Architektura / rodinné domy

Brněnská reflexe na hnutí Arts and Crafts

Vlastní vilu architekta Dušana Jurkoviče získal stát do svého majetku dnem 30. 8. 2006, téměř přesně 100 let od jejího dokončení. Hned rok poté se ateliér TRANSAT pustil do projektu její rekonstrukce, aby za její realizaci získal v tomto roce čestné uznání Grand Prix architektů 2011.

EARCH.CZ , 3. 6. 2011

Cílem projektu, realizovaného Moravskou galerií v Brně díky prostředkům z tzv. Norských fondů, byla nejen celková obnova a restaurování domu jako jedinečného exponátu, ale především jeho zpřístupnění pro veřejnost jako živého kulturního a studijního místa – Centra Dušana Samo Jurkoviče, a to v souvislostech středoevropských. Současně má projekt posílit identitu brněnského vilového předměstí vytvořením komunitního prostoru a volně přístupné zahrady. Vše je provedeno bez bariér.

Projektu obnovy předcházel rozsáhlý komplexní průzkum a inventarizace, které nasměrovaly další úvahy o možnostech prezentace, interpretace a metody obnovy domu. Vnitřní prostory byly rozděleny podle míry autenticity a architektonického významu do čtyř kategorií (1 - plně obnovitelné s mobiliářem, 2 - plně obnovitelné bez původního mobiliáře, 3 – převážně neautentické, podružné, 4 – využitelné pro nové vestavby).

Zásadou projektu bylo nepřepisovat původního autora a nezastírat navrstvenou historii domu. Co nebylo zjištěno s jistotou, bylo ponecháno raději nedopovězeno či stylizováno. Hlavní obytné prostory přízemí jsou představeny v podobě blízké počátku dvacátého století, kdy je obývala Jurkovičova rodina. Tam, kde existuje přesná fotografická a plánová dokumentace zařízení domu a byly dochovány jeho fragmenty (hlavní hala s knihovnou), je interiér obnoven do své úplnosti: torza originálů zařízení restaurována a doplněna stylizovanými replikami chybějících částí. Tam, kde je informací o interiéru méně, jsou místnosti restaurovány bez nábytku a doplněny novou expozicí.

K historickým interiérům přibyly prostory nově pojaté: půdní vestavba badatelny - dokumentačního centra, která nahradila dožilou podkrovní místnost z osmdesátých let, a v suterénu návštěvnické zázemí, které nahradilo vestavbu krytu z padesátých let a zahrnulo i další sklepní prostory. Pro bezbariérové zpřístupnění celého domu přibyla na jihovýchodní fasádě rampa do podzemního podlaží a uvnitř domu výtah. Nově vložené formy vedou se stavbou „strukturální dialog“, od původního domu je odlišuje mimo jiné bílá povrchová úprava v různém zpracování. Na fasádu byla v novém autorském pojetí navrácena chybějící skleněná mozaika na námět pohádky Bača a Šiarkan.

Podstatou restaurátorských zásahů bylo odkrytí původních lazurních povrchů dřeva a původních výmaleb, aniž by byly provedeny celoplošné sjednocující úpravy. Dům tak částečně získal zpět své pozoruhodné barevné řešení, založené na kombinaci přírodních povrchů materiálů s lazurními a krycími barvami, a to jak v interiéru, tak i v exteriéru. Retuše byly minimalizovány i za cenu vizuální nedokonalosti či nedokončenosti.

Stavební obnova domu zahrnovala kompletní sanaci vlhkosti suterénu, posílení stropních konstrukcí, opravu střechy, obnovu a doplnění technických sítí (včetně automatického hasícího systému). Rozsah poškození krovu vyžadoval sejmutí krytiny na více než 2 měsíce a ochrana stavby si tedy vyžádala postavení dočasného „domu nad domem“ tvořeného řadou lešenových věží nesoucích velkorozponové dřevěné vazníky. Do krovu byly doplněny chybějící kleštiny a táhla, u všech původních prvků byla zjištěna míra poškození a provedena oprava protézováním, injektážemi apod. Dochovaná původní střešní krytina byla během oprav krovu zbavena solí ve vodní lázni a poté vrácena zpět. Nová ocelová konstrukce výtahové šachty byla do domu vložena shora, odstrojenou střechou. Ode všech konstrukcí domu s výjimkou základů je šachta stavebně oddělena kvůli eliminaci chvění i kvůli možným budoucím přirozeným tvarovým změnám dřevěné konstrukce domu. Kvalitní venkovní škrábaná omítka provedená v letech 1965-68 na křehkém původním korkovém podkladu byla ponechána a vyspravena. Při obnově interiéru bylo nutné omezit na minimum zásahy do původních omítek a korkových desek pod nimi, proto byly pro rozvody všech sítí využity podlahy, odkrývané i z důvodů statických. Technologickým jádrem domu je suterén. Originální funkční litinová tělesa byla ponechána a doplněna novým zdrojem tepla a oddělenou regulací. Torza tří elektrických lustrů (z haly, knihovny a arkády), nalezená na půdě domu, byla restaurována a doplněna do úplného a funkčního stavu.

Podobně jako u obnovy domu byly i v zahradě ponechány stopy uplynulých sta let v podobě vybraných kvalitních mladších dřevin, které zahradu kompozičně neporušovaly (například vistárie na arkádě, javor v jihozápadním rohu zahrady, řada ovocných stromů a některé jehličnany). Pod tímto pomyslným vzrostlým horizontem byla „archeologicky“ obnovena zaniklá původní kompozice cest a dosazena většina původního sortimentu výsadeb podle dochovaného Jurkovičova plánu.

 

Klíčová slova:

Generální partner
Hlavní partneři