SKORO ROMÁN, aneb KAM JSI DOKRÁČELA, KOMORO?

Pan předseda Vrana na sebe vzal velmi těžký, zodpovědný a hlavně odvážný úkol, na 2 A4 vyjádřit stav Komory a její budoucnost. Zřejmě proto, že ČKA žádnou Strategii ani plán v současné době nemá.

Prohlášení zahajuje třemi praotázkami: Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme? Aniž by dodržel hierarchii odpovědí na vlastní otázky, začíná povzdechem nad trpkostí práce pro Komoru, kterou mu ztrpčují zřejmě tři noví členové představenstva. Tři totiž už není jeden, kterého, jak tvrdí veřejně arch. Línek, vždy Komora pohltila. Tři, to už je přeci jen malá skupina. A co vadí? Činnost Komory ztěžkla neefektivními rozpravami – diskusemi nad něčím, co dříve snadno procházelo, mnoha rozbory – dotazy na to jak věci skutečně a zda efektivně fungují, syntézami – snahami po nových řešeních, protichůdnými nápady – možnostmi, že by se věci daly dělat i jinak, a zahlcující operativní přítěží – to už bohužel přeložit neumím nebo že by to snad popisovalo náš pravidelný požadavek na seriózní zápisy z jednání představenstva ?

Od architekta Vrany, který jako vodák je zvyklý proplouvat peřejemi veřejného architektonického života, který zasvětil posledních 20 let OA, NČA a ČKA, je to názor překvapující. V určitých momentech to byl totiž on, kdo si pochvaloval příchod nové energie a podporoval změny. Ale zřejmě vše jen odsud-posud. Pouze do doby, kdy se noví jen trpně nechají zahrnout běžnými úkoly.

Zdá se mu, a to je už vážné, že situace je neúnosná, a efektivní schopnost představenstva rozhodovat je ohrožena. Věc se má tak, že efektivní schopnost ohrožena není. Do efektivity mají zaběhnuté koleje ČKA daleko. Ono se prostě jen stalo, že vzniklo něco jako opozice. A to je zřejmě neakceptovatelné. Nebo na to nejsou staří páni zvyklí. Ve veřejné debatě se totiž proslýchá, že na Komoře se něco děje. A byl dokonce použit výraz „revitalizace začala“. Společná jednání orgánů sice mohou být emotivní a asi i jsou, ale v jiných parlamentech hlučí. Určitá výjimečnost našeho je v tom, že všichni mají stejné vzdělání, a stejnou profesi, o kterou jde. Takže stížnosti na řadu zkreslených informací nejsou na místě. Stížnosti na neznalost Zákona č.360 o Komorách na nové členy představenstva už také nefungují. Zákon je celkem krátký a dá se rychle naučit. A „staří“ páni se už sami nachytali, jako v případě mimořádného členství, které bylo dlouho protizákonné a najednou bum, on jej náš zákon celkem kvalitně popisuje. JUDr. Plos totiž při zrodu Komory myslel na všechno. A rozporuplné názory?? Různé názory bývají plné různých rozporů, kdyby nebyly, nebyly by změny. Blbá nálada možná panuje v myslích komorových bafuňářů. Že jim někdo leze do zelí. To, že je 21. století, a spousty věcí fungují jinak než před 15 lety, si prostě nechtějí uvědomit. Kdo by pak neměl blbou náladu.

Následně se zakázkami zajištěný předseda všech architektů, tedy těch autorizovaných, snaží zmírnit celý problém Komory opřením se o deziluzi způsobenou hospodářskou recesí a špatnou atmosférou ve stavebnictví. To připomíná odůvodnění místopředsedy Sapáka, proč přišlo na VH 2011 tolik lidí. Prý kvůli nespokojenosti se zadáváním veřejných zakázek. Prostě si přiznat, že architekti nejsou spokojeni s činností Komory samotné, v posledních 10 letech, je těžké. A když to někdo začne říkat, je emotivní, nebo neznalý komorových řádů.

