Pavel Hladík (CZE) | Sensitive Architecture

Pavel Hladík na začátku poněkud poopravil slogan o digitální architektuře – v jeho případě se spíše jedná o metodologii, o přístup, jak rozšířit architektonický prostor. Prvním obrazem, který se nad přednášejícím objevil, byl obal rozšířené technické příručky architektů v Německu a u nás – Neuferta. Nebylo až tak velkým překvapením, že se kniha setkala s výtkami, spíše mne během přednášky stále více prostupoval pocit, že navrhovaná alternativa – taktéž nutně velmi formální, je vlastně vytloukání rezavého klínu nerezovým. S Hladíkem je třeba souhlasit v tom, že Neufert se v mnoha případech a z mnoha důvodů na navrhování nehodí, jím nabízená alternativa, ač vizuálně velmi atraktivní, mne ale nepřekvapila. To však neznamená, že by Pavlovy myšlenky nebyly inspirující. Příroda jako inspiraceŽivé organismy otevírají statikům, architektům i stavařům nové obzory například z hlediska konstrukce. Zvolením vhodné analytické metody živé přírody pak lze dospět k závěrům, které lze bezprostředně a nebo přeneseně aplikovat v architektuře, ať už doslovnou citací tvaru, nebo jinak. Škála, která nás může inspirovat, je široká – od nanostruktur až po rostliny. Pavel Hladík jako specifickou oblast svého výzkumu vyzvedl zejména mikrostruktury, neboť podle něj skýtají nejvíce příležitostí k bádání a jsou poměrně uceleným a kompaktním tématem.Mooving StructureMá se adaptovat člověk na budovu, nