Architekti sobě, aneb GPA 2007

Související články:>> Vítězství GPA 2007 patří mládí>> Jury GPA 2007 se představujeJak bylo řečeno, tato prezentace je důležitá: architektura není vnímána dostatečně, je chápána jako obor ani ne umělecký, ani technický – zkrátka takový divně nezařaditelný. Padlo mnoho slov o nedoceněnosti architektury, o malé pozornosti. Jistě uznáme, že architektura mnohem více utváří prostor, ve kterém žijeme, než například konceptuální videoart. Nicméně na malou pozornost si architektura jistě stěžovat nemůže. Sice existují v ostatních uměleckých oborech obdobné ceny – Cena Jindřicha Chalupeckého (jmenujte však nějaké další...), nicméně kdo, kromě pár teoretiků umění (navíc zaměřených jen na současné umění) se o ně zajímá? Kolik peněz je na takovéto akce pro současnou malbu, grafiku, konceptuál, sochařství? Existuje vůbec tolik odborných médií, které by tak štědře tyto ceny spolupořádaly, jako Grand Prix v architektuře? Nemyslím tím nic proti Grand Prix, naopak, je dobře, že v oboru architektury něco takového na této úrovni je. Problém je spíše s tím srovnáním, máme před sebou obory s dnes velice odlišným vnitřním fungováním, účelem i zaměřením. Tím se ale nevracejme ke středověkému paragone, kdy malířství soutěžilo s architekturou o první místo v umění. A také: není efektem takovéto akce (architekti sobě) spíše čím dál větší separace architektury od malby a dalších oborů? Nejspíš těžko, sotva si představíme „celouměleckou“ soutěž, kde by se současná socha, současná malba a současná stavba oceňovaly dohromady. Vítěžný projekt | Centrum ekologických aktivit města Olomouce - SluňákovSnad plánovaný systém – ustanovení architektonické akademie (kde by se v oboru malby někdo opovážil něco takového vůbec vyslovit nahlas?) to změní: nebude to už akce architekti sobě, ale v akademii zasednou kromě dřívějších oceněných a vítězů veřejných soutěží také teoretici, památkáři, historici architektury... Ač je již dnes v Grand Prix architektů kategorie Výtvarné dílo v architektuře, bylo by jistě třeba, aby v akademii zasedlo také pár teoretiků a historiků jiných oborů. Podle slov předsedy poroty Alexandrose Tombazise, vítězný projekt kromě svých jiných kvalit má udat normu budoucímu směřování architektury. Jedná se o ekologickou budovu Centra ekologických aktivit Sluňákov u Olomouce (architekti Roman Brychta, Adam Halíř, Ondřej Hofmeister, Kateřina Horáková Petr Lešek). Tato architektura je jistě velice kvalitní i bez ekologické stránky, je pozoruhodná, minimalistická, přesto hravá a barevně estetická, ve své podstatě jde o demonstraci nových materiálů (podle kurátorky výstavy Grand Prix 2007 Radomíry Sedlákové beton nahradily cihly, ocel dřevo) a zasazení do krajiny. Tyto kvality však byly zastíněny ekologickým aspektem budovy. Sám předseda poroty o tom hovořil: „Ačkoli toto téma bylo před 20 lety tabu, dnes by mělo být standardem, o kterém již není třeba vést diskuse“. Leckoho může napadnout: zvítězili, protože nálepka ekologie je momentálně v módě. Nicméně po prozkoumání projektu zjistíme, že nejen to rozhodlo a že to autoři již skutečně považují za standard, tedy ani za módní vlnu zakrývající případné nedostatky stavby, ani za potenciální propagaci. Mnohem více však začíná platit, že výslednou mediální prezentaci nevytváří autor, ale sama média. Proto si jistě v celoplošných médiích přečteme o vítězném projektu pouze to, jak je ekologický a jak je to dobře. To jistě je, ale je to právě ta lacinost, která může podporovat výše uvedené pochybnosti.