O víkendu startuje festival Film a architektura. Jaké snímky si nenechat ujít?

Datum konání: 29.09.2018 (Celý den) - 05.10.2018 (Celý den)

Čtvrtek, 27. Září 2018 - 16:51
| Napsal: | Zdroj: Festival Film a architektura

V sobotu 29. září začíná týdenní festival spolku KRUH zasvěcený filmům a architektuře. Festival Film a architektura nabídne přes 20 snímků, které se budou promítat ve dvaceti městech po celé republice. A protože letošní program festivalu je mimořádně nabitý, přinášíme výběr 8 filmů, které byste si neměli nechat ujít.

Mon Oncle (Režie Jacques Tati, 1958). Zdroj: KRUH
Fotoalbum: 

The Films of Charles & Ray Eames (Režie Ray a Charles Eames, 1950-78)

PRAHA: sobota 29. 9., 11:00, Vitra Showroom, vstupné zdarma

Manželé Ray a Charles Eamesovi patří mezi nejslavnější designéry 20. století. V jejich portfoliu najdeme několik ikonických kusů nábytku, kromě designu se však zajímali i o jiné obory. V 50. letech se Eamesovi začali aktivně věnovat filmové tvorbě a vytvořili přes 85 krátkých filmů, jejichž témata sahají od jednoduchých mořských živočichů přes vysvětlování komplikovaných matematických a vědeckých teorií až po princip počítače. Filmová tvorba tak umožní detailnější nahlédnutí na dílo a život slavné dvojice.

The Opera House (Režie Susan Froemke, 2017)

PRAHA: sobota/Saturday 29. 9., 20:30, Kino Světozor

Fascinující éru kulturního a urbanistického přerodu New Yorku v 50. a 60. letech minulého století mapuje nový film The Opera House. Filmová kronika oceňované dokumentaristky Susan Froemke připomíná 50 let od chvíle, kdy se slavná Metropolitní opera v roce 1966 přestěhovala do svého současného sídla v Lincolnově centru. Nezachycuje pouze znovuzrození newyorského operního svatostánku, ale i samotného města a jeho tehdejších obyvatel. Prostřednictvím výpovědí těch, kteří pamatují otevření nové honosné scény, archivních záznamů i památných pěveckých vystoupení se před diváky probouzí fascinující epocha americké kultury i politiky. Od ďábelských plánů nevybíravého urbanisty Roberta Mosese, který kvůli svému projektu nechal srovnat se zemí celou čtvrť, přes působivý projev prezidenta Eisenhowera až po Antonia a Kleopatru v podání sopranistky Leontyne Price, s níž nová éra Metropolitní opery začala.

Whose City? (Režie Hans Christian Post, 2017)

PRAHA: neděle/Sunday 30. 9., 18:30, Kino Světozor (malý sál), info o projekcích v dalších městech na webu festivalu 

Whose City? je dokument o transformaci Berlína, kdy se z poněkud zchátralého a zanedbávaného, avšak vysoce dynamického a flexibilního města devadesátých let postupně stává elegantnější a exkluzivnější město. Zároveň představuje i meditativní pouť Berlínem, od Postupimského náměstí v západní části až po Alexanderplatz na východě, od konzervativně dominantního mužského přístupu k městskému plánování na počátku 90. let až po dnešní otevřenější přístup vedený ženami. Argumenty a pohledy, jež charakterizovaly berlínské plánování v raných devadesátých letech, jsou postupně odhalovány jeden po druhém, čímž se na povrch postupně dostávají různé otázky, které je třeba zvážit, má-li být městem pro všechny. I když konec filmu vyznívá optimisticky, otázka, zda Berlín opravdu překoná všechny staré a nové rozdíly, zůstává otevřená.

The Pruitt-Igoe Myth (Režie Chad Freidrichs, 2011)

PRAHA: neděle/Sunday 30. 9., 20:30, Kino Světozor (velký sál) 

Jedno z nejslavnějších a nejčastěji citovaných bourání 20. století. Celá nedávno vytvořená čtvrť bydlení postaveného za veřejné peníze byla v polovině 70. let 20. století zlikvidována. Kde se stala chyba? V základní urbanisticko-architektonické kompozici? Autorem návrhu byl mimochodem vynikající Minoru Yamasaki, jehož nejslavnější realizace už dnes rovněž neexistuje. Šlo o Dvojčata Světového obchodního centra v New Yorku. Byl problém v nedostatečné údržbě či kontrole bezpečnosti? V sociální skladbě? Zapříčinily kolaps tohoto území neovlivnitelné vnější okolnosti? Na tyto otázky se dokument snaží najít odpovědi. Přestože situace je zde v mnohém odlišná od sídlišť střední Evropy, neuškodí zapřemýšlet si nad faktory, které mohou budoucnost sídlišť ovlivnit i u nás.

Cathedrals of Culture (3D projekce, režie Karim Aïnouz, Michael Glawogger, Michael Madsen, Margreth Olin, Robert Redford, Wim Wenders, 2014)

PRAHA: pondělí 1. 10., 18:00, Kino Městské knihovny v Praze

„Šest důležitých kulturních staveb očima šesti důležitých filmových režisérů. Pro všechny fanoušky architektury u nás bude jistě skvělé vidět budovu berlínské filharmonie očima Wima Wenderse. Tato stavba je navíc snadno navštívitelná pro každého z nás, což skutečně doporučuju. Osobně se nejvíc těším na Salkův Institut v Kalifornii, jehož režie se ujal Robert Redford. Je to jedna ze staveb, v níž jsem zažíval pocit, že celý areál je nejspíše dílem nějaké mimozemské civilizace a my ho pouze užíváme. V době natáčení měl areál za sebou už půl století existence. Stojí myslím za to, všimnout si, v jak perfektním je stavu.“ (Adam Gebrian)

Intercalary Spaces (Režie Damien Feaure, 2012)

PRAHA: pondělí/Monday 1. 10., 20:45, Kino Světozor (malý sál)

Tokio je s 37 miliony obyvateli jedno z nejvíce přelidněných měst světa. Jeho vysoká hustota obyvatel nutí urbanisty rozvíjet město do výšky a v posledních letech optimalizovat stávající prostor. Dokument natočený Damienem Faurem nám poskytuje překvapující pohled na život ve městě. Nezaměřuje se na moderní výškové budovy, barevné supermarkety – často považované za symbol velkoměst – ale vyvolává v nás pocit, že dům je deformován rozvojem ve městě. Film rovněž zmiňuje architekty, kteří jsou s touto architekturou konfrontováni. Je i poučením o japonském prostoru počínaje uspořádáním tatami, využití prostoru mezi domem a ulicí až po přizpůsobení se nedostatku místa v přelidněném Tokiu. Režisér si pohrává i s filmovým jazykem, snímek je kombinací dokumentu a hraného filmu.

Bloki (Režie Konrad Królikowski, 2017)

PRAHA: středa 3. 10., 18:15, Kino Světozor (velký sál), info o projekcích v dalších městech na webu festivalu

Snímek je sociologickou sondou zaměřenou na výstavbu obřích bytových komplexů známých jako bloki, které vyrostly pod přísnými regulemi komunistické vlády a staly se domovem tisíce rodin. Film se věnuje i současnému progresivnímu rozmachu developerských projektů, který se pojí s výstavbou oplocených rezidenčních objektů zaručujících svým obyvatelům zejména komfort a bezpečí. Po projekci bude následovat diskuse s režisérem a přizvanými hosty. Uvádíme s přispěním Polského institutu v Praze.

Mon Oncle (Režie Jacques Tati, 1958)

PRAHA: pátek 5. 10., 18:30, Kino 35

Pan Hulot bydlí ve staré lidové čtvrti, kde po ulicích ještě pobíhají psi a lidé si najdou čas, aby se vedle pozdravu zastavili na kus řeči. Sestra pana Hulota naopak bydlí v moderní přepychové čtvrti, kde její manžel, bohatý průmyslník, postavil supermoderní vilu, po stránce techniky stejně jako odcizeného, vesměs nepraktického designu. Pan Hulot chodí navštěvovat svého devítiletého synovce Gérarda, pro něhož jsou jejich výlety na předměstí doslova rájem, může si hrát a vymýšlet nezbednosti s ostatními dětmi. Proto je třeba nezdárného synka po návratu domů ihned umýt a řádně vydezinfikovat. Přepychem spoutaným rodičům se však tato výchova vůbec nelíbí. Otec Gérarda zařídí panu Hulotovi práci a ten do zmechanizovaného světa vnáší jen chaos a nepořádek, a to mu v prostředí, kde je vše na tlačítka a na vnější efekt, rozhodně nesvědčí. Uvádíme s přispěním Francouzského institutu v Praze.

Více informací o programu včetně rezervace lístků na webových stránkách festivalu.