Aniž by pan předseda odpověděl na svoje původní otázky, klade další: Jak této situaci čelit? A do té doby alespoň zábavného emotivního textu vkládá informaci co je Komora ze zákona. Z devatenácti povinností Komory dané zákonem jich zmiňuje pět:

1. péče o stavební kulturu – Komora se k této problematice nevyjadřuje, aby se nedostala do střetu zájmů,

2. kultivace profesního prostředí – to taky moc nevychází,

3. bdění nad profesní a odbornou úrovní činnosti autorizovaných osob – základ zvládá Kancelář Komory a autorizační rada udílením autorizací – s nadstandardním bděním jsem se nesetkal

4. spolupráce s orgány státní správy a samosprávy – v tomto bodě je na tom Komora velmi tristně, státní správu její požadavky a podmínky povětšinou nezajímají a snaží se jim rovnou vyhýbat, respekt Komory je mizerný, na malou samosprávu se zástupci Komory tváří povzneseně, na velkou nemají, protože architektů v politice je pomálu. A když něco funguje, tak je to založeno na osobní angažovanosti jednotlivců, nebo osobních zájmech jednotlivců. A musím zde vložit slova starosty malé obce Líbeznice, obecně platná, přesně popisující stav „spolupráce“ a na které Komora mnoho let nijak nereaguje: „Obávám se, že pokud komora architektů nezmění své chování a nevyjde vstříc malým obcím, fakticky rezignuje na možnost pozitivně ovlivnit významný segment veřejných staveb.“

5. stavovské zájmy architektů ??? Co tím myslí? Slovo cech, příbuzné stavu, pro něj neexistuje, na to jsem byl dvakrát upozorněn.

Aby mohl položit důraz na to, co Komora architektovi dát může, sděluje nám, co nemůže: naplnit architekta invencí – což nikdo nikdy od Komory nechtěl, takže proč se o tom mluví?, zajistit skvělé a lukrativní zakázky a úkoly – zde se pan předseda zásadně mýlí a popírá bod 6 o, p, r, s, zákona č. 360/1992 Sb,:

a) kdyby totiž Komora uměla „zajišťovat“ dostatečné množství soutěží o návrh, či jiných VŘ, mohla a uměla by všem architektům rovným a spravedlivým dílem tímto způsobem zajistit lukrativní, nebo alespoň jinak zajímavé zakázky. Nemluvě o zcela nefunkční zahraniční politice soutěží v rámci EU. Soutěže a výběrová řízení, povinný podíl ČKA na jejich zajišťování a vypisování, tedy spolupráce s vypisovateli jsou nejslabším článkem celé ČKA

b) každá politika totiž zajišťuje zakázky, a to i ta komorová. Může se pak stát, že člen PS-soutěže připravuje soutěž, ta se najednou nekoná a projekt realizuje zmíněný člen PS? Na začátku naší práce v ČKA jsme se ptali, komu současný stav vyhovuje. Pomalu skládáme odpovědi na podotázky.

O co tedy Komora má usilovat: dobré podmínky v profesní praxi, zlepšování legislativy, zvýšení veřejné gramotnosti v oblasti architektury. Vznosné cíle. V zlepšování legislativy a hlídání a připomínkování zákonů nelze Komoře nic upřít, podivné je, když se na jednání představenstva v prosinci 2011 zjistí, že ze 4 členů PS legislativy je tam vlastně jen jeden, ostatní pouze papírově – nijak se její práce neúčastní. Tento stav musí mít vliv i na práci komorové legislativy, a také ho má. V případě legislativy je to problematika dosti specifická, neřku-li personální. Veřejné Gramotnosti nedosáhla určitě, a dobrých podmínek pro praxi – každý to vidí jinak, ale všichni ví, že doporučený HŘ není v běžné praxi nikým akceptovatelný.

Dokončení na další straně.