Jan Šépka u projektu rodinného domu rozostřuje hranici mezi zahradou a interiérem

Čtvrtek, 12. Říjen 2017 - 0:00
| Napsal: | Zdroj: Autorská zpráva

Architekt Jan Šépka se u svého projektu rodinného domu v Praze snaží o co největší průnik exteriéru s interiérem. Dosahuje toho atypickým půdorysem oblých linií, který se dělí do pěti "prstů" podle konkrétního využití dispozic. Projekt pojmenoval symbolicky Prolínání.

Prolínání, Jan Šépka © ŠÉPKA ARCHITEKTI
Fotoalbum: 
Katalogový list: 
Autor Jan Šépka, Jan Bárta
Ateliér ŠÉPKA ARCHITEKTI
Spolupracovníci Jan Bárta, Martina Forejtová
Světadíl Evropa
Země Česká republika
Město Praha
Datum projektu 2015

Koncepce stavby vychází ze samotného místa a rozvíjí ho. Jedná se o výběžek s bývalou chatovou oblastí. Romantické místo, kde není téměř poznat, že se nacházíme v Praze, dává nové možnosti v přemýšlení o propojení s přírodou. Téma prolínání se zahradou je tedy základní premisou samotného návrhu. Přízemní objekt se snaží svým půdorysným rozložením vtáhnout do svých útrob přírodní element. Cílem je rozostření hranice mezi exteriérem a interiérem samotné stavby.

Provoz domu je situován do oddělených pěti „prstů“, které představují samostatné části. První je vstup do objektu s garáží, další část je věnována pracovnám majitelů, následně se dostáváme do klidové části s ložnicemi, samostatnou část vytváří galerie a posledním „prstem“ je obývací pokoj s kuchyní. Všechny provozní části jsou propojeny společnou chodbou, kde jsou situovány úložné prostory a knihovna. Samostatnou část vytváří izolovaný objekt, který představuje bydlení pro syna majitelů, který má jako jediný dvě podlaží. Prostory vytvářející prsty umožňují vnikat zahradě hluboko do dispozice. Účinek vzájemného prolínání zahrady s domem je umocněn transparentní fasádou. Skrz prosklené stěny můžeme vnímat zahradu, ale i prostory, které se nachází v dalších částech stavby. Obývací pokoj, galerie, pracovna a ložnice mají vyšší světlou výšku než ostatní prostory a dávají tak najevo svůj význam. Celkovému vyznění i kontaktu s přírodou mají přispět velké kamenné bloky na celou výšku místnosti, které budou staticky napomáhat vynášet stropní konstrukci. Uvažujeme s umístěním extenzivní zeleně na ploché střeše objektu i s ozeleněním popínavými rostlinami na některých místech fasády. Výsledný účinek celé stavby by měl být takový, že objekt maximálně splyne se zahradou a zelení.

Konstrukce je rozdělena na základovou betonovou desku, betonový strop, nosný ocelový skelet, kameny a fasádu, kterou tvoří skleněné stěny a dřevěná konstrukce krytá z venkovní strany vlnitým plechem. V interiéru je hlavním materiálem březová překližka a to jak na stěnách, tak i vestavěném nábytku. Veškeré materiály uvažujeme ponechat v jejich přirozené podobě i barevnosti.

Řešení zahrady vypracovala Martina Forejtová.