcionalismus.
Otázka je, zda má krabice k tradiční pražské architektuře blíže než medůzoid. Myslím si ale, že právě tento amorfní tvar, byť se někomu může zdát nemoderní a tvarově patřící do musea, má tu souvislost s lokální architekturou, že navazuje tam, kde byl vývoj českého designu odkloněn nesprávným směrem, tedy hlouběji do postmoderny (Např. porovnání tramvaje T3 vyráběné od roku 1960 a tramvaje T6A5 vyráběné od r. 1991). A myslím že právě proto by mohla být novým zárodkem autonomního vývoje české architektury, i když samozřejmě vycházející z doby globalisace, čemuž se nelze vyhnout. To, že byl výběr vítěze neregulerní považuji za pravdivé, ale není to samozřejmě vina Kaplického, přestože nedodržel zadání, nýbrž vina přístupu komise. Kaplický se teď bohužel dostal do nepříjemné posice, kdy jeho stavba už tak vzbuzuje vlnu nevole třeba i díky podzemním archivům, a pokud UIA bude zpětně hodnotit průběh soutěže a uzná nesprávnost, bude vypsána nová soutěž dovolující podzemní sklady, ostatní kanceláře už budou tak znechucené, že se ani nezúčastní a Kaplický znovu vyhraje, což ale vlastně bude pro stavbu v očích veřejnosti negativní a stane se ještě více neoblíbenou.
Související články
Anketa: Dočká se Praha díla světového významu? 3.díl
oko nad Prahou | výstava soutěžních návrhů
ČKA žádá prověření regulérnosti průběhu soutěže na NK ČR
HŠH architekti | Národní knihovna ČR
UIA potvrdila regulérnost architektonické soutěže
Anketa: Dočká se Praha díla světového významu? 2.díl
Stanovisko ČKA k průběhu soutěže Národní knihovny
Anketa: Dočká se Praha díla světového významu?
JAN KAPLICKÝ: KRUH SE UZAVŘEL!
Ostře sledovaná soutěž na Národní knihovnu v Praze startuje
