kniha Alaina de Bottona | Architektura štěstí
Architektura štěstí je jednou z „knih života“, kterými chce autor obrátit zrak čtenářů na věci všední, věci kolem nás a otevŕít jim oči v jejich vnímámí. Jedním z důležitých, ale opomíjených důvodů, proč se cítíme šťastní či nikoli, je prostředí, v němž žijeme – ovlivňují nás zdi, židle, budovy i ulice, které nás obklopují.
EARCH.CZ , 11. 11. 2010
Přesto bývá zájem o architekturu a design často odbýván jako frivolní až požitkářský. Architektura štěstí začíná od myšlenky, že to kde jsme, může silně ovlivnit to, kým bychom mohli být – a argumentuje tím, že je úkolem architektury je, aby nám stále a výmluvně připomínala náš vlastní potenciál.
I když se mnoho architektů úplně vyhýbá diskuzi krásy, tato kniha se točí kolem velmi široké a naivní otázky „Co je krásná budova?“ Najít odpověď se rovná výpravě do filozofie a psychologie architektury a cílem je změnit náš pohled na naše domovy, ulice i na sebe sama.
Ve vydavatelství KNIHA ZLIN vychází také další z „knih života“, Umění cestovat a Útěcha ve filozofii.
Název knihy: Architektura štěstí
Autor: Alain de Botton
Odpovědná redaktorka: Lenka Matoušková
Typografická úprava, grafický návrh: Lucie Mrázová
Překlady: Eva Dejmková
Nakladatelství: Kniha Zlín (www.knihazlin.cz)
Formát: 268 stran, 135x 190, česky, brožovaná
ISBN: 978-80-87162-64-4
Cena: 359 Kč
Alain de Botton (*1969)
původem Švýcar z Curychu, který nyní žije a pracuje v Londýně. Knihy, popisované jako „filozofie běžného života“, píše už od třiadvaceti let. Většina z nich jsou esejisticky pojatá pojednání o různých oblastech lidského života – lásce (Essays on Love, Lekce z lásky), filozofii (Consolation of Philosophy), cestování (The Art of Travel) i architektuře (The Architecture of Happiness, Architektura štěstí). Kromě psaní knih se de Botton věnuje filmovým dokumentům – Architektura štěstí byla zfilmována do tříhodinového dokumentu Dokonalý domov (The Perfect Home) – a pomáhá s vedením produkční společnosti. V roce 2008 si také splnil sen a v Londýně založil „mini univerzitu“, kterou nazval The School of Life (Škola života).