Michel Rojkind a B.I.G.: Muzeum Tamayo

Úterý, 16. Červen 2009 - 3:00
| Napsal:
Dvě hvězdy nad Mexikem – Rojkind a B.I.G. zvítězili v soutěži na Muzeum Tamayo. Oba patří ke světové architektonické špičce. Oba dva přednášeli v roce 2006 v Praze – Michel Rojkind ve Veletržním paláci, Bjarke Ingels (B.I.G.) v Betlémské kapli. Jeden pochází z Dánska, druhý z Mexika. Koho by tenkrát napadlo, že se tyto dvě architektonické superstar setkají na společném projektu?

Úvodem 

Město Mexiko patří k nejlidnatějším sídlům na Zemi. Jen pár kilometrů od něj se nachází město Atizapan, které je svou populací srovnatelné s Brnem. Právě zde, na příkrém svahu, se brzy objeví nová stavba, k níž se upírají zraky architektonického světa – muzeum Tamayo. Mají jej na svědomí právě Bjarke s Michelem.
 
Vlastně – muzeum Tamayo již existuje přímo ve Městě Mexiku, a to na dvanáctikilometrovém bulváru Paseo de la Reforma. Původní budova byla postavena v roce 1981 podle plánů význameného mexického architekta Teodora Gonzálese de León. Nová budova je označována jako „EX-TENSION“, což by se za normálních okolností překládalo jako rozšíření. V tomto případě je však třeba brát v potaz, že budovy od sebe budou několik kilometrů daleko, najednou můžeme výraz volně chápat i jako „vnější napětí“.
 
(Jen poznámka na okraj – existuje ještě Museo Rufino Tamayo v Oaxace, rodném městě malíře. Toto muzeum bylo postaveno v roce 1979 Teodorem Gonzálesem de León a Abrahamem Zabludovskym a obsahuje sbírku předkolumbovského umění, kterou dříve vlastnil právě Rufino Tamayo) 

Kdo je Rufino Tamayo 

Zásadní událostí dějin 20. Století je tzv. Mexická revoluce (1910-1917), která vedla ke vzedmutí národního uvědomění a ke hledání národní identity i s pomocí architektury a umění. V architektuře je nejznámějším představitelem Luis Barragán (1902-1988), držitel Pritzekrovy ceny za rok 1980. V malířství pak mezi mexické superstar patří Diego Rivera (1886-1957) se svou ženou Fridou Kahlo (1907-1954), a právě Rufino Tamayo (1899-1991), který se narodil v Oaxace. Jeho rodičové byli mesticové (rasa, která vznikla míšením evropských a domorodých obyvatel). Ranou práci zasvětil Tamayo kubismu, impresionismu a fauvismu. Po Mexické revoluci se snažil svou tvorbou vystihnout mexickou identitu. Octavio Paz, nositel nobelovy ceny za literaturu, ke jménu Rufina Tamaya podotkl: „Pokud bych měl jedním slovem vyjádřit, co Tamaya odlišuje od ostatních malířů, pak bych bez váhání řekl – slunce. Neboť slunce je ve všech jeho obrazech, ať už jej vidíme, či ne.“
 

Symbolika nového muzea

 
Uvedli jsme, že Rufino Tamayo byl potomkem mesticů, byl tedy výsledkem střetu Evropy s Amerikou. Tiskové zprávy tento fakt opomíjí, ale v případě dvojice Rojkind-Ingels tu opět máme míšení evropské a latinskoamerické energie. Latina (z níž se španělština koneckonců vyvinula) pro to má sousloví – Nomen omen – jméno-znamení. V našem případě bychom ale spíše použili variaci Origo omen – původ-znamení. To, že architekti ze dvou specifických prostředí vytvoří muzeum pro umělce, který je taktéž výsledkem střetu dvou kultur, lze bez nadsázky za znamení považovat.

Koncept

Podle autorů se jedná o velmi přímý, silný a symbolický projekt. Základní tvar vychází z klientových předběžných studií, které pomohly definovat optimální funkčnost, jenž byl poté v patře křížem vykonzolován do stran. Architekti tak vytěžili maximum z výjimečného umístění budovy: Zatímco v chladných oblastech je přirozenou tendencí navrhovat kompaktní domy, aby poměr povrchu k objemu byl co nejmenší, zde byla situace radikálně odlišná. Bylo vhodné pomocí konzol některé části spodního patra stínit, takže autoři využili přesně opačný trik – pokusili se maximalizovat povrch fasády vzhledem k objemu, čímž pro návštěvníky připravili maximum atraktivních výhledů při zachování daného objemu. Sami přirovnávají objekt ke krabici, která se z kvádrové hmoty rozbaluje do křížového půdorysu. (Takovéto chytlavé grafické zkratky jsou oblíbenou vizuální vizitkou Bjarke Ingelse.) Nutno však dodat, že projekt jako celek nepůsobí takto prvoplánově, naopak se podařilo v jednoduché a silné formě odhalit vyhovující prostorové schéma. Budova by měla podle autorů velmi dobře fungovat i z klimatického hlediska. 

Komentáře autorů 

Bjarke Ingels: Když se zeptáte současného umělce, jak by měl vypadat prostor vhodný pro vystavování jejich uměleckých děl, zpravidla hovoří o starém průmyslovém skladišti nebo loftu. V takových prostorech mají výtvarníci svoje ateliery. Co víc, hrubé struktury s velkými rozpony a velkorysými stropy zajišťují umělcům maximální rozmach. Na druhou stranu takový ředitel muzea a nebo starosta mohou požadovat jakousi ikonu, která přiláká návštěvníky. Samotný návrh muzea se musí vypořádat jak s oprávněnými požadavky umělců na oproštění prostoru od zbytečností, tak se stejně oprávněnými požadavky investora (a architekta), v jejichž zájmu je vytvořit vizuálně atraktivní stavbu. Křížové vykonzolování je nepřikrášleným zhmotněním křížové formy diagramu, v tomto smyslu je stavba zbavena jakékoliv umělecké interpretace. Rozšíření Muzea Tamayo v Atizapanu se stává ztělesněním čisté funkce a stejně tak čistým symbolem.
 
Michel Rojkind, Rojkind Arquitectos: V poslední době se zdá, že prostory určené pro současné umění jsou důležitější než umění samotné; náš návrh vychází ze schématu požadavků s důrazem na maximální funkčnost všech částí, zároveň jsme však měli na vědomí samotný vývoj uměleckého projektu. Rozšířením programu a pochopením topografie, rovnováhy mezi formou a funkcí a vizuálním dopadem byl vytvořen tento prostor. Poté, co jsme vylepšili funkčnost, mohli jsme se věnovat detailům, které posouvají význam prostoru od obálky, zvláštní důraz byl kladen na pochopení genia loci. Podařilo se transformovat jednoduchou formu do mocného symbolu, kontroverzního, ale ideálního pro uložení tohoto prostoru. 

Novostavba pobočky muzea Tamayo, Atizapan

(THE NEW TAMAYO MUSEUM EX-TENSION ATIZAPAN)

Architekti: Rojkind Arquitectos a BIG
Zákazník: Nadace Tamayo
Získání zakázky: 1. cena v soutěži
Užitná plocha: 3.200 m2
Město: Atizapan (poblíž Města Mexika)
Stát: Mexiko
 

Na projektu se podíleli:

BIG: Bjarke Ingels & Andreas Klok Pedersen
Spolupráce: Pauline Lavie, Maxime Enrico, Pål Arnulf Trodahl
 
Rojkind Arquitectos: Michel Rojkind
Spolupráce: Agustín Pereyra, Monica Orozco, Ma. Fernanda Gómez, Tere Levy, Isaac Smeke, Juan José Barrios, Roberto Gil Will, Joe Tarr
 
Stavební část: Romo y asociados
Krajinářská architektura: ENTORNO taller de paisaje
Grafické zpracování: Ernesto Moncada
Vizualizace: Glessner Group - Germán Glessner