Nová náves v Dolním Městě

Úterý, 7. Duben 2009 - 2:00
| Napsal:
Projekt úprav centra obce Dolní Město se pokusil vytvořit příjemnou novou vesnickou náves z místa, které, přestože historickou návsí nebylo, začalo její roli suplovat v době socialismu. Na křižovatce historických cest, před budovou obecního úřadu (dále jen OÚ) byla nejdříve zbourána stará zemědělská usedlost, dosypáním původně klesajícího terénu vytvořena vyasfaltovaná plošina, a ta pak využívána jako neartikulované parkoviště. Kromě OÚ a hospody poblíž východního cípu „nové návsi“ se hlavním socializačním činitelem stala veřejná autobusová doprava.

Přítomnost zastávky svým způsobem nutila obyvatele jinak nehostinné místo užívat. A právě autobus symbolizující pro neautomobilizovaného obyvatele spojení se světem ovlivnil výrazně architektonicko-urbanistické řešení podstatné části daného území. Protože je obec pro některé autobusové linky terminálem, muselo být v rámci „nové návsi“ vyřešeno otáčení (a noční odstavení) autobusů. Přestože se hned na začátku podařilo vedení obce rozmluvit záměr přestavby křižovatky na nesmyslný kruhový objezd, vynutily si uvedené okolnosti věnovat velkou plochu dopravní funkci. Plochy komunikací nutné pro pohyb autobusu byly v rámci možností minimalizovány a oproti původnímu stavu se také podařilo vyšetřit více prostoru pro pěší před budovou OÚ. Po analýze hlavních prostorově kompozičních a funkčních nedostatků místa, byly stanoveny tyto priority:

  • Dosáhnout samotného prostorového vymezení návsi
     
  • V materiálovém řešení zpevněných ploch dosáhnout jasné artikulace prostoru náležejícího chodci (vůči automobilové dopravě) a pokud možno oslabit dominanci pojízdné plochy pro autobus respektive ji spíše pomyslně přičlenit k pěšímu prostoru návsi.
     
  • Řešením prostoru autobusové zastávky posílit její dominanci a využít ji jako základní socializační element návsi. Tomuto záměru přizpůsobit architektonické řešení čekárny.
     
  • Jako komplementární prostor k exponovanému centru kolem autobusové zastávky vytvořit u rybníka plynule navazující klidovou zónu pro relaxaci obyvatel obce se zdůrazněním a využitím blízkosti vodní plochy.

 

Vzhledem k historii vzniku prostranství před OÚ bylo problémem vymezení prostoru návsi na jejím JV okraji tvořeném hranou (svahem) překonávajícím cca 2,5 m převýšení. Tento "nadhled" sice vytváří zajímavé průhledy do vesnické zástavby, ale je hendikepující pro funkci místa coby centra obce právě tím, že popírá jeho vymezení. Proto bylo na této hraně navrženo vysazení lipového stromořadí. Jedná se vlastně o pokračování řady lip na břehu rybníka s tím, že hrana návsi je také jakýmsi břehem. Po odstranění staré čekárny a otevření průhledu do prostoru u rybníka pomůže v budoucnu vzrostlé stromořadí prostor nejen vymezit ale i scelit v kontinuálním plynutí východozápadním směrem. Kořenový systém stromů také časem přispěje k dokonalé fixaci hrany. Koruny lip v budoucnu zajistí částečné zastínění návsi a zpříjemní na ní pobyt v letních měsících.

Důležitá je také materiálová skladba zpevněných ploch. Místním tradičním materiálem je žula („Lipnický granit“ z tamějších lomů je pojmem), tudíž byla v odpovídající míře aplikována na výdlažby chodníků,  „by-passu“ komunikace pro autobus i centrálního prostoru návsi, který je z části vydlážděn, z části je zatravněný. Dominuje mu čekárna autobusové zastávky. Jedná se o lehkou dřevěnou rámovou konstrukci založenou na patkách, takže „koberec“ dlažby kontinuálně probíhá zastřešeným prostorem. Přístřešek je otevřený nejen směrem k nástupišti, ale i na opačnou stranu k budově OÚ. Celkovou siluetou i měřítkem je tradiční se sedlovou střechou, v  detailu však nikoho nenechá na pochybách, že jde o architekturu současnou. Cílem zbudování přístřešku bylo vytvořit nejen zastřešení pro čekání na autobus, ale zpříjemnit pobyt ve veřejném prostoru bez ohledu na jeho účel. Přístřešek je pochopitelně vybaven k sezení a také integruje informační vývěsky obecního úřadu a místních organizací. Druhým významným prvkem kompozice centrálního „ostrova“ návsi je veřejné litinové pítko. Dále lavičky, svítidla veřejného osvětlení a v zimním období obecní vánoční strom osazovaný v prostoru travnaté plochy exponované směrem do křižovatky.
 
Místo u rybníka se po odstranění původní čekárny autobusové zastávky otevřelo nové návsi. Prostor nyní volně plyne do klidové zóny pod lipami na břehu rybníka. Kromě žulou vydlážděného pruhu oddělujícího prostor od silnice, je celá plocha nezpevněná-zatravněná jen s mlatovou pěšinou s lavičkami. Na dláždění u silnice jsou umístěny stojany na kola, sezení, plakátovací plocha a panel s informacemi o historii a současnosti obce s turistickou mapou okolí (grafický návrh součástí projektu). Tradiční žulové patníky u silnice zdůrazňují bezpečí klidové zóny u rybníka. Zda se na travnatém plácku objeví navržené vybavení pro příležitostné exteriérové stolování, veřejné ohniště či dokonce „griloviště“, ping-pongový stůl nebo herní prvky pro děti, záleží na investorovi. Hodnota bezprostřední blízkosti vodní plochy v centru obce si zaslouží být zhodnocena. Těžko se dá očekávat v blízké budoucnosti rekultivace břehu na přirozený rybniční břeh, jaký vesnické návsi znaly v minulosti. Proto návrh počítá se zbudováním dřevěné platformy charakteru mola, která by umožnila bližší kontakt s vodní hladinou. V zimních měsících pak poslouží jako pohodlná základna pro bruslaře. Její realizaci obec odložila v souvislosti s plánovaným vyčištěním rybníka.

Celá akce proběhla v rychlém tempu. Od prvních skic po kolaudaci uplynulo 9 měsíců. Účast architekta na takové akci ve venkovské obci je u nás stále spíš překvapující. Myslím, že případ Dolního Města je ukázkou, že i na venkově začínají zastupitelé chápat význam veřejného prostoru. Kéž by se to stalo pravidlem.



 


Josef Čančík, autor architektonicko-urbanistického řešení

Barevný svět architektury.

Klíčová slova: