Události /

Zdeněk Lukeš | Tři dny na cestách II

Z Kopřivnice jsme vyjeli nahoru do kopců Beskyd k Pustevnám, kde jsou dva dřevěné domy ve folklórním stylu Dušana Jurkoviče (1868-1947). Jde o jeho raná díla z let 1898-9: chaty Maměnka a Libušín (ve druhém případě jde o přestavbu a dostavbu staršího objektu). Architekt tu postavil také dřevěnou zvoničku a kuželník (ten už neexistuje). Dnes sem vede lanovka a jsou tu i další chaty, včetně té nejstarší z roku 1894.

Zdeněk Lukeš , 29. 6. 2011

Foto: eArch
O prvním cestovním dni našeho výletu s JL tourist se dočtete v minulém dílu zde. Dnes tedy den druhý.

Jurkovičovy stavby léta chátraly, nyní vypadají jako nové a, upřímně řečeno, působí trochu jako perníkové chaloupky. Barvu dřeva doplňují pestré modré, zelené, bílé a žluté detaily, vnitřek je laděn do azurově modré. Kousek odtud stojí socha Radegasta (její odlitek najdete i v pražské zoo) od chicagského sochaře Albína Poláška (mj. též autora obnovovaného pomníku Woodrowa Wilsona ve Vrchlického sadech v Praze).

Pokračovali jsme pak k vrchu Hostýn se známým poutním kostelem. Tady jsme opět narazili na dílo Jurkovičovo. Vytvořil zde alternativní křížovou cestu (byla tu již starší) se svérázně pojatými kaplemi. Materiál kámen, dřevo, železo, uvnitř keramické mozaiky Jano Köhlera, které nahradily starší výzdobu Jožky Uprky. Velmi zajímavé!

Další cesta nás dovedla do Holešova. Tady je z moderní architektury např. funkcionalistická spořitelna pražských architektů Jindřicha Freiwalda a Jaroslava Böhma (nyní v rekonstrukci), my se byli podívat ve slavné Černé kapli místního kostela a taky v zámeckém parku, který má unikátní barokní koncept vodních ploch ve tvaru Neptunova trojzubce. Park i zámek se pomalu probouzejí z dlouhé letargie, způsobené (v tomto případě) nešťastnou restitucí.

Foto: eArch
Další zastávka byla ve Zlíně. Tady jsme vyjeli na střešní terasu známé jednadvacítky – kdysi druhé nejvyšší evropské budovy (14 pater), kterou projektoval pro Jana Antonína Baťu Vladimír Karfík na konci 30. let. Viděli jsme i slavnou Baťovu pracovnu v kabině výtahu. Z terasy je nádherný výhled na město – továrny, školy, Baťův památník (dnes Dům umění), kino, Společenský dům (dnes stále hotel Moskva – nechápu, proč se nevrátí k původnímu zažitému názvu), obchodní dům – vše v typickém „americkém“ stylu – válcové sloupy na rozpon 6,15 x 6,15m, betonové stropy, cihelné parapety. A pak les drobných cihlových domků v zeleni – vše dle Baťova hesla: Společně pracovat, individuálně bydlet.

Navštívili jsme i první československý kolektivní dům (druhý je v Litvínově) arch. Jiřího Voženílka z roku 1946 (před ním vtipná plastika z izolátorů Karla Nepraše) a staré náměstí s Gahurovou tradicionalistickou radnicí. A taky hezký nový komplex organických tvarů ze skla a oceli: rektorát Zlínské univerzity, kongresový sál a kavárna od Evy Jiřičné. Je to mnohem menší, než to vypadá na fotkách, velká péče je věnována distinguovanému barevnému řešení (v podstatě černo-bílé s doplňky ve fialové, modré a žluté). Ze Zlína jsme pak vyrazili kolem Kotěrovy vily pro Tomáše Baťu (1909) na další cestu do Kroměříže.

Psáno pro Neviditelného psa

Foto autor

Klíčová slova:

Generální partner
Hlavní partneři