Použití kamene - RD Hrabětice

Místo je vystaveno drsnějšímu podnebí jednak vlivem otevřeného západního proudění a jednak nadmořské výšky. Kamenná struktura domu svým výrazem na drsnost povětrných podmínek přistupuje a také drsný výraz vysílá. V Jizerských horách a především v jejich vyšších polohách tento charakter kamenné stavby není ničím novým. Nové je přihlášení se k praktické tradici citlivého použití kamene.

Geologická struktura masivu Jizerských hor je tvořena převážně granitem – žulou, která se podílí na reliéfu krajiny a zároveň se nabízí jako stavební materiál, jejž stavebníci uměli vždy s naprostou samozřejmostí použít. Žula byla dostupná jednak v lomech, hustě roztroušených v dostupných místech po úbočích Jizerských hor, nebo z volných balvanů bohatě rozsetých po svazích lesů, luk a pastvin. Žula tak byla využívaným a dostupným materiálem na zpevnění cest lemovaných kamennými patníky, na tarasy zpevňující terénní zářezy, sloupy plotů, základy domů, podezdívky, schody, prahy, ostění dveří a překlady oken, nejrůznější pilíře a podstavce pro usazení strojů, dlažby, samozřejmě na vystavění celých stěn domů, chlévů, hospodářských budov, na vyzdění a zastřešení studní a pramenů atd. Vyjmenovávám záměrně běžné použití žuly pro venkovské stavby proto, abych připomenul po generace osvojovanou zkušenost se zpracováním kamene. Volně roztroušené žulové balvany byly někde v blízkosti staveb lámáním vytěženy a na stavbu se zužitkoval kámen takřka beze zbytku: štěpiny, běžný odpad lámání kamene, se použily na vyskládání a vyklínkování mezer mezi většími kameny. Technika ručního lámání kamene klíny bez použití vrtáků nebo řezů nezpůsobila kameni šrámy. Takovým materiálem vystavěná či vyskládaná štítová stěna chléva nebo stodoly působí silným dojmem z citlivého zacházení s kamenem. Mluvit tenkrát o citu by však nebylo na místě. Jedná se o přirozené zacházení s materiálem, který byl přírodou v oblasti nabídnut a osvědčil se jako optimálně trvanlivý, odolávající povětrnostním vlivům a rezonující dokonale s charakterem prostředí.
 

Kámen se samozřejmě zpracovával i pro jinou úroveň požadavků. Tak zvanou „čistou práci“ odváděli kameníci pro městské nebo nákladnější stavby, ale v jizerskohorských osadách se „čistá práce“ používala vzácněji: na křížky, boží muka, kapličky, kostelíky, na hroby místních hřbitovů atd.

Hrabětický kamenný dům viditelně navazuje na letité zvyklosti práce s kamenem. Struktura vyskládaného kamenného materiálu láká oko sledovat jemnou texturu a objem domu je vnímán jako kamenný kompakt bez rušivých prvků, kde spáry a kámen barevně splývají, zapuštění oken je nepatrné. Pokud právě není dům obýván, jsou přes okna zasunuty okenice z neošetřeného cedrového dřeva. Počítá se s časem a povětrnostními vlivy, které přiblíží barvu dřeva kameni a kámen dřevu. Zdi a především vysoká štítová stěna dávají příležitost uplatnit nasbírané zkušenosti; jsou vyskládány kamenem s téměř výtvarným zaujetím, při zachování lineárního systému spár. Po léta nastřádané fotografie vzorků kamenného zdiva (sklárna na Jizerce, zdi v Chorvatsku…) pomohly stavebním dělníkům realizovat představu architekta. Použila se liberecká žula z lomů v Ruprechticích, a to bez nároků na tvarovou pravidelnost a velikost. Zužitkovaly se i střepiny a zlomky kamene. Kamenný dům není jediná stavba s rozsáhlejším a výraznějším použitím kamene v hrabětické lokalitě. Mezi zajímavé příklady patří komplex dvou nových domů s mohutnými volně vylomenými žulovými podpěrami. Kamenný dům je ale zatím jediná stavba, která překračuje obvyklé hranice výškového standardu a evokuje vzpomínky na zdivo starých jizerskohorských skláren, vodních hrází a rozhleden, kde vytvořená kamenná struktura se stala pravděpodobně inspirací.

Psáno pro časopis Architekt 1/2010