Stylové bydlení v malebném městě

Autorská zpráva ateliéru A69

Genius loci

Karlovy Vary jsou famózní ukázkou rostlého urbanizmu, který ve spojení s dramatickým a atraktivním terénem a hustou zelení vytváří jeden z nejmalebnějších obrazů města belle epoque. V dynamicky se proměňujících záběrech se snoubí architektura a zeleň. Vrstvením jednotlivých plánů vzniká proscéniový efekt.
Architektura Karlových Varů se zásadně proměnila v období romantizmu, eklektismu a secese. Ale původní, víceméně středověký urbanizmus věžových hmot na úzkých parcelách, přetrval. Tento způsob stavění byl totiž v komplikovaném terénu pro zakládání, stavění a městskou infrastrukturu nejefektivnější. Takže ačkoliv se to na první pohled nezdá, Karlovy Vary jsou městem věží.

Hmotová kompozice

Pozemek v širším centru lázeňského města s potenciálem nádherných výhledů a s přímým sousedstvím lázeňského parku, byl přerušen věcným břemenem průjezdu a vstupem do parku. Délka proluky by odpovídala čtyřem parcelám v původní urbanistické zrnitosti. Pojednat jí jednou kompaktní hmotou by nebylo adekvátní rytmu ulice Pražská. Navíc by se prostor rozdělil na „před a za domem“. Vznikla by uliční a dvorní fasáda, každá nabízející jen omezené možnosti výhledů nebo kontaktu s atraktivním prostředím.

Proto jsme se rozhodli pomyslnou zástavbu proluky rozdělit na tři hmoty. Krajní hmoty přiléhají ke štítovým stěnám stávajících sousedních budov. Střední hmota je otočená kolmo k uliční frontě do hloubky pozemku. Podél této hmoty pak běží zachovaná obslužná komunikace.

Tato kompozice provzdušnila a prosvětlila parcelu, nabídla více fasády a tím i intenzivnější kontakt bytů s přirozeným prostředím. Rozdělení poskytlo také možnost pracovat s oddělenými hmotami jako s převýšenými věžemi, hlásícími se k místní stavební tradici.
Rozdělení na tři hmoty také umožnilo lépe pracovat s měřítkem, takže i přes odlehčenost kompozice a drobné měřítko uliční fronty respektující sousední objekty, je efektivita využití větší, než by byla v případě kompaktně zastavěné proluky.

Aby rozpad jednoho objektu na tři objekty byl čitelný a přesvědčivý, jsou jednotlivé části pojednány rozdílně. Krajní objekty přiléhající na štítové stěny stávajících domů jsou křehčí. Jsou komponované z desek poskládaných na sebe, vytvářejí dojem aditivní architektury s křehkými detaily okenic, zábradlí a strukturované omítky. Střední část je naopak kompaktním monolitem tvarovaným sochařsky. Jeho pevná hmota vytváří podnož s uličním parterem a se zahradou, ve které jsou posazeny dvě věže. Z ulice vnímáme jeho nižší část, z dálkových pohledů vystupuje jako skalní věž.

Typologie

Rozdělení na jednotlivé hmoty se osvědčilo i v typologii. Přineslo daleko více fasády pro jednotlivé byty, s možností přirozeně osvětlit a větrat sociální zázemí i kuchyně jednotlivých bytů. Řešení také nabídlo daleko více atraktivních corner pozition. Obyvatelům se tak v maximální míře nabízí radost ze slunce, vzduchu, zeleně a výhledů na jedno z nejkrásnějších lázeňských měst.

Projekt vznikl za pomoci ArchiCADu.