ECHTarchitektura 14. ročníku MFDF Jihlava

Stejně jako loni byl rozsah pro festival upravovaných prostorů a nároky na ně velké a rozpočet malý. I letos architekti nechtěli zůstat pouze u saturace utilitárních potřeb festivalu. Jejich záměrem bylo konfrontovat festivalového diváka i obyvatele Jihlavy do víru dění festivalových dní a překvapit je efemerní architekturou, která se ve městě náhle objevila.

Rozpor nízkého rozpočtu a poměrně náročných požadavků na festivalovou architekturu spolu s potřebou dát architektonické podobě festivalu jistou „monumentalitu“ (aby vůbec mělo smysl se jí zabývat) vyžaduje specifický přístup k řešení. Je nutné najít základní stavební princip založený na prvcích, které není nutné nakoupit, ale je možné je vypůjčit od firem, které budou ochotny festival touto formou podpořit. Takovým stavebním elementem se letos stala klasická dřevěná europaleta a v interiérech také surový ocelový pororošt. „Samozřejmě, že použití europalet pro stavbu dočasné architektury není ničím revolučním ani novým. Ostatně snahu přicházet v architektuře se zcela novým považuji za pošetilé až nemožné“, dodává architekt Josef Čančík

Festivalové centrum se všemi svými provozy zajišťujícími odbavení festivalových diváků a servis hostům i profesionálům, se přesunulo do nových prostor Oblastní galerie Vysočiny. To byla nová výzva a architekti tak nemuseli sami sebe konfrontovat s vlastním loňským řešením. Stáli však před novým problémem: jak vstoupit dočasnou architekturou do hodnotné renesanční budovy. Právě pomocí surového dřeva a oceli implantovali do historické stavby současné architektonické prvky. Výsledný dojem neměl „soutěžit“ s ušlechtilostí prostor domu, ale citlivě ho přizpůsobit požadavkům a funkci festivalu. Z palet vznikla podia pororoštově-ocelových pultů pro festivalový personál, různé druhy sezení i struktury pracovišť filmových profesionálů v East Silveru (filmový trh) či novinářů v Press Centru. Obě festivalové kavárny jsou také převážně tvořeny z palet. Ta komornější se nalézá v budově galerie a druhá kavárna v DKO (Dům kultury odborů s dvěma festivalovými kinosály, který festival využívá od r. 2004) s megabarem dlouhým 16 m.

Mottem roku 2010 bylo „Doc.Dream“ – dokumentární snění. Spojení snu a dokumentu (reality) se tak stalo inspirací pro paralelní konceptuální architektonickou vrstvu. Do veřejného prostoru města architekti festivalu vstoupují několika „snovými“ stavbami z palet a surového řeziva. Tyto drobné „Doc.Dream In“ stavby jsou značně abstrahovanou interpretací svých archetypů. Nechtějí se archetypům přiblížit podobou, mají spíš v rámci asociativní hry umožnit pozorovateli/uživateli vlastní interpretace, individuální snění. V užitné rovině samozřejmě všechny tyto stavby slouží jako poutač výrazně upozorňující na přítomnost festivalu ve městě. Takto je možné před festivalovým centrem využít přístřeší „čajového pavilonu“ s vysoko položenou prkennou podlahou. „Fair-tradeový“ čaj, kávu či vegetariánskou kuchyni je možné zakoupit v přilehlém stánku. Přímo na hlavním jihlavském Masarykově nám. S výhleden na slavný/neslavný obchodní dům Prior lze usednout do „vyhlídkové dvojlatríny“. Uprostřed křižovatky na náměstí Svobody před DKO krouží auta kolem „seníku“. Přímo na nárožním sloupu monumentálního portiku DKO je napíchnut „Mottem roku 2010 bylo „Doc.Dream“ – dokumentární snění. Spojení snu a dokumentu (reality) se tak stalo inspirací pro paralelní konceptuální architektonickou vrstvu. Do veřejného prostoru města architekti festivalu vstoupují několika „snovými“ stavbami z palet a surového řeziva. Tyto drobné „Doc.Dream In“ stavby jsou značně abstrahovanou interpretací svých archetypů. Nechtějí se archetypům přiblížit podobou, mají spíš v rámci asociativní hry umožnit pozorovateli/uživateli vlastní interpretace, individuální snění. V užitné rovině samozřejmě všechny tyto stavby slouží jako poutač výrazně upozorňující na přítomnost festivalu ve městě. Takto je možné před festivalovým centrem využít přístřeší „čajového pavilonu“ s vysoko položenou prkennou podlahou. „Fair-tradeový“ čaj, kávu či vegetariánskou kuchyni je možné zakoupit v přilehlém stánku. Přímo na hlavním jihlavském Masarykově nám. S výhleden na slavný/neslavný obchodní dům Prior lze usednout do „vyhlídkové dvojlatríny“. Uprostřed křižovatky na náměstí Svobody před DKO krouží auta kolem „seníku“. Přímo na nárožním sloupu monumentálního portiku DKO je napíchnut „posed“. Výjimkou z paletové jednotnosti festivalových staveb je poslední stavba – u rybníka Stará plovárna umístěná „veřejná snová mobilní sauna“. Ta musela být postavena ještě před zahájením festivalu a do Jihlavy už dojela po vlastních kolech. Znaveni návštěvníci a hosté festivalu, stejně jako občané a kolemjdoucí ji mohou využít k odpočinku. Nutno dodat, že letošní stavba festivalové architektury byla obzvláště náročná. Architektům prošlo rukama při vykládce, neustálé manipulaci a samotné stavbě festivalového městečka více jak 450 dřevěných palet. Konstrukční lahůdkou ale i vyčerpávajícím a strach nahánějícím výkonem byla stavba posedu. Jakmile je vše hotovo, město se rozproudí ruchem filmových znělek a titulů a na připravená místa usednou první návštěvníci, aby tak mohli vstřebávat dojmy, pohodlí a koncepci architektonického pojetí festivalu. Už jen o několik málo dní poté, co město propůjčilo svoji tvář festivalovému dění, se vše vrací do starých kolejí. Ale takový už je úděl efemetní festivalové architektury…

akce