Na střeše Národního zemědělského muzea vznikla levitující terasa s bylinkovou zahradou

Pondělí, 19. Listopad 2018 - 0:12
| Napsal:

V létě 2017 dokončilo Národní zemědělské muzeum rekonstrukci budov na pražské Letné, jejíž součástí bylo také zpřístupnění střešních prostor. Českobudějovický architekt Jaromír Kročák pro instituci navrhl novou nástavbu, která levituje nad historickou střešní konstrukcí a umožňuje NZM rozšířit své výstavní prostory přímo pod širé nebe. Řešení pobytové střechy v sobě spojilo edukační plochy v podobě záhonků s proměnlivou vegetací a příjemný zelený trávník, vybízející k relaxaci nad střechami české metropole.

Střecha Národního zemědělského muzea, Ateliér Kročák - Architekt © Jaromír Kročák
Fotoalbum: 
Katalogový list: 
Autor Jaromír Kročák, Josef Fugl
Ateliér Ateliér Kročák - architekt
Světadíl Evropa
Země Česká republika
Město Praha 7
Ulice, číslo Kostelní, 44
PSČ 17000
Datum realizace 2017
Zastavěná plocha 851.00m2

Budova Národního zemědělského muzea stojí na Praze 7 v sousedství Letenských sadů již od roku 1940. Její podoba vznikla podle návrhu architekta Milana Babušky, který navzdory dlouhým peripetiím zvítězil v soutěži vypsané Spolkem Technického musea Československého a Spolkem Čs. Zemědělského musea. Na projekt z konce 30. let minulého století nyní navázal českobudějovický ateliér Kročák – Architekt, který původní objekt doplnil o novou střešní nástavbu lehce levitující nad stávající konstrukcí.

Při pohledu zvenku si návštěvník žádných změn nevšimne. Geometrické dvojče Národního technického muzea si od svého vzniku udržuje svou majestátnost a nevykazuje žádné známky proměny. Přesto ještě do nedávna mohli jeho návštěvníci pozorovat proces rekonstrukce, kterou minulý rok dokončil architekt Jaromír Kročák – známý svými projekty především v Jihočeském kraji. Stavebních prací na NZM se architekt zhostil s náležitým citem a respektem k původní budově s cílem přiblížit se co nejvíce návrhu Milana Babušky z konce 30. let.

Úkolem projektu bylo navrhnout přístupnou střešní terasu, na níž by NZM mohlo rozšířit svou expozici. Výsledným řešením se stala nástavba nad jedním ramenem stavby, která nevyužívá celou jeho plochu a zároveň co nejméně zasahuje do stávající střešní konstrukce. Platformu nástavby vzpírají příhradové vazníky kopírující železobetonový skelet stavby. Díky tomu působí nová konstrukce dojmem levitace nad historickou střechou. „Zastrčení“ platformy dovnitř půdorysu budovy způsobuje, že nástavby působí z dálky téměř neviditelně a nenarušuje tak ráz budovy.

Na cizorodého střešního vetřelce neupozorňují ani celoprosklené „buňky“ obsahující výtahy a požární komunikace, které jako jediné vystupují nad povrch nástavby. Přidání dalšího výstavního patra si vyžádalo posílit přístupové vertikální komunikace. Stávající nákladní výtah, končící v posledním z původních pater, byl repasován a osazen novým strojním vybavením. Doplnil ho také nový osobní výtah vytažený až do výšky nové nástavby. Vzhledem k respektu k historické budově byla zavržena možnost přistavět nový výtah k venkovní severní fasádě. Protože přidaná konstrukce druhého výtahu byla nakonec umístěna vedle staré výtahové šachty, tedy do prostor původního hygienického zázemí, navrhl architekt Kročák také přesun a rekonstrukci sociálního zázemí v objektu. Na střechu je z posledního podlaží možné vystoupit také po točitém schodišti.

Platformou prostupuje linie chodníku, která terén rozděluje na dvě odlišné zóny. Směrem k Letenské zástavbě umístil architekt především edukační plochy, které NZM využívá jako bylinkovou zahrádku s proměnlivou sezónní vegetací, své místo zde našly také výstavní informační panely stojící na štěrkovém podsypu. Záhony jako jediné nejsou opatřeny automatickým zavlažováním (z důvodu variability vegetace během roku). Ostatní vegetační plochy jsou obsluhovány automatickým závlahovým systémem, který je, vzhledem k rozdílný nárokům na zalévání, rozdělen do osmi sekcí, což umožňuje nastavení různých režimů automatické závlahy. Součástí střešní expozice je také několik včelích úlů. Na druhém „břehu“ chodníku se nachází celistvá plocha měkkého trávníku – zeleného koberce vyzývajícího k posezení a odpočinku s výhledem na pražské panorama. Součástí konceptu návrhu bylo zachovat výhled v rozsahu 360stupňů. Pobytový trávník je přitom orientován na stranu historického jádra města. Výhled neruší ani subtilní a maximálně transparentní konstrukce zábradlí, které svým lesklým nerezovým řešením souzní se vzhledem vstupního prostoru.

Zpřístupňování střech stávajících objektů ve městech je ve světovém kontextu dlouholetý trend. Postupně se začíná prosazovat i v Praze, kde v poslední době vznikla například terasa na střeše paláce Lucerna, za kterou stojí kavárník Ondřej Kobza a architekt Petr Hájek. Další zelené střechy pak přinesly novostavby v centru města: DRN na Národní třídě či zrekonstruovaný palác Špork od Stanislava Fialy. Realizaci střešních zahrad komplikují především požadavky památkových úřadů, které je vnímají jako akontextuální vetřelce. Věřme však, že právě díky zdařilým příkladům jako je Národní zemědělské muzeum, bude podobných míst v českých městech přibývat. Nabízejí totiž atraktivní prostory nabízející neopakovatelné a nové pohledy na městskou krajinu, o které by byla škoda se nechat připravit.