Střecha jako náměstí

Budova Opery z bílého mramoru, jejímiž autory jsou Kjetil Traedal Thorsen, Tarald Lundevall a Craig Dykers z norského ateliéru Snohetta, vznikla na základě vítězného návrhu v mezinárodní architektonické soutěži. Jedinečným a novým způsobem vymezuje veřejný prostor, vytváří kontakt města a moře, využívá části střechy jako náměstí. Kromě tří sálů zahrnuje rovněž tzv. fabriku, kde je výrobní zázemí kulis, kostýmů, paruk a rekvizit opery a baletu, které mohou kolemjdoucí pozorovat obrovskými prosklenými okny.

Kancelář Snohetta je pojmenována po mytické hoře v centrální části Norska. V roce 1988 ji spoluzakládal český architekt Martin Roubík. Tvoří ji architekti, krajinářští architekti a designéři z různých zemí. Vyhrála už desítku mezinárodních soutěží. Její přístup není přísně architektonický, ráda vytváří silné kontrasty, dramatickým způsobem proti sobě staví protiklady, uzavřené versus otevřené, soukromé versus veřejné, kombinuje tradiční a moderní metody stavění. Mezinárodní věhlas získala v roce 1989, kdy její projekt přestavby knihovny v egyptské Alexandrii (oficiálně otevřena roku 2002) vyhrál první místo v mezinárodní soutěži.

Architekti skupiny nevěří v žádná omezení a ve své práci využívají celý komplex svých osobních zkušeností. První otázkou, kterou si prý vždy pokládají je, jaký bude mít budova vztah k městu a okolí. Své projekty zakládají na postupech, které ještě nevyzkoušeli – na nápadech a asociacích. „Chceme, aby architektura byla maximálně komplexní a zahrnovala nejen projekt, ale i lidi, kteří ho budou využívat,“ řekl architekt C. Dykers. Aby toho skupina dosáhla, má horizontální strukturu a spolupracuje s krajinářskými architekty, designéry, umělci, spisovateli i hudebními skladateli. „Práci na projektu nové opery v Oslo jsme například zahájili brainstormingem (bouří mozku). Sedli jsme si a pokládali otázky typu, jaká je hranice vnímání architektury, jakým způsobem budovou postupovat, jaký bude mít vztah k místu a ke fjordu. Mnohé z toho, co se nakonec stalo konečným designem, vzniklo na první schůzce. Shodli jsme se třeba na tom, Že architektura opery nemusí být monumentální. Monumentální by měl být zážitek z hudby. Přestože opera uvádí klasická představení, výraz budovy nemusí být nutně klasický. Tak jsme střechu pojednali jako velké náměstí, po kterém se dá korzovat. Důležité je, Že je umístěna v lokalitě, která byla kdysi součástí přístavu a lidé se tam nemohli procházet přes sto let. Uvědomovali jsme si, Že do opery chodí jen úzká skupina lidí. Zalíbil se nám nápad, aby ji navštěvovali i ostatní obyvatelé města. Nyní je střecha otevřená a přístupná komukoliv. Můžete jít na operu, nebo jenom vyjít nahoru a užívat si nádherný výhled na fjord. Design tedy není založený na hluboké teorii, je to jednoduchá, přímočará reakce, skoro intuitivní,“ přiblížili tvůrčí přístup Snohetty autoři opery.

Soutěžní přehlídka Mies van der Rohe Award představuje každé dva roky špičkové evropské stavby a snaží se tak upozornit na významnou roli moderní architektury pro život ve společnosti. Zároveň je cílem soutěže podpořit kreativitu, inovativní řešení i nové technologie. Na jaře letošního roku bylo z 340 staveb, mezi nimiž bylo nominováno i osm českých realizací, vybráno pět finalistů: Multimodální centrum a konečná stanice tramvaje v Nice, Zenith Music Hall ve Štrasburku, Universita Luigi Bocconi v Miláně, Knihovna a centrum pro seniory čtvrti Sant Antoni’s District v Barceloně a Norská opera a balet v Oslu. Zvláštní cenu pro začínající architekty získalo Studio UP za projekt Gymnázia v chorvatském městě Koprivnica. Mezi 50 vybranými soutěžními projekty, které v průběhu příštích měsíců poputují s výstavou a katalogy světem, se objeví také rodinný dům v Černošicích od pražského ateliéru Ksa.

Psáno pro časopis Fasády 4/2009