Zdeněk Lukeš | Italové staví v Praze

K takovým patřila i italská pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurta (RAS), která byla založena v Terstu v roce 1838. Později zbohatla a expandovala do mnoha zemí. Také k nám a právě před 90 lety se rozhodla postavit v Praze své honosné sídlo. Jeho autorem byl Pavel Janák (1882-1956) – architekt, jehož 130. výročí narození si brzy připomeneme a jemuž – podobně jako Plečnikovi, budeme ještě letos věnovat zvýšenou pozornost, neboť pro vývoj naší moderní kultury měl velký význam. Janák ale nebyl zdaleka jedinou osobností, která pro RAS u nás pracovala, jak si ukážeme.

Pro svou prestižní pražskou residenci – palác Adria - si RAS vybrala skvělou parcelu na nároží Národní třídy a Jungmannovy ulice. Požadavkem bylo, aby obrys stavby evokoval severoitalské renesanční paláce, proto jsou na nárožích mohutné věže. Protože velké bankovní domy uchovávaly kapitál česky i německy hovořících obyvatel města, většinou trvaly i na tom, aby hlavní budovu navrhli společně čeští a němečtí architekti. Půdorys stavby proto vypracoval známý pražský Němec Josef Zasche, Janák pak navrhl plášť v poněkud divokých formách tehdy módního stylu art déco. Parter budovy byl obložen barevnými italskými mramory, horní část průčelí byla z probarveného umělého kamene. Sousoší Adrie na průčelí je dílem Jana Štursy, další sochařská výzdoba pak byla zadána Otto Gutfreundovi. Ten byl ale tehdy pod vlivem tzv. civilismu a jeho plastiky obyčejných lidí – dělníků, písařek a představitelů dalších profesí - se zdály konzervativnímu investorovi nevhodné a tak byla zakázka nakonec svěřena sudetskému sochaři Wilhelmu Srbovi-Schlossbauerovi. Domem prochází pasáž s řadou uměleckořemeslných detailů. Byly tu obchody, divadelní a výstavní sál i nedávno obnovená kavárna s terasou ve druhém patře. Po dokončení v polovině dvacátých let už ale styl stavby pomalu vycházel z módy a nahradil ho konstruktivismus. Mladší generace se domu posmívala a známý je i kritický komentář Le Corbusiera, který ho spatřil během návštěvy protější Kotěrovy budovy Mozartea, kde se konal cyklus přednášek avantgardních architektů.

Když se pak RAS rozhodla v roce 1928 pro stavbu dalšího paláce přímo na protější parcele, tedy na rohu Jungmannova náměstí, oslovila dalšího významného architekta a Kotěrova žáka Kamila Roškota. Ten ale odmítl přání investora, aby nároží akcentoval hodinovou věží, a tak stavbu nakonec v poněkud pozměněných – a samozřejmě usedlejších formách navrhl profesor pražské německé techniky Friedrich Lehmann (nar. 1889). Druhý palác Adrie má průčelí obložené kamennými deskami, nároží zdobí reliéf. V domě byly obchody, kanceláře, ale také luxusní byty. V horních patrech pak známý pražský módní salon Podolská a fotografický atelier Illek a Paul. Lehmanna si RAS oblíbila a tak mu zadala i další filiálky v českých městech Plzni a Ústí nad Labem – obě mají keramikou obložená průčelí a ta ústecká je navržena v expresionistickém stylu. Libereckou filiálku projektoval tamní architekt Max Kühn. V Hradci Králové našla RAS sídlo ve věžovém domě na Ulrichově náměstí, navrženém Josefem Gočárem, vnitřní zařízení je dílem dalšího významného architekta Bohumíra Kozáka.

Jiným důležitým jménem, spojeným s italskou pojišťovnou, je Kotěrův žák Karel Kotas (1894-1973). Zatímco jeho ostravská budova společnosti RAS je pojata ještě dosti tradičně, brněnská stavba z let 1936-38 je nádherným příkladem funkcionalismu a je výraznou dominantou fronty domů v prostoru před hlavním brněnským nádražím. V Praze Kotas projektoval v letech 1932-40 pro zaměstnance pojišťovny řadu luxusních obytných domů s obchody v parteru. Byly pojednány ve funkcionalistickém stylu a lišily se barvou průčelí. Tmavou fasádu má palác se známým Černým pivovarem na Karlově náměstí, žluté průčelí dům v Ječné a modré dům v Příčné ulici. Výrazná je stavba na nároží ulic Sokolské a Na Bojišti s tmavočervenou keramikou, která na průčelí vytváří plastické obrazce. Mimořádný cit uplatnil Kotas při návrhu posledního domu pro RAS v Perlové ulici. Směrem do Rytířské ulice stavbu snížil a nasadil na ni valbovou střechu, také upustil od okenních pásů, aby tak bezkolizně navázal na starší zástavbu v sousedství. Průčelí do Perlové už ale nese všechny znaky moderní architektury. Poslední pražský dům pojišťovny projektoval další Kotěrův žák František Janda na malostranském Újezdě. I ten je zajímavý, mimo jiné třeba tím, že architekt svou budovu napojil na konec známé Hladové zdi na úpatí Petřína.

Gočár - Ulrich

Riunione Adriatica di Sicurta není jedinou italskou pojišťovnou, která působila na našem území. Tou další byla třeba pojišťovna Assicurazioni Generali, která si v centru Prahy postavila dva paláce – "dortovitý" objekt na rohu Václavského náměstí a Jindřišské ulice projektoval na konci XIX. století Friedrich Ohmann, funkcionalistický dům se známou pasáží Broadway v ulici Na Příkopě pak na konci 30. let dvojice Antonín Černý – Bohumír Kozák. Jednou z dominant Liberce je tzv. mrakodrap, který na Soukenném náměstí navrhl před válkou nám už známý Friedrich Lehmann. Obě společnosti tak nejen naši metropoli, ale i další města obohatily o významné a dnes vesměs ceněné stavby, jejichž projekty zadávaly výlučně domácím architektům.

Psáno pro Neviditelného psa
Foto Ester Havlová a Štěpán Bartoš, klip Jiří Wagner