Visuté zahrady Vincenta Callebauta

Jak budou vypadat města za patnáct let, kdy podle prognóz OSN vzroste počet jejich obyvatel na 5,5 miliardy? Jak budou velkoměstské aglomerace zásobovány potravinami? A kde budou brát další půdu pro pěstování plodin a pozemky pro nové obyvatele? Belgický architekt-vizionář Vincent Callebaut bere vážně varování o vývoji populace, nárůstu obyvatel planety i ekologických hrozbách. Jeho vize nemají do detailů promyšlené konstrukční ani funkční řešení, jsou však důležitým počinem a inspirací. Představují nápady nabídnuté k celosvětovému brainstormingu, k hledání funkčních variant jeho fantastických projektů, které se nechávají inspirovat přírodou živočišnou i rostlinnou. Vincent Callebaut hledá pro naši budoucnost neobvyklá řešení a stejně jako v případě své vize plovoucích měst (viz Projekt č. 5/2009) nachází nový prostor na vodní hladině. Projekt vertikální farmy Dragonfly (Vážka) má podobu průsvitných křídel umístěných v centru New Yorku. Ekologický charakter futuristické konstrukce podtrhuje využití všech postupů šetrných k přírodě, jež jsou dosud známé či zatím jen načrtnuté ve fantazii belgického architekta. Neobvyklá konstrukce se má stát ekofarmou v samém středu velkoměsta, která bude nejen soběstačným organismem, ale navíc pomůže se zásobováním i svému okolí.

Na skleněných křídlech

Obrovský skleník s ocelovou konstrukcí skrývá v útrobách sady, pole i louky. Počítá se v něm také s chovem dobytka či drůbeže. K zajištění permanentního chodu a životních cyklů na vertikální farmě jsou její součástí rovněž domácnosti, místa pro odpočinek, kanceláře a vědecké laboratoře umístěné po oblém obvodu stavby.

Konstrukce splývající na řece East River podél jižního nábřeží Rooseveltova ostrova v New Yorku se po stranách na úrovni hladiny rozšiřuje, aby lépe odolávala proudu, který přetíná. Po obou bocích stavbu vyvažují dvě přístavní mola – ze západu směrem na Manhattan se na dřevěných pontonech otevírá stanoviště pro lodní taxi dopravu a na východní straně by plovoucí tržiště otevřené do čtvrti Queens mělo distribuovat potraviny z farmy. Základna věže navíc hostí dvě velké nádrže, zásobárny měkké vody filtrované osazenými frontálními panely a určené na zavlažování farmy.

Cirkulaci uvnitř stavby zajišťuje „páteř“, kterou po obvodu obíhá množství výtahů pro osobní transport, převážení zboží a rozvážení tříděného odpadu k recyklaci. Jsou zde umístěny i šachty mnoha schodišť. Šest set metrů vysoká křídla s ocelovou konstrukcí kopírující žilkovanou strukturu hmyzího exo-skeletonu obsahují 132 pater. Na 28 různých typech zemědělské půdy nabízejí nejen farmářské příležitosti k produkci mléka, masa, vajec a drůbeže, ale také pozemky průběžně regenerované organickým hnojivem.

Soběstačný organismus

Dragonfly představuje skutečný živoucí organismus s vlastním metabolismem, navíc je i plně soběstačným ekologickým systémem. Prostor mezi skleněnými plochami na maximum zužitkovává pasivní solární energii tím, že akumuluje teplý vzduch v zimě ve vrstvě exo-struktury a ochlazuje atmosféru přirozenou ventilací a odpařováním vlhkosti rostlin v létě. Takto chrání rostlinné kultivary před výkyvy počasí v New Yorku. Průčelí interiérů obydlí a kanceláří obsahují konzoly balkonů s šestiúhelnými sekcemi podobnými včelí plástvi, díky nimž se násobí vrstvy kultur. Zatímco země vyživuje sady, každá zeď a strop se stávají zahradou. Projekt tak odkazuje k zemědělství závislému ne na rozloze obdělávané plochy, ale na objemu.
Samotná fasáda stavby je využita dvojím způsobem: západní bok tvoří osázené zdi, z východu ke Queensu se vlhké venkovní zdi přibližují tropickým rostlinným společenstvím. Jednotlivé druhy rostlin se doplňují podle svých agronomických schopností dodávat půdě základní potřebné prvky. Vhodně zvolené kultivary zabraňují spláchnutí svrchní vrstvy měkkého substrátu. Systém vertikálních zahrad filtruje dešťovou vodu a tekutý odpad obyvatel věže a následně je sbírá v již zmíněných nádržích, aby byly dále využity.

Stavba je schopna nejen v dostatečné míře produkovat vodu a potraviny pro své obyvatele, ale zároveň je i energeticky soběstačná. Jižní příď věže v celé výši pokrývá solární štít, který vyrábí polovinu elektrické energie. Další polovina je zajištěna třemi větrnými mlýny s vertikálními lopatkami typu Darrieus, umístěnými v severní části nasměrované proti větrům v New Yorku převažujícím.

Vincent Callebaut zkrátka myslí na všechno – z gigantického živého organismu Dragonfly se nic neztrácí a vše je recyklovatelné, samovyživující. Architektura se v autorově podání stává jedlou, konzumace schopnou.

K temným zítřkům

Prototyp urbanistické farmy se smíšeným využitím, neustále kultivované vlastními obyvateli, se snaží řešit vzrůstající potřebu ekologicky soběstačného prostředí začleněného do velkoměsta. Trvalou otázkou zůstává, jak likvidovat a recyklovat odpad, aby jeho dopad na přírodu byl co nejšetrnější. Vincent Callebaut vyjadřuje v projektu Dragonfly svoji představu o tom, jak znovu očistit tekutý odpad organickou technologií, tuhý odpad dokáže kompostováním znovu využívat k zúrodnění zemědělských ploch a zpracováním biomasy k produkování energie.

Podle Callebautova názoru se výstavbou organických farem tohoto typu změní celý systém oběhu mezi městy a venkovem, mezi státy takzvaně vyspělými a rozvojovými. Jedná se především o změnu tradičního energetického vzorce – dovoz potravinových a přírodních zdrojů a export odpadu a znečištění. Urbanistické zemědělství činí města méně závislými na zázemí venkova, přičemž čerstvé produkty mohou být přímo konzumovány spotřebiteli a jejich distribuce se zkracuje na minimum.

Přestože vize Vincenta Callebauta v tuto chvíli působí jako utopie, snaží se kreativně hledat koncepční řešení pro soudobé dilema produkce potravin a zemědělství ve městě za stále většího nedostatku pozemků. Mezi Manhattanem a Queensem nabízí východisko pro pozemkovou krizi a zároveň vytváří nový biotop pro faunu a lokální floru. A nejen to: autor zde vytvořil prototyp nového funkčního organismu-samoživitele.

	Vincent Callebaut (*1977 v Belgii)
2000	Velká cena René Serrure za architekturu udělená za diplomovou práci na Institutu Victora Huga v Bruselu, téma: Metamuzeum umění a civilizace v Paříži
2001	Velká cena za architekturu udělená Královskou akademií krásných umění v Bruselu za ekologický projekt: Elasticity, zcela autonomní vodní město pro 50 000 obyvatel
2002–2004	stáž v ateliérech Odile Decq Benoit Cornette Architectes Urbanistes a Massimiliano Fuksas v Paříži
2005	cena v soutěži RE-Nouveaux Plaisirs d’Architecture v Bruselu
	Od té doby ve spolupráci s osobnostmi, jako jsou Jakob+MacFarlane, Claude Vasconi nebo Jacques Rougerie, nepřetržitě bojuje za další rozvoj a rozpracování nové Ecopolis a hledá odpovědi na další ekologické otázky.
	www.vincent.callebaut.org

Psáno pro Projekt 10/2009