Klášterní areál Plasy působí silným dojmem uvnitř i za hranicemi svých zdí

V rámci letní školy architektury „Vize pro Plasy 2013“ jsem měl příležitost prohlédnout si klášterní areál, založený ve 12. století, na jehož výrazných stavebních změnách se na počátku 18. století podílel nejoriginálnější architekt českého baroka Jan Blažej Santini. V barokním slohu zde byl přestavěn klášterní kostel, postavena sýpka, prelatura a konvent. Za vlády císaře Josefa II. byl klášter zrušen a následně došlo novými vlastníky Plaského panství, rodem Metternichů, k negativním zásahům do architektury konventu a prelatury. Tyto významné budovy byly, po vestavbě příček, degradovány na sklady, sýpky a služební byty. Ke zpustošení barokních zahrad pak došlo vybudováním silnice napříč areálem. V tomto období došlo i k narušení vodního systému kláštera.

I přesto je tento rozsáhlý klášterní komplex stále důkazem o dokonalosti českého barokního stavitelství a řadí se k nejcennějším českým národním kulturním památkám; unikátní vodní systém kláštera je považován za technickou památku evropského významu.

Areál kláštera návštěvníka ohromí již svou rozlohou. Nejstarší stavbou komplexu je bývalý konventní kostel s pozoruhodným románským tympanonem nad hlavním vstupem. Za nejzajímavější stavbu komplexu je považována barokní sýpka, jejíž součástí je patrová gotická kaple a věž s ojedinělým hodinovým strojem.

Na mě však silným dojmem zapůsobila nadčasově pojatá čtyřkřídlá stavba klášterního konventu, která svědčí nejen o Santiniho znamenitých znalostech vodních a větracích systémů, ale i o znalostech deskriptivy. Fascinován jsem byl jeho samonosnými schodišti. Točitá schodiště mají tvar spirály vinoucí se vzhůru prostorem, halová schodiště vytvářejí dojem konstrukce vznášející se v prostoru.

Pomocí 5100 dubových kůlů, zatlučených 6-8 metrů do země, Santini unikátně vyřešil zpevnění bažinatého terénu pod trámovým základovým roštem, který je umístěný na štěrkopískovém podloží a nese zdivo konventu. Voda, kterou do základů přivedl systémem kanálů (štol) z několika místních pramenů a řeky Střely, zamezuje přístupu vzduchu k dřevu a vzniku hniloby a zajišťuje tak stabilitu roštu a tím i celé stavby. Barokní stavitel zanechal budoucím generacím u východního schodišťového zrcadla vzkaz na kamenné desce: "Aedificium hoc sine aquis ruet" - Tato stavba se bez vody zřítí. Bazény (zrcadla) jsou umístěny na úrovni základů a slouží pro každodenní kontrolu vody (její výšky, kvality a teploty) v základovém roštu. Přebytečná voda ze základů konventu i z jeho střech je odváděna Královskou štolou, která v minulosti sloužila nejen jako náhon pro mlýn a pilu, ale především proplachovala barokní dřevěné záchody (prevéty a pisoáry) v Nemocničním křídle, které jsou nad ní umístěny na krakorcích.

Zaujalo mě, jak Santini důmyslně vyřešil i „klimatizaci“ objektu. Prevéty jsou odvětnány větracími průduchy, na svou dobu vzniku je neobvyklé i vytápění konventu, které tvoří podzemní chodba vybudovaná po obvodu dvora vyvýšeného nad okolní terén a výduchy pod okny v přízemí objektu. V terénu okolo chodby se v létě akumuluje teplo, které v chladnějším období proudí přes výduchy do budovy a vytápí chladné prostory během zimních měsíců.

Velkolepě na mě působily nejen ambitové chodby konventu, v jejichž interiérech je patrné Santiniho střídání hmot a hra světla a stínů, ale i kaple Sv. Bernarda, ve které lze nejlépe vypozorovat zakomponování skryté symboliky, příznačné pro Santiniho stavby.

Tento článek se účastní Letní soutěže EARCHu - Architektura na cestách. Seznam všech soutěžních článků najdete zde. Svůj hlas tomuto článku můžete dát kliknutím na bílé srdíčko.