Okresní dům

Již od svého vzniku byl totiž Okresní dům propojen s nárožní budovou a dalším objektem a tvořil s ním skoro nerozlučitelnou stavbu.

Z celého komplexu byl nejdříve v roce 1897 postaven rohový dům v novorokokovém slohu. Stavebníkem byl obchodník Josef Franke, který jej prodal okresnímu výboru královéhradeckému. Ten zde začal provozovat hotel a záhy se rozhodl postavit další část. Již v roce 1901 tehdejší osvícený starosta František Ulrich navázal kontakt s Janem Kotěrou. Návrh nové přístavby byl svěřen právě jemu. Původně měl sloužit jako hotel, restaurace a také jako kancelářské prostory okresního výboru. Okresní dům byl postaven, jak je napsáno na dekoraci fasády, v letech 1903-4. V roce 1906 připadl celý hotel do nájmu Jaroslavu Urbanovi, který původně do hotelu nastoupil jako číšník.

Jan Kotěra se ve všech svých dílech snažil vytvořit do detailu propracovaný geasmtkunstwerk, navrhoval veškeré vybavení, dekorace, detaily a úzkostlivě dohlížel na jejich návrh, výrobu i provedení. Byl autorem většiny nábytku, sám vybíral všechny materiály . Věděl, že Okresní dům je jedna z jeho prvních velkých realizací a proto musí být vše perfektní. Kotěra měl velice pečlivou, až pedantskou povahu a detailně musel odsouhlasit každý centimetr nové stavby. Nezapomněl ani na vymoženosti, jako byly vysoké židle pro děti.

Fasádu Kotěra pojednal téměř symetricky, nicméně z tohoto konceptu vystupuje pravá část nad vstupním průjezdem. Průjezd je překlenut kotěrovsky typickým prvkem – obloukem na dvou kónických pilastrech, což nejprve užíval především na funerálních architekturách, později jako koncept mnoha fasád; je to jeden z určujících prvků jeho rané tvorby. Na vrcholu je tato část zakončena mohutnou lodžií, která byla zasklena až později.

V roce 1911 zakoupil pozemek s domkem na druhou stranu od nárožního domu, než stojí Okresní dům a opět požádal Jana Kotěru o projekt na další ubytovací prostory a hlavně společenský sál – Palmovou zahradu. Na konci dvacátých let se nový majitel rozhodl přestavět centrální nárožní budovu, jejíž fasáda byla pojednána po vzoru konstruktivistické Kotěrovy fasády Palmové zahrady.

Po revoluci se příběh Grand hotelu táhl velice nešťastnými peripetiemi. Několika prodeji byl rozdělen na tři části, má tedy tři majitele. Od posledních majitelů zakoupil Okresní dům Michalis Dzikos, majitel několika dalších staveb – Kotěrova zámku Radboř a Hotelu Praha v Praze. Okresní dům byl z tří částí někdejšího Hotelu Grand renovován jako první. Autorem smělé, ale citlivé přestavby je architekt Ondřej Kukrál.

Slavnostní otevření se uskutečnilo 19. června 2007. Krátce promluvila PhDr. Zdena Lenderová, která připomněla historii hotelu i ducha, který stavba pro obyvatele Hradce má, a následně pohovořil o nových záměrech nový nájemce restaurace jeden z předních hradeckých restauratérů Tomáš Mrkvička. V podkroví byly vestavěny nové pokoje, ale byla zachována původní dlažba.

První a druhé patro také slouží jako ubytovací kapacity (najdeme zde pokoje v duchu původním i v duchu velice moderním). V přízemí se rozkládá restaurace, kde byla obnovena štuková výzdoba a z části i barevnost, ale protože se původní nábytek nedochoval (již ve 30. letech byl vyměněn), pojali designéři restauraci v čistém moderním duchu.

Doprostřed prostoru, který je koncipován do tvaru T, umístili bar, který svou skleněnou konstrukcí působí nerušivě a vzdušně. Panely s osvětlením sice mírně narušují pohled na kopii původního Preislerova obrazu, jež se napínal přes celou vstupní stěnu, ale fungování je důležitější a všechny moderní části jsou odstranitelné. V suterénu se nachází toalety a konferenční místnost, strop chodby tvoří obnažený původní (!) pohledový beton. Odvážnou realizací je točité schodiště protínající všechna patra. Nejen že jsou schodnice kryty pouze tvrzeným růžovým sklem, ale schodiště je na samonosné zavěšené konstrukci. Přesto se do interiéru hodí a původní barevnost jen doplňuje.Je dobrou zprávou, že jak Palmová zahrada, tak i rohový objekt brzy také vstoupí do rekonstrukce a celému tomuto komplexu bude obnoven zašlý lesk, který pro hradečáky znamená kus jejich města, kus vzpomínek.