Muzeum Národního parku Hohe Tauern

V srdci Národního parku Hohe Tauern v Rakouských Alpách leží neobyčejné muzeum s expozicemi alpské přírody, které kromě poznávání místní flory a fauny nabízí možnost zblízka prozkoumat objekt jedinečných kvalit. Jde o návrh sebevědomě ukazující, jak má vypadat současná architektura a jistě ne náhodou vzešel z anonymní architektonické soutěže, kterou vyhráli Rakušané Thomas Forsthuber a Christoph Scheithauer.

Tato dvojice architektů přišla s jasným konceptem založeným na kontextu k okolní přírodě a architektonické tradici a navrhla striktní, minimalistickou hmotu působící dojmem, že opravdu vznikla za drsných horských podmínek. Logickým krokem se pak jeví použití místních materiálů, které podtrhuje přirozené spojení stavby s jejím okolím a jsou rozmístěné s důrazem na rizika záplavového území.

Hlavní úlohu tu hraje především smrkové dřevo, které je použito hned několika efektními způsoby. V horní části stavby je navržené do podoby lamel, které z dálky působí hutným, vrstevnatým dojmem, avšak zblízka jsou lehké a vzdušné, ve střední části vytváří světlý pruh hladkého palubkového obložení a ve spodní části je propsáno do struktury povrchu pohledových betonů. Výjimkou a zároveň kontrastním prvkem je oplechovaný objekt ve tvaru válce, který slouží jako 360-ti stupňový sál pro digitální promítání a díky své funkci inklinuje k industriálnímu pojetí. Materiálové řešení je pak dotažené až do parteru, kde je použito zrcadlení vodních ploch a hrubého až syrového dojmu kamenných zásypů z velkých balvanů.

Také samotný koncept parteru ukazuje na zodpovědný přístup k návrhu. Je zde využito průhledů, nečekaných zákoutí, pestrých možností posezení a celý prostor působí příjemně nahodilým až přírodním dojmem, jenž je podtržený například vedením trasy potoka skrze stavbu. Ve večerních hodinách jsou tyto prostory důmyslně nasvětleny a poskytují další rozměr zážitku. Svítidla jsou do stavby zabudována elegantně a jednoduše, bez zbytečně komplikovaných detailů a díky tomu jsou přes den téměř neviditelná, stejně tak je tomu v případě dřevěných laviček, které jsou nenápadně vestavěné přímo do nosných betonových konstrukcí. V podstatě vše je tu řešeno na standardní rakouské úrovni, tedy maximálně precizní, dotažené od celku až k nejmenšímu detailu.

Tento článek se účastní Letní soutěže EARCHu - Architektura na cestách. Seznam všech soutěžních článků najdete zde. Svůj hlas tomuto článku můžete dát kliknutím na bílé srdíčko.