Kdo umí nemocnice, umí všechno

19. listopadu 2008 | uveden v článku

KULATÝ STŮL – O PROJEKTU DANICA HAVLÍKOVÁ, BLANKA HANDRYCHOVÁ, ROMAN REPA / DOMY

čtěte také

Konstrukce a stavební řešení (19.11.2008)
Koncentrace funkcí prospívá lékařům i pacientům (19.11.2008)
Pavilon pohotovosti a heliport hradecké fakultní nemocnice (19.11.2008)

SERIÁL POHOTOVOST FAKULTNÍ NEMOCNICE HK
připravili Julius Macháček a Michal Janata

1 Pohotovost - Emergency | Fakultní nemocnice Hradec Králové
autorská zpráva
2 Užší soutěž na okresní nemocnici v Hradci Králové roku 1925
text Jakub Potůček
3 Stavební část je dnes minoritou
rozhovor s architekty Janem Topinkou a Michalem Juhou
4 Konstrukce a stavební řešení
soutěžní varianta 1
5 Kdo umí nemocnice, umí všechno
kulatý stůl – o projektu | Danica Havlíková, Blanka Handrychová, Roman Repa / DOMY
6 Koncentrace funkcí prospívá lékařům i pacientům
kulatý stůl – o provozu | Mudr. Petr Tilšer, náměstek ředitele FN Hradec Králové, Mudr. Michal Hudík, primář ambulantních provozů, Mudr. Jaromír Kočí, vedoucí lékař chirurgické kliniky, Ing. arch. Karel Fořtl, CSc. / ČVUT Praha
7 Pavilon pohotovosti a heliport hradecké fakultní nemocnice
text Jakub Potůček
8 Spasení těl
text Stanislav Komárek

Jak jste se jako stavaři podíleli na jednotlivých částech areálu FN v Hradci Králové?

Danica Havlíková: Do Hradce Králové jsme se dostali na základě vítězství architektů ateliéru DOMY v architektonické soutěži. Postupně od studie až po výkon autorského dozoru a kolaudaci jsme se podíleli na všech objektech, které byly předmětem soutěže. S architekty spolupracuji od začátku fungování ateliéru DOMY a mladší kolegové ode mě přebírají čím dál větší díl odpovědnosti. V současnosti už zpracovávají zakázky naprosto samostatně. Řada architektonických ateliérů těsně spolupracuje se samostatnými stavařskými ateliéry, ale v našem ateliéru pracují architekti a stavaři společně. Z hlediska své profese v tom spatřuji tu velkou výhodu, že na projektech pracujeme od počátku až do fi nále. Naši architekti jsou zdatní nejen výtvarně, ale i po technické stránce. Nestává se, že by vznikaly krkolomné konstrukce, dělají konstrukčně čisté věci. To dopadá dobře i ve výtvarném výrazu.

Jak postupně vznikaly jednotlivé objekty?

Havlíková: Nejprve to byla pavilon hemodialýzy a interny. Na interně mi už pomáhala paní kolegyně Handrychová, výukové centrum zpracovával pan kolega Repa a u Emergency spočívala největší tíha na paní Handrychové.

Lišily se jednotlivé objekty konstrukčně?

Havlíková: V základě se nelišily, protože z hlediska nadzemní konstrukce jsou to všechno monolitické železobetony, na nichž spolupracujeme s ateliérem Recoc, s Miloslavem Smutkem. Lišily se ale způsobem zakládání. Je známo, že prakticky po celém území hradecké nemocnice, asi 2,6 m pod terénem, je souvislá hladina podzemní vody. Každé zakládání je zde komplikované. Když jsme začali na akci pracovat, ověřili jsme si, jak byly založeny předchozí stavby, a zjistili jsme, že každá jinak. První objekt jsme založili na pilotách. Při zakládání interny jsme použili systém Keller. U nás tato metoda byla v plenkách, takže to nebylo bez problémů. Právě kvůli tomu jsme pro výukové centrum zvolili založení na pilotách. Pilotové zakládání jsme chtěli použít i pro Emergency, ale pak se dodavatel rozhodl znovu pro systém Keller.

Užitý konstrukční systém vám vyhovoval?

Havlíková: Domnívám se, že monolitický železobeton je pro zdravotnické stavby vhodný hlavně proto, že je maximálně variabilní.

Byla u zakládání výukového centra jednodušší situace?

Roman Repa: U pilot, které jsme použili, je to jednodušší. Navrtají se otvory podle výpočtového rozměru, a když dosáhnete k únosné vrstvě v požadované hloubce, je to v pořádku. Zakládání na pilotách je bezpečná metoda. V případě, že se ve vrtu vyskytly nějaké kaverny, bylo nutné provést pilotu do větší hloubky.

Použili jste také nějaké inovativní materiály?

Blanka Handrychová: Použili jsme krystalické hydroizolace. Krystalizační materiály do betonu se jeví jako nejfunkčnější v agresivním prostředí a ve vodě. Ale ono to není jen v materiálu. Museli jsme pečlivě nakreslit také všechny dilatační spáry. Bylo třeba vše zajistit proti agresivní vodě.

Havlíková: Zajímavý byl obvodový plášť výukového centra.

Repa: Střešní plášť výukového centra přecházel volně do obvodového pláště. Jednalo se o systém Kalzip. Jeho základním prvkem je průběžný pás hliníkového profilu se stojatou drážkou, který byl v našem případě lisován pojízdnou lisovací jednotkou umístěnou v kamionu přímo na stavbě ze svitku plechu. Díly široké 60 cm mají tu výhodu, že umí pokrýt organický tvar střechy z jednoho kusu na celé podélné rozpětí. Jen tak jsme mohli vyřešit nulové spády ve vrcholu elipsy tvořící střechu. Jednotlivé pásy plechu potom k sobě vodotěsně prováděcí firma doslova zazipuje, jak tomu ostatně napovídá i samotný název systému.
Musím také zmínit pohledový beton, na němž se realizační firma učila – neměla s ním žádné zkušenosti, ale výsledek je dobrý. U betonu dnes není problém kvality, ale otázka, jak má vlastně ve finále vypadat. Žádná norma neuvádí, jak má být barevný, kolik může obsahovat otvorů, otisků po bednění. Mně osobně trvalo dost dlouho, než jsem pochopil, že beton je přírodní materiál, takže nebude nikdy ideálně hladký, rovný. Až pak jsem pochopil, že beton je vhodný pro architektonickou tvorbu.

Když hovoříte o tom, že se realizační firma učila zacházet s materiálem, jak vidíte úroveň realizačních prací obecně?

Havlíková: Negativním jevem současnosti je, že prováděcí firmy úzkostlivě šetří na přípravě staveb a plíživým způsobem přenášejí svoji práci na projektanty. Jednou z mála předností nového stavebního zákona je, že vyhláška 499/06, která na něj navazuje, definuje obsah dokumentace. I když jsou vedeny diskuze o jejím obsahu, vidím velmi pozitivně, že existuje. Toto dosud žádný závazný předpis nedefinoval. Přesto musíme hlídat, abychom nesuplovali činnost a povinnosti dodavatele při přípravě stavby.

Specializujete se dlouhodobě na zdravotnické stavby – je obtížné sledovat rychlý technický pokrok v oblasti medicíny, držet s ním krok?

Havlíková: Projektuji zdravotnické stavby už dlouho a vidím, jak stále narůstá podíl techniků ve vztahu ke zdravotnickému personálu. Složité přístroje potřebují vysoce kvalifikovanou obsluhu.

Handrychová: Technologie se rychle inovují a nová generace téhož přístroje často vyžaduje velké změny ve stavební připravenosti. To vede ke změnám projektové dokumentace. Než jsem nastoupila do tohoto ateliéru, projektovala jsem elektrárnu. Domnívala jsem se tehdy, že už nic složitějšího neuvidím. A když jsem pak viděla strop nemocnice, kde byly stovky kabelů, trubek, klimatizačních kanálů, tak jsem věděla, že může být i hůř. Dostat do limitované výšky potřebné technologie nebývá nikdy jednoduché.

Havlíková: Když jsem se kdysi bránila jakémusi soukromému projektu s tím, že jsem specialista „jen“ na zdravotnické stavby, řekl mi tehdy zadavatel: „Kdo umí nemocnice, umí všechno“. Dnes již vím, že je na tom kus pravdy.