Betonový palác v královském hradě

Úterý, 28. Únor 2017 - 1:00
| Napsal: | Zdroj: Mies van der Rohe Award

Bylo nebylo, na králově hradě vyrostl palác z betonu. Nebyl to ale ledajaký hrad, ale hned Královský palác v Madridu. A onen palác z betonu je ve skutečnosti nová budova Královských uměleckých sbírek, která velmi pietně a nevtíravě vstupuje do jednoho z nejmonumentálnějších a nejexponovanějších španělských historických areálů. Zapomeňte na dovolené ve Španělsku na opalování a na sangriu, zajděte si příště raději na historické umění a moderní architekturu v jednom.

 Emilio Tuñón Architects, Mansilla + Tuñón Arquitectos, Královské umělecké sbírky, foto © Suravia
Fotoalbum: 
Katalogový list: 
Autor Emilio Tuñón Álvarez, Luis M. Mansilla
Ateliér Emilio Tuñón Architects, Mansilla + Tuñón Arquitectos
Světadíl Evropa
Země Španělsko
Město Madrid
Datum realizace 2015
Užitná plocha 40 475.00m2
Plocha pozemku 18 246.00m2

Pokusili jsme se stvořit budovu, která by byla neviditelná z hlavního hradního nádvoří, a proto jsme ji umístili do zasuté části hradního areálu. Muzeum Královských kolekcí stojí v patě Královského paláce a tvoří horizontálu podélně kopírující linii paláce samotného.

Z městského hlediska je projekt založen na dvou principech: budova kolekcí by na jednu stranu měla být součástí napůl umělé, napůl přírodní krajiny západní části Madridu, na stranu druhou bylo třeba, aby si hradní nádvoří (La Almulena) zachovalo svou otevřenou, veřejnou povahu a novostavba nestála v cestě pohledům z parků a zahrad v západní části města. Nová kolekce jakožto neobydlený prázdný prostor, vymezený svými vlastními zdmi, se coby lineární struktura pokouší minimalizovat objektivní fyzický i subjektivní dopad na své okolní životní prostředí, tj. na monumentální sokl Královského paláce.

Kolekce představuje jednoduchou kompaktní budovu, konstrukci, která si je vědoma toho, že maximální flexibilita a potenciál jsou možné jedině v rámci pevného řádu, a která těží z materiálu Paláce a jeho vznosné konstrukce jako ze svého rysu: nadto mu přidává moderní háv, který je zároveň těžký i lehký, průhledný i pohledy zakrývající.

Tři patra výstav, jež jsou si podobná a zároveň v mnohém odlišná, dávají prostor třem různým sbírkám: v první jsou tapisérie, ve druhé malby, sochy a další artefakty a ve třetí kočáry. Každá z kolekcí je organizována jako doslova skladiště o rozměrech 110 x 16 m, obklopených zbytky starých zdí na východě a monumentální mříží masivních žulových pilířů, otevírajících se na západě a dál k zahradám Campo del Moro.

Strukturace fasády dovoluje skrze průzory mezi pilíři pozorovat okolní zahrady a pilíře se v té samé metafoře stávají hmotou mezi prázdnotou. Prostor rytmizují přerušovaně dopadající kužely světla. Konstrukce, osvětlení, výhledy, prostor a expozice samotná navzájem ztrácí své ostré kontury a volně přecházejí jedna v druhou. Zvenku potom budova Královské kolekce vytváří podstavec, piedestal pro Královský palác samotný, poskytuje rámec pro výhledy do zahrady i pro pohledy dovnitř, na prvky interiéru.

Samotná stavba trvala deset let, práce byly rozděleny do čtyř etap: položení základů, vztyčení konstrukce, dodání architektonické formy a závěrečných kroků včetně vybavení budovy.

Ve fázi položení základů byly zbudovány kůly o průměru 1,5 m a o výšce 40 m, jež stabilizují váhu zemské masy celého hradního vršku. V další fázi je vztyčena konstrukce z bílého betonu, rytmizována sloupy a prostorem pro přístup světla; jak se přes den mění sklon slunce, pilíře chrání exponáty před přímým zářením, díky masivním okenicím lze potom se světlem dále pracovat. Materiál fasády je v dialogu s Královským palácem a s Muzeem: sestává z betonových pilířů s horizontálním vápencovým vlysem, žulových sloupů a vertikál a hliníkových panelů s dřevěnými okenicemi. Jedná se o omezený repertoár materiálů, zato ale vysoké kvality. Ostatně, okolní historický kontext si důstojný přístup přímo vyžadoval; jedná se nakonec o místo, které má přetrvat věky.