Před 10 lety zemřel neofuturistický architekt Jan Kaplický

Pondělí, 14. Leden 2019 - 9:38
| Napsal:

Dnes si připomínáme 10 let od smrti světově známého architekta Jana Kaplického. Kaplický většinu svého profesního života strávil v Londýně, kam emigroval po sovětské okupaci roku 1968. Svým přístupem k architektuře a odvážnými projekty se nesmazatelně zapsal do dějin architektury jako „neofuturistický“ architekt, který vždy s optimismem vzhlížel k budoucnosti.

Jan Kaplický, 1937-2009. Zdroj: Archiv EARCH.cz
Fotoalbum: 

S VIZEMI DO LONDÝNA

Jan Kaplický se narodil 18. dubna 1937 v Praze do umělecky založené rodiny: matka Jiřina byla botanická kreslířka, otec Josef uznávaný sochař a malíř. Jan se proto přihlásil na Vysokou školu umělecko-průmyslovou, kde absolvoval roku 1962. Později působil jako architekt na volné noze, v roce 1967 dokončil svou jedinou realizaci v České republice – malý dům s ateliérem na pražském Braníku.

O rok později mladého architekta donutila politická situace opustit rodné Československo. Krátce po sovětské invazi emigroval do Londýna, kde ho čekala vskutku hvězdná kariéra. Jan Kaplický se dostal do předních ateliérů, kde se spolupodílel na prestižních zakázkách. Práci snů představoval například projekt Centre Georges Pompidou, na kterém pracoval s architekty Renzem Pianem a Richardem Rogersem. 

Na přelomu 70. a 80. let působil také ve slavném ateliéru sira Normana Fostera, roku 1979 si ale spolu se svým přítelem Davidem Nixonem založil vlastní studio Future Systems, které mu pomohlo „realizovat“ své sny o architektuře. Zpočátku architekti spolupracovali na několika vesmírných projektech s NASA, navrhovali například přistávací stanice, vesmírné moduly nebo vybavení raketoplánů. Toto prostředí Janu Kaplickému zcela vyhovovalo a umožňovalo hlouběji promýšlet vlastní futuristickou architekturu.

„Kaplický celou dobu žil v druhém světě: takovém, jaký by měl být, nikoli takovém, jaký byl ve skutečnosti; ve světě, kde architektura nebyla zapeklitou nejasnou záležitostí a který umožňoval navrhovat oběžné, roboty vyrobené vesmírně stanice, v nichž by se nouzová přístřeší přepravovala zavěšená na břiše  helikoptéry Chinook,” popisuje spisovatel, komentátor a Kaplického přítel Deyan Sudjic ve své knize B jako Bauhaus.


Koláž vesmírné lodi pro NASA

PRVNÍ PROJEKTY Z ATELIÉRU V PŘESTAVĚNÉM SKLADIŠTI

První realizace se studio Future Systems sídlící v přestavěném skladišti londýnské čtvrti Notting Hill (kde se musel každý návštěvník před vstupem na měkký růžový koberec vyzout) dočkalo až v devadesátých letech. Vůbec první realizaci ateliéru představuje malý rodinný dům Hauer-King House v Londýně z roku 1994. Na samém sklonku prvního tisíciletí ovšem Future Systems dokončil svoji nejoceňovanější budovu – tiskové centrum na kriketovém stadionu v Londýně Lord's Media Centre, za které architekti získali nejprestižnější britské ocenění za architekturu, Stirlingovu cenu. Úspěch katapultoval celý ateliér do podvědomí architektů i investorů po celém světě. „Tato budova mnohem více než jakákoli jiná ztělesňuje přesně ty myšlenky a estetické a technické inovace, na kterých Jan neúnavně pracoval více než 20 let,“ sdělila Kaplického první manželka Amanda Levete v rozhovoru pro britský The Guardian.

Následně začal Kaplický se svým týmem pracoval na návrhu velkého obchodního střediska Selfridges v Birminghamu, které po celém plášti pokrývají hliníkové disky. Na projektu přitom pracoval (jako již v případě tiskového centra v Londýně) spolu s Amandou Levete, se kterou měl syna Josefa. Budova Selfridges zaznamenala rovněž obrovský úspěch a motiv její fasády se dokonce dostal na britskou poštovní známku.


První realizace studia Future Systems, rodinný dům Hauer-King House v Londýně

NEÚSTUPNÝ PERFEKCIONALISTA

Kaplického pracovní tempo bylo ohromující. Celý život kromě vlastní praxe vytvářel úžasné detailní kresby a koláže – samozřejmě výhradně ručně. V jeho portfoliu najdeme desítky až stovky projektů, které ovšem patřily pouze budoucnosti, jejich realizace by nebyla možná ani dnes. Přitom Kaplický zůstával důrazný perfekcionalista, který ze svých standardů nehodlal v žádném případě slevovat.

„Jana netěšila samotná realizace jeho projektů. Věděl, že jeho význam jeho díla spočívá především v jeho kresbách. Těžko snášel prohlídky realizovaných budov. Při otevíračce Selfridges doslova vybuchl kvůli tomu, že dokončená konstrukce nebyla tak čistá, jak on sám navrhl,“ vzpomíná dále v rozhovoru Levete.

Vzhledem ke svému jedinečnému rukopisu všech návrhů se Jan Kaplický dostal také k mnoha zakázkám mimo architekturu. Navrhoval jídelní sety, sklenice, příbory, ale také například šaty a plavky ve spolupráci s českou módní značkou Leeda.

Ve svých posledních letech života Kaplický řešil vedle italského muzea Enza Ferrariho v Modeně (dokončeno posmrtně) především projekty pro Českou republiku. Za realizaci svého návrhu Národní knihovny v Praze bojoval doslova do posledního dechu. Jak se ale posléze ukázalo, neúspěšně. K realizaci měl nakročeno také projekt koncertního a kongresového centra Antonína Dvořáka v Českých Budějovicích (přezdívaný rejnok), vedení města ale po dlouhých letech od záměru ustoupilo.


Tiskové centrum na kriketovém stadionu Lord's Cricket Ground. Projekt, který odstartoval kariéru Future Systems

NEOFUNKCIONALISTA Z OKUPOVANÉHO ČESKOSLOVENSKA

Kaplický zemřel ve věku 71 let 14. ledna 2009 po náhlém selhání srdce v pražských Dejvicích, konkrétně v ulici Československé armády, kde jej dnes připomíná pamětní deska ve tvaru hliníkového disku ze Selfidges. Rozloučení s Janem Kaplickým proběhlo v kruhu rodiny a přátel v Müllerově vile – domě, kde si Jan v dětství hrál s dětmi majitelů vily a kde si také roku 2007 vzal svou druhou manželku Elišku Fuchsovou.

Kaplického projekty připomněla po jeho smrti řada výstav a publikací u nás i v zahraničí. Díky svému dílu, které výrazně předběhlo svou dobu, si Kaplického bude světová architektura navždy pamatovat jako neústupného radikálního neofuturistického architekta, který se díky svému odhodlání, píli a talentu dostal mezi nejzásadnější architekty své doby.

Klíčová slova: