Architektura / občanské stavby

Muzeum MAS v Antverpách

Ačkoliv nové muzeum MAS (zkratka Museum Aan de Stroom – muzeum na řece) nestojí v Holandsku, ale v nedalekých Antverpách v Belgii, bylo nominováno na cenu Nizozemské betonové stavby, protože architektem této zajímavé budovy je holandské studio Neutelings Riedijk Architecten z Rotterdamu.

Jitka Prokopičová , 2. 5. 2012

Muzeum MAS, stojící na ostrůvku řeky Schelde na místě bývalého hansovního domu v původním přístavu, je výjimečná stavba, která okamžitě přitáhne vaši pozornost. Přestože na vnější fasádu nebyl použit pohledový beton, ale červený pískovec, je tato stavba betonová víc než dost.

Už v roce 1989 padlo rozhodnutí postavit nové muzeum, které by mapovalo historii i současnost města a přístavu a současně by sloužilo jako vhodný prostor pro umělecké sbírky a sbírky etnografického a námořního muzea. S výstavbou se nakonec začalo až v roce 2006. Stavba byla realizována podle projektu holandské architektonické kanceláře Neutelings Riedijk Architecten, která zvítězila v mezinárodní soutěži mezi ostatními padesáti pěti návrhy. Jejich návrh nejlépe zapadl do historického kontextu místa, atmosféry a funkce nové zamýšlené stavby.

Tvar budovy úmyslně připomíná sklad, který na místě stával, na půdorysu čtverce 36 x 36 m. Obrovské betonové krabice, z nichž každá tvoří prostor pro jedno oddělení muzea, jsou postupně vrstveny ve spirále na sebe do vysoké věže. Jako předsálí jednotlivých oddělení – krabic slouží zasklené galerie (ochozy) s eskalátory. Protože umístění krabic a ochozů je v každém patře pootočené o 90°, naskýtá se návštěvníkům z různých výškových úrovní jiný pohled na město. Až nakonec v posledním 9. NP s terasou a luxusní restaurací t´Zilte, která se pyšní hned dvěma michelinskými hvězdami, mají rozhled dokonale panoramatický.

Ve vstupním 1. NP je umístěna kavárna a informační zóna. Ve 2. NP se nachází depozitář, který je přístupný veřejnosti. Od 3. do 8. NP je uspořádání místností stejné: jeden velký muzejní sál, jeden menší a další čtyři menší zóny. Muzejní prostory nemají denní světlo, a poskytují tak vhodné klima pro vystavené exponáty.

Integrální součástí objektu jsou přilehlé pavilony, které vymezují prostor okolo přístavu a slouží také jako orientační body. Jsou v nich umístěné kanceláře a muzejní obchod.

Prostor před muzeem může sloužit pro různá veřejná vystoupení. Na ploše se rozprostírá mozaika „Dead Skull“ gigantických rozměrů (1 600 m2) představující lebku, jejímž autorem je známý belgický umělec Luc Tuymans. Mozaika je nejlépe viditelná z vyšších pater muzea.

Konstrukce

Hlavní svislá nosná konstrukce 65 m vysoké věže tvoří centrální jádro rozměrů 12 x 12 m z monolitického betonu. Jádro nese v každém podlaží dva vysoké ocelové příhradové nosníky, které jako obrovské konzoly přečnívají na obou stranách 12 m do prostoru. Směry nosníků jsou v sudých a lichých podlažích vzájemně kolmé. Ve výstavních sálech jsou jejich konstrukce částečně viditelné jako V elementy, které prostor sálů opticky rozdělují. Stropní konstrukce sestávají z prefabrikovaných betonových TT nosníků dlouhých 12 m položených kolmo přes ocelové nosníky. Na vnější konce nosníků jsou zavěšeny betonové prefabrikované panely obvodových stěn (výšky 6 m a šířky 1,8 m). Tak je sestavena kon- strukce budovy bez jediného nosného sloupu. „Betonová krabice“ muzejních expozic zaujímá vždy pouze cca 2/3 podlaží a cca 1/3 je ponechána pro schodišťový prostor a vstupní galerii. V jádru budovy jsou logistické a komunikační prvky, výtahy, požární schodiště a technická šachta. Ke každému podlaží je vloženo nízké mezipatro s technickým prostorem pro ventilaci expozic.

Nosné obvodové panely jsou k sobě připevněny ocelovými spoji tak, že celek tvoří v každém podlaží 36 m dlouhou tuhou stěnu. Na povrchu betonových panelů je viditelná struktura dřeva. Vzor je vytvořen otiskem plastových (polyuretanových) matric – odlitků skutečných prken, které byly vkládány do forem panelů. Ve zdech je 50 000 viditelných šroubů, které slouží jako dekorativní prvek ve výstavních sálech a mohou být také použity jako závěsný systém. Veškerý pohledový beton je natřen stěrkou se žlutým pigmentem, která mu dodává zářivý vzhled.

Fasáda je obložena červenými pískovcovými deskami rozměrů 1000 x 600 mm, které byly dovezeny z indické Agry. Aby se „rozbily“ velké plochy stěn, jsou použity čtyři odstíny červené tak, že nikdy vedle sebe nejsou desky stejného zabarvení. Kombinace odstínů byla vygenerována speciálním softwarem. Stěny, podlahy i stropy v galeriích jsou obloženy stejnými pískovcovými deskami, čímž je zdůrazněn plastický charakter stavby. Také přilehlé pavilony jsou obloženy stejně. Jednotlivé desky jsou k sobě přilepeny tak, že celek působí jako jednolitý pískovcový blok, a protože nejsou leštěné, zdůrazňuje se tím dojem reliéfu.

Každá třetí vnější i vnitřní deska je osazena kovovým ornamentem ve tvaru ruky – symbolem města Antverp. Podle legendy je jméno Antwerpen odvozeno od slovního spojení „hand werpen“ – hodit ruku. Ruku prý uřízl zlému obrovi a hodil do řeky Schelde hrdina Brabo a zachránil tak město od utlačovatele. Celkem 3 185 malých kovových prvků zjemňuje celou stavbu a nabourává její monolitický charakter.

Jednolitý blok stavby přerušují zvlněné skleněné stěny po obvodě galerií připomínající divadelní oponu, ale také vlny nedalekého moře. V každém patře se můžete do 600 mm hlubokých vln zanořit a zcela nerušeni se kochat pohledem na město. Zasklení ochozů bylo dovezeno z Itálie. Je složeno z jednotlivých skleněných prvků vysokých 5,5 m a širokých 1,8 m. Zvlnění způsobuje, že skleněné stěny jsou stabilní a samonosné a mohou stát na podlaze bez rámů a meziprofilů. V rozích budovy, kde se galerie dvou podlaží překrývají, je zasklení vysoké až 11 m.

Dokončení na další straně.

Stavba musí samozřejmě splňovat náročná ekologická kritéria i požadavky ochrany muzejních exponátů. Jsou zde tedy různé zóny s různými nároky na klima. V muzejních sálech musí být stabilní klima 22 °C a 50% vzdušná vlhkost. Sály nemají okna a jsou izolovány tak, že dochází k minimálnímu úniku energie. Naproti tomu v galeriích (ochozech) se teplota různí podle sezóny. Minimální teplota v zimě je nastavena na 12 °C a maximální v létě na 30 °C.

Energetická rovnováha mezi sály s vysokou spotřebou energie a galerie mi s nízkou je zabezpečena ventilací umístěnou v mezipatrech (zdvojených stropech). V letních měsících je přebytečné teplo ze sálů odváděno do galerií a v zimě naopak tvoří galerie „skleněné verandy“, které zachycují sluneční záření a předehřívají vzduch, který je vháněn do sálů. Galerie tak slouží jako tepelná izolace a tlumič.

V letních měsících je k ochlazování budovy používána voda z přístavu Bonapartedok, která má vždy teplotu nižší než vzduch. Rozdíl teploty vody a vzduchu ve výměnících tepla zajišťuje úspory tepla z primárních zdrojů. Instalace pro ohřev, ochlazování a ventilaci nejsou centrální, ale v každém patře je samostatný výměník tepla, takže klima v každém sálu může být regulováno odděleně.

Muzeum jako místo setkávání

MAS je historické, ale i současné muzeum, které ukazuje, jak město Antverpy bylo a je v rozsahu několika století od středověku až po současnost vzájemně kulturně i hospodářsky propojeno se světem. Vypráví příběh přístavu, města a jeho obyvatel. Není to tradiční muzeum, které by sloužilo jenom k uchování a výstavě historických exponátů. Budova má sloužit jako místo setkávání, jako spojnice minulosti s přítomností. „Návštěvníci mohou libovolně vcházet do sálů a seznamovat se s bohatou minulostí přístavu, ale i vycházet na galerie, kde se jim naskýtá pohled na současné živoucí a moderní město. Tím jsme se řídili při tvorbě architektonického konceptu budovy“, říká Willen Jan Neutelings. Porota ocenila zajímavé a chytré konstrukční řešení této budovy. Použití betonu je názorné především uvnitř muzejních místností (betonových krabic), kde byl použit vzor klasického dřevěného bednění a struktura dřeva je dobře viditelná. „Nové muzeum MAS je rozhodně obohacením Antverp“, konstatovala porota. Na vítězství to ovšem nestačilo, v tomto ohledu má tato výjimečná betonová budova trochu smůlu. Již dvakrát byla nominována na architektonická ocenění a vždy ji někdo předešel – ať už to byla soutěž „Dutch Design Award“ – cena za nejlepší holandský design roku udělovaná v rámci přehlídky designu „Dutch Design Week“ na konci října 2011 v Eindhovenu nebo nedávná soutěž o nejlepší holandské betonové stavby. Doma není nikdo prorokem. Ať tak či tak, muzeum MAS září v antwerpském přístavu jako maják a své obdivovatele a návštěvníky přitahuje i bez toho.

Klíčová slova:

beton

Mohlo by vás zajímat

Generální partner
Hlavní partneři