Petr Hájek dokončil přestavbu vodárenské věže na Letné. Vznikl v ní společenský sál i knihovna

Stavbu vodárenské věže si na konci 80. let 19. století objednala Obec pražská. Roku 1888 ji dokončil architekt Jindřich Fialka, který je podepsán v Praze také například pod objektem stejného využití v areálu bývalých holešovických jatek. Věž s přilehlou vodárnou zásobovala část Bubenče a Holešovic, od roku 1913 však přestala sloužit svému účelu a po úpravě vnitřních prostor se do ní nastěhovali zaměstnanci.

Později došlo také k odstranění sousedních technických a provozních staveb včetně strojovny, vodojemu a kotelny. V padesátých letech na pozemku věže naopak přibyla typizovaná budova mateřské školky. Přestože je už od roku 1992 stavba zapsána jako kulturní památka, dlouhá desetiletí se nedočkala prakticky žádné výrazné opravy.

„Po desetiletích nejrůznějšího provozu již vodárenská věž nebyla v dobrém stavu. Naším cílem bylo provést citlivou rekonstrukci, která respektuje charakter památky, specifické prvky původní architektury, požadavky na provoz zařízení pro děti a mládež. Kromě věže a přístavby byl upraven také okolní areál, kde mimo jiné došlo k rekonstrukci původní historické pumpy,“ doplnil místostarosta Prahy 7 Pavel Vyhnánek (PRAHA 7 SOBĚ).

Více k tématu

A Architektura

Jak na dům po rodičích? Dostal novou terasu, velká okna a omítku v barvě mechu

19. 4. 2024

A Architektura

Nejlepší stavby Evropy: knihovna Gabriela Garcíi Márqueze v Barceloně vypadá jako hromádka knížek

18. 4. 2024

Vodárenská věž postavená v neorenesančním stylu se tak dočkala kompletní obnovy přesně po 130 letech od dokončení. K projektu přizvala Praha 7 respektovaného architekta Petra Hájka, který má s rekonstrukcemi historických objektů zkušenosti například z Litomyšle, kde se spolu se svými kolegy z již rozpadlého ateliéru HŠH podílel na úpravách areálu tamního zámku. S HŠH navrhl také Arcidiecézní muzeum v Olomouci nebo úpravy tamního Horního náměstí.

Architekt Petr Hájek se při rekonstrukci zaměřil na hlavní budovu věže, která jako jediná zůstala v původní podobě. Spolu s památkáři opravil její zdobnou fasádu a opatřil ji vápenným nátěrem v pískové barvě. Citlivě musel přistoupit také k úpravám interiéru. Podle Hájka byla velmi náročná především záchrana pískovcového schodiště ve velmi špatném stavu. 

V nejvyšším místě prostoru, kde se dříve nacházela hlavní vodní nádrž, vznikl nový společenský sál s výsuvnou podlahou a výstavním systémem se světly. Prostředkem místnosti navíc prochází původní komín. Ze sálu vede také přístup na ochoz věže a do pozorovací kabiny, kde bude od léta v provozu zcela nový periskop. Z dřívějšího bytu „prvního topiče“ parního stroje vznikla knihovna, ostatní patra slouží potřebám Domy dětí a mládeže Prahy 7. 

„Při úpravách byly zachovány všechny vrstvy historie od založení až do současnosti. Nerozlišujeme ani nekategorizujeme jednotlivé části architektury, ale zachováváme je bez rozdílu. Výsledkem je stavba, která společně prezentuje kvalitu uměleckého řemesla a detailů různých období. Naleznete zde vedle sebe fládrované okno z 19. století, dveře z 50., 60., 70. let 20. století. Hliníková okna 21. století, bakelitové, mosazné, ocelové kování. Vše v prostorové koláži architektury tak, jak jí vytvořil čas,“ představuje svůj přístup k rekonstrukci Hájek.

V rámci projektu došlo také úpravě pozdější přístavby pro potřeby domu dětí a mládeže a mateřské školky. Na střeše budovy vznikly terasy a zahrady. Renovace se dočkala i historická pumpa, kterou do areálu věže převezli asi v polovině minulého století z centra Prahy jako ozdobný předmět.

Objekt bude i nadále sloužit výhradně domu dětí a mládeže s přidruženými spolky a mateřské školce Na Výšinách. Veřejnosti de dveře otevřou jen příležitostně. První tři červnové týdny ovšem v objektu probíhá doprovodný program včetně komentovaných prohlídek. Celý projekt vyšel na 62 milionů korun.