3 brněnské katalogy + 1
Při příležitosti výstavy v brněnském Uměleckoprůmyslovém muzeu vydal Obecní dům Brno sérii tři katalogů vystavujících architektů: Buriana – Křivinky, Rusína – Wahly a Petra Pelčáka. Sluší se ovšem hned přidat i jméno šesté – Petra Hrůši – který dlouhá léta tvořil autorskou dvojici s Petrem Pelčákem a je i podle poznámky v katalogu spoluautorem staveb z let 1992–2007. K těmto třem katalogům představujícím průřez mnohaleté tvorby uvedených architektů s důrazem na díla a projekty nejnovější přibyla i útlejší knížka Petra Pelčáka s výběrem jeho teoretických a uměleckohistorických statí.
EARCH.CZ , 8. 9. 2009
Začněme Pelčákovou teoretickou knížkou „Několik poznámek k současné architektuře“. Její autor je na české architektonické scéně úkazem ojedinělým – svým dvojím vzděláním (kromě architektury studoval i dějiny umění) i svou chutí věnovat se vedle architektonické praxe i dosti systematickému psaní o architektuře. Přestože tvrdí, že profese kritika a praktika nemají spolu nic společného a plní odlišnou roli, svým vlastním příkladem dokazuje opak: Propojením těchto profesí mohou být obohaceny obě. Jeho historické sondy do dějin zejména brněnské moderny jsou při vší odborné erudici vedeny zaujatým pohledem tvůrce, který především hledá věci trvale inspirativní; jeho reflexe současných problémů architektury je orientována jasným osobním postojem. Není to tedy interpretace neutrálně objektivistická a tedy ani nudná četba. A naopak vlastní architektonická tvorba vychází z pevného myšlenkového ukotvení: Řád, poezie a normálnost jsou jeho odpovědí na dilema současné architektury rozpolcené mezi standardizaci komerčního stavění a extravagantní originalitu solitérů. Je pozoruhodné, jak jednotný a pevný názor sdílejí statě ve sborníku, původně psané v průběhu dvou desetiletí. Programový konzervativismus můžeme spatřit i v architektonické tvorbě, kterou Pelčák s Hrůšou od počátku 90. let sledovali. Ovšem je to „konzervativismus ve smyslu inovace – či lépe variace – odvěkého a univerzálního řádu podle nově vyvstávajících požadavků. Konzervativimus jako hledání vyvážené kontinuity minulosti a budoucnosti tak, abychom v přítomnosti nemuseli stát v hovně.“ (Pelčák, s. 17) Že takový konzervativismus je schopen přinášet výjimečné hodnoty prokazují realizace: Správní budova Povodí Moravy v Olomouci patří podle mne mezi Top 10 staveb 90. let v ČR. Pelčákův jistě již individuální projekt vlastního rodinného domu naznačuje, že i jeho samostatná dráha bude vycházet ze stejného zásadního pojetí smyslu architektury.
Společná výstava jako by vybízela k tomu vykládat tvorbu všech pěti vystavujících architektů jako projev sdílených názorových východisek. Svádí k tomu i jednotně pojatá obsahová a grafická koncepce všech tří katalogů i volba stejné autorky úvodních textů, maďarsko-švýcarské kritičky Judity Soltové (která i na malé ploše dokáže podat výstižné charakteristiky jednotlivých ateliérů). Tito architekti skutečně mají mnoho společného. Nejen tím, že se na malé ploše Brna (a Litomyšle) jejich aktivity často proplétaly a že se v rámci spolku Obecní dům Brno aktivně podílejí na jeho výstavních a edičních projektech. Myšlenkové spříznění prozrazují i některé jejich vlastní komentáře. Když Burian s Křivinkou zdůrazňují, že svůj projekt do Znojma záměrně označovali jako městská plovárna (oproti módním aquaparkům), aby zdůraznili hledání „romantiky rozmarného léta“, hned si člověk vzpomene na Hrůšův dávný projekt obdobně laděných říčních lázní Riviera, na němž se i Aleš Burian podílel a který sehrál významnou roli při formování tehdy mladé generace brněnských architektů (jak zase připomíná v jedné stati Petr Pelčák). A společné rysy najdeme samozřejmě i v jejich tvorbě: Zjevná spjatost s kořeny v brněnské meziválečné avantgardě projevující se někdy vědomými citacemi (Pelčák sám upozorňuje na eislerovský balkon svého domu), obecně pak příklonem ke střízlivé civilnosti staveb (rys, který např. ranou Burianovu a Křivinkovu Investiční a poštovní banku v Joštově ulici tak výrazně odlišil od procovských finančních paláců 90. let). Této střídmosti bych však nedal Šváchovu nálepku české přísnosti – ostatně nejsme v Čechách, ale na Moravě – neboť jsou to stavby vesměs velmi vlídné.
Přes tyto společné rysy však každý ateliér má svou osobitou tvář a rovněž jejich vývoj procházel trochu odlišnými cestami. U staveb Pelčákových (a Hrůšových) vždy přinejmenším tušíme nějaké významové poselství spojené s archetypálními formami. Stavby Buriana a Křivinky zas Judita Soltová myslím velmi přesně charakterizovala tím, že podle ní „vzbuzují důvěru“. Počínaje základní školou v Litomyšli přes stavby nemocniční po brněnskou fakultu informatiky se tvorba této dvojice vždy vyznačovala citlivostí vůči tomu, jak stavbu bude vnímat její uživatel; to nejsou stavby především pro obrázkové časopisy, jejich vnitřní atmosféru je třeba skutečně zažít. Přitom myslím jejich autoři velmi vnímavě registrují vývoj na mezinárodní architektonické scéně a neustále dokáží inovovat svůj architektonické slovník. Od Geodisu po Fakultu informatiky je to cesta k větší živosti. Naopak tvorba dvojice Rusín – Wahla jako by sledovala opačný trend a v posledních realizacích se opět vracela ke střízlivým vzorům meziválečného Brna, oné „stále živější mrtvoly brněnského funkcionalismu“ (jak čteme ve vtipné glose Tomáše Rusína, s. 36). Nechci této dvojici křivdit přehlížením jejich realizovaných objektů, ale pro mne jsou především autory mimořádných interiérů, které z Brna opět dělají město kaváren a barů, do nichž stojí zato jet přes půl republiky. Tři vydané katalogy však dokazují, že do Brna stojí za to dnes jezdit nejen kvůli kavárnám.
Psáno pro časopis Architekt 07 2009
NA OKRAJ / JULIUS MACHÁČEK | ZELENÁ ÚSPORÁM / TEXT JAN TYWONIAK | RENOVACE RODINNÉ VILY KARLA BABKY A LÍDY BABKOVÉ – BAAROVÉ, PRAHA 6 / LADISLAV LÁBUS, MARTINA NOVOTNÁ / PŘIPRAVILA HANA VINŠOVÁ / RECENZE JAKUB POTŮČEK, MICHAL JANATA | K ARCHITEKTUŘE RODINNÝCH DOMŮ A VIL LADISLAVA ŽÁKA / TEXT JAKUB POTŮČEK | DVA RODINNÉ DOMY MARKÉTY CAJTHAMLOVÉ | BEČVA VILLA RESORT, HORNÍ BEČVA / KAMIL MRVA | DŮM 2050, NOVÉ MĚSTO NAD METUJÍ / ALEXANDR SKALICKÝ / AS2000 | S ALEXANDREM SKALICKÝM / UDRŽET CELEK / PŘIPRAVIL MICHAL JANATA | OBYTNÉ KONTEJNERY, PRAHA 7 / PETR HÁJEK / RECENZE MARKÉTA ŽÁČKOVÁ | ZASTŘEŠENÍ HOSPODÁŘSKÉHO DVORA NOSTICOVA PALÁCE, PRAHA / JOSEF PLESKOT / AP ATELIER | MĚSTSKÁ KNIHOVNA, LUCKENWALDE, SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO / MARTINA WRONNA, KATHARINA FELDHUSEN / ARGE WFF | PETER ZUMTHOR – PRITZKEROVA CENA 2009 | MIES VAN DER ROHE AWARD 2009 / TEXT MARKÉTA PRAŽANOVÁ | SOCHAŘSKÝ PARK NA KAMPĚ, NÁVRH KONCEPCE / TEXT JIŘÍ MACHALICKÝ / OSAZENÍ SOCH SOUČASNÝCH UMĚLCŮ V PARKU NA KAMPĚ / TEXT DAVID VÁVRA | PALÁC LUCERNA –PAMÁTKA NA PRAHU ZMĚN? / TEXT YVONA JANKOVÁ | TVŮRCE URBANISMU BAŤOVA ZLÍNA / TEXT VLADIMÍR ŠLAPETA | MEZI ROZPROSTRANĚNOSTÍ A KRAJINOU VŠECH KRAJIN / TEXT MICHAL JANATA | 3 BRNĚNSKÉ KATALOGY + 1 / TEXT PETR KRATOCHVÍL | VÁCLAV CIGLER – MÍSTA SETKÁVÁNÍ / MUSEUM KAMPA | ARCHITEKTI DAM / GJF V PRAZE | ÚPRAVA KARLOVA NÁMĚSTÍ V PRAZE 2 | PRO VAŠI KNIHOVNU
