Katolický církevní soubor Holy Rosary

Úterý, 27. Prosinec 2011 - 1:00
| Napsal:

Článek představuje stavbu katolického církevního souboru Holy Rosary v jižní Louisianě. Jedná se o komplex budov složený z administrativní budovy, školy a kaple. Hlavním materiálem je zde pohledový beton. Díky tvůrčí spolupráci mezi zadavatelem, architekty a dodavatelem se podařilo dosáhnout nebývale vysoké úrovně zpracování betonů včetně jejich povrchů.

Fotoalbum: 
Katalogový list: 
Ateliér Trahan Architects
Generální dodavatel Quality Design and Construction, Inc.
Světadíl Amerika
Země Spojené státy americké
Suma 2 400 000.00
Měna USD
Datum realizace 2004
Užitná plocha 1 586.00m2

FILOSOFIE NÁVRHU

Tato zakázka představovala poctivé a otevřené využití formy, funkce, přirozeného osvětlení a materiálů, spolu s poutavou až podmanivou, intenzivní studií vztahů svatého místa. Kostel je ohniskem venkovského římskokatolického kampusu, dominantní svým umístěním a naznačeným pohybem na vnitřním nádvoří. Dispozice venkovského souboru staveb vyjadřuje silný cit pro místo ve všech funkcích farnosti, uvědomění si odlišností v programech církevních a světských součástí. Světské části kampusu tvoří lineární, okrajové budovy, které uvnitř uzavírají nádvoří s kostelem (obr. 1). Při obcházení nádvoří ve směru hodinových ručiček míří poutník ke kostelu. Opačným směrem vyjde zpět mezi komunitu.

Návrh kostela vychází z konceptu objevujícího čistý, příjemný, bezpečný, nedotknutelný prostor, s kterým má každý člověk zkušenost – prostor matčina lůna. Protože děloha nemá orientaci, nerozlišuje nahoře a dole, všechny strany jsou si rovny, vyvolává to pocit jisté tajemnosti, záhady. Všech šest stran vnitřní krychle - kostela má stejnou velikost, barvu a texturu, aby vyvolaly stejné vnímání nedostatku orientace vedoucí k pocitu neurčitosti, tajemnosti a záhady.

Toto opatrné a záměrné zpochybnění lidského vnímání prostoru pokračuje vzájemným pootočením vnitřního a vnějšího prostoru. Pootočení vnějšku kaple je doprovázeno odpovídajícím natočením vnitřního kněžiště. Tato druhá rotace srovnává vnitřní duchovní prostor do souladu s hlavní orientací kampusu a vytváří tak jednotu duchovního a světského prožitku (obr. 2 a 3). Další filosofií návrhu bylo zabránit užití drahých a vzácných materiálů. Namísto nich byla dána přednost materiálům místně obvyklým a užívaným, a tím měla být zdůrazněna jejich důležitost a prostá nádhera. Paleta materiálů je omezena na beton formovaný deskami bednění a deskové a lité sklo. Ani okázalý ani strohý, kostel představuje místo s intenzivní duchovní náplní a současně prostorové ztělesnění duchovního zážitku.

UVAŽOVANÉ FAKTORY

Farnost Holy Rosary byla založena v březnu 1905 a v současné době slouží 2 273 rodinám. Farnost a její okolí se rozkládá v převážně ploché venkovské krajině na ploše 6 ha.

V místě vybraném pro výstavbu souboru Holy Rosary se nacházely volně uspořádané budovy původního kostela a církevní školy venkovské farnosti v jižní Louisianě. Skromné seskupení budov postrádalo jakoukoliv sounáležitost, přestože bylo v okolní krajině ze všech stran dobře viditelné. Návrh nového souboru reagoval na dané skutečnosti a odrážel přání katolické komunity na vyzdvižení duchovního významu místa.

Pro konstrukce nové administrativní a výukové budovy jsou charakteristické prosklené stěny od stropu až k podlaze. Otočené na sever nabízejí skleněné stěny velkorysé světlo a nerušený výhled bez nutnosti regulovat přebytky energie ze slunečního záření. Ochranu poskytuje i zastínění navržené nad chodníky podél skleněných stěn. Vnitřní teplota kaple je regulována tepelnou setrvačností masy monolitických betonových stěn, v některých místech tlustých přes 2 m.

ANALÝZA NÁVRHU

Základní plán pro venkovský duchovní kampus vyjadřuje cit pro místo farního okrsku se všemi jeho funkcemi a vytváří rozlišení mezi programem duchovních a světských činností. Světské činnosti jsou naplňovány v budovách po obvodu vnitřního dvora a duchovní centrum je v místě, kde je postavena oratoř. Betonový baldachýn podél lineárních obvodových budov tvoří ochranu před sluncem a předěl mezi klimatizovaným a neklimatizovaným prostředím.

Kostel, stejně jako změny intenzity zvuku v hudbě, úmyslně narušuje uspořádání kampusu. Jeho umístění, formální čistota a výška odrážejí důležitost duchovního programu a slouží k odlišení stavby od jejího okolí. Pootočení půdorysu kaple dále podtrhuje odlišné zaměření světského a duchovního života. Její odstup od světských prvků vytváří vnější prostor vhodný pro větší i menší shromáždění či pro individuální rozjímání v její blízkosti.

Geometrický základ pro vhodný půdorys kostela vychází z tradičního japonského uspořádání podlahových rohoží tatami ze čtyř kusů plné a jedné poloviční velikosti. Systém bez vyznačené posloupnosti vyhovuje rozdílným uspořádáním lavic zúčastněných při různých liturgických obřadech.

K zajištění lidské touhy po svém vymezení, definování, ostrosti a vyhraněnosti jsou ve stěnách vynechány štěrbiny, kterými do interiéru vniká přirozené denní světlo. Otvory vyřezané v silných zdech odhalují jejich vnitřek a umožňují světlu projít dovnitř. Nádavkem k pocitu orientace návštěvníkům kostela symbolizuje přítomnost obtížně vysvětlitelného světla ve vnitřním prostoru Velikonoční mysterii Krista. Každá štěrbina je výzvou k zamyšlení nad jedním z příběhů velikonoční cesty, metaforou okamžiku smrti, vzkříšení, nanebevstoupení a věčného trvání.

Byla pořádána pravidelná setkání se členy kongregace s cílem informovat zúčastněné o výkladu závěrů druhého Vatikánského koncilu a o významu vybraných materiálů pro vytvoření jedinečného návrhu kaple. Vatikánské dokumenty doporučovaly pro stavby materiály příslušné místu stavby a trvalé. Farnost požadovala užití místních materiálů nenáročných na údržbu. Monolitický beton byl vybrán k naplnění uvedených požadavků jak pro své fyzické vlastnosti, tak pro vnitřní čistou krásu odrážející všechny nahodilosti povrchů a barvy.

Beton také umožnil architektům vytvořit pohledovou vazbu mezi konstrukcí nové oratoře a původního kostela. Textura cypřišových prken na povrchu stávajícího kostela je zdůrazněna reliéfním vzorem a dřevěnou texturou bednění, které formovaly vnější i vnitřní povrchy nové oratoře. Světské budovy administrativy a vzdělávání jsou odlišeny kontrastními hladkými povrchy vytvářenými běžně používanými velkorozměrovými bednicími deskami. Použitá kompozice místních materiálů s barevným betonem je v dané oblasti jedinečná.

Vkročení do duchovního prostoru kostela je oslavováno zážitkem světla. Prostý vstup tvoří skleněné dveře navržené tak, že skládají a rozkládají světlo (obr. 9). Tloušťka desky dveřního křídla čočkovitého tvaru se mění od 12 mm po okrajích až na 75 mm ve středu. Při přiblížení září okraj dveří světlem vycházejícím jakoby zevnitř.

 

 

 

NÁVRH

Hlavní plán projektu
Architektonický charakter kompozice byl výsledkem otevřeného, čistého zkoumání formy, funkce, přirozeného světla a materiálů vedoucímu k vizuálně skromnému a zdrženlivému vyjádření zdůrazňujícímu klidnou a pokojnou atmosféru směřující k mnohovrstevnatému významu duchovního místa. Kaple tvoří duchovní prostor pro nerušenou meditaci, prostorové vyjádření duchovních prožitků.

Hlavní plán projektu nového kampusu sjednocuje všechny funkce farnosti v promyšleném, logicky organizovaném systému s jasným vymezením světských a duchovních programů. Světské prvky kampusu, vzdělávací a administrativní programy, jsou umístěny v „lineárních“ okrajových budovách, které rámují vnitřní nádvoří, svatý okrsek, kde stojí nová kaple.

Obvodové budovy
Budovy po obvodu nádvoří určují hranici mezi kampusem a okolním venkovským prostředím. Budovy s přilehlými chodníky zastíněnými stříškami jsou koncipovány jako rámec tvořený z vrstev povrchových konstrukcí (stěnami) a meziprostorem místností, který dává hloubku a váhu prožitku pohybu mezi vnitřním duchovním prostorem a světem vnějším. Strategie vrstvení je zřejmá z půdorysu i řezů budovami, kde jsou vidět rovnoběžné plochy betonových a skleněných stěn, zástěn a přístřešků oddělujících a uzavírajících prostory různého významu a náplně.

Jedinečná role každé vrstvy je vyjádřena výběrem použitého materiálu a detailů. Monolitický beton byl vybrán pro většinu vnějších stěn, aby zvýraznil jejich oddělující roli. Ačkoliv při pohledu z exteriéru jsou vnímány dvourozměrně, uvnitř administrativních a výukových prostor obvodové stěny vytvářejí pocit bezpečí, stability a ochrany. Jedinečný výraz hranice mezi dvěma světy získává betonová stěna v interiéru prostorovým oddělením desky stropu. Přirozené světlo procházející úzkou štěrbinou dodává betonovému povrchu teplý nádech a zdůrazňuje jeho existenci. Promyšlené umístění dělící štěrbiny a její velice pečlivé, čisté provedení zdůrazňuje oddělenost jednotlivých prvků proti uzavřenosti celého systému. Lesklé vrstvy skleněných stěn otočených do nádvoří naopak umožňují výhled do vnitřního prostoru. Samonosné skleněné plochy tvoří druhou nezávislou rovinu vyvažující betonové stěny a střechy. Sklo uzavírá prostor pavilonu a odděluje jej od chodníku ve vnitřním nádvoří. Panoramatické pohledy nejsou rušeny dělícími rámy oken, skla jsou lepená a zcela průběžná.

Oratoř
Betonová konstrukce oratoře zdůrazňuje jedinečnost vnitřních aktivit. V přímém kontrastu s hladkými stěnami pavilonů odlitými do překližkového bednění nemají strohé stěny kaple pravidelný rastr otvorů po spínacích tyčích, ale pouze jemnou texturu otisků bednění složeného z úzkých prken, která upomíná na dřevěné interiéry starých historických kostelů.

Návrh interiéru oratoře naplňuje přání vytvořit čistý duchovní prostor. Vnitřní krychle (tj. povrch vnitřních stěn) o hraně dvacet stop (6,1 m) je umístěna ve větší vnější krychli. Naprosto identické vnitřní plochy potlačují smysl pro orientaci a naopak zvýrazňují tajemnost uzavřeného prostoru.

Přání o zavedení přirozeného světla do vnitřního prostoru bez přiznání zdroje světla bylo naplněno prostřednictvím úzkých štěrbin v obvodových stěnách. Světlo padá dovnitř otvory umístěnými ve stěnách různé tloušťky, což je způsobeno vzájemným pootočením vnitřní a vnější krychle. Otvory pod stropem pouštějí dovnitř jasné světlo, zatím co otvory nízko nad podlahou procházejí dovnitř jen měkké nejasné paprsky. Liturgická tradice užívá světlo jako symbol, zde každá štěrbina symbolizuje jednu z kapitol velikonočního příběhu Krista.

Dokončení na další straně.

 

MATERIÁLY

Pokyny nebo návod k výběru materiálů byl nalezen v reformačních textech k doktrínám katolické církve, které nabádají k užívání materiálů trvalých se vztahem k místu a odmítají materiály finančně náročné a neobvyklé. Je doporučováno oprostit se od přílišné zdobnosti a dekorativnosti, které přespříliš upozorňují na status a zaměřit se naopak na dobré technologické a řemeslné zvládnutí vybraného materiálu. Ve spojení s přísnou jednoduchostí je materiál povýšen na poetickou až symbolickou úroveň.

Monolitický beton dodávající stavbě strohý výraz byl k překonání zažitých průmyslových stereotypů pečlivě tvarován ve všech detailech.

Vlastnosti skla, zvláště průhlednost, čistota a křehkost skleněných desek i zastřený jas a tvary litého skla vytvářejí protipól napětí hutného, hmotného a neprůhledného betonu.

Specifické důvody pro užití betonu
Monolitický beton byl vybrán pro většinu vnějších stěn komplexu, aby zdůraznil jejich význam ve smyslu oddělení dvou světů.

Betonová konstrukce oratoře zdůrazňuje jedinečnost vnitřních aktivit. Monolitický a masivní, forma zdůrazňuje čistotu objektu a oddělení abstraktního objemu vnitřního prostoru vyhrazeného tajemnosti duchovního obřadu.

Stavební techniky
Pro vytvoření nepravidelně tvarovaných štěrbin oratoře (obr. 2 a 7), byly nejprve sestaveny jejich digitální 3D modely a ty po té vyřezány z tvrdé pěny pomocí NC strojů. Všechny pěnové formy byly obaleny laminátem ke zpevnění, aby odolávaly hydrostatickému tlaku betonu uvnitř bednění a zanechaly požadovaný hladký sametově matný povrch. Formy štěrbin byly ukotveny v předepsané poloze a místě v bednění stěn, které bylo složeno ze systému PERI.

Vedení stavby
Jedinečná pozornost k detailům a povrchovým úpravám betonu vyžadovala vytvoření těsných vztahů mezi dodavateli a jejich subdodavateli. Tvůrčí spolupráce umožnila dosáhnout nebývale vysoké úrovně zpracování betonů včetně jejich povrchů.

Vztah architekta a dodavatele byl budován následovně:
• Před začátkem výstavby byly na schůzkách obou partnerů stanoveny standardy jednotlivých technologických pracovních fází a jejich výsledků, které zajišťovaly dosažení celkových požadovaných výsledků v zamýšlené kvalitě. Na těchto schůzkách se dodavatel seznámil s architektonickým betonem „světové třídy“ a celý tým si ujasnil význam a důležitost vhodné betonové směsi a bednění.
• Na staveništi proběhly provozní zkoušky, aby se odzkoušely všechny jednotlivé postupy a připravily referenční vzorky materiálů i technologických postupů.
• Na měsíčních schůzkách byla detailně sledována a hodnocena kvalita jednotlivých fází prací, jejich postup vzhledem k plánu výstavby a náprava předchozích připomínek.

Fotografie: Tim Hursley
Připravily: Jana Margoldová a Lucie Šimečková
Redakce děkuje architektonickému ateliéru Trahan Architects za laskavé poskytnutí podkladů a fotografií.

 

Článek byl převzat z partnerského časopisu BETON TKS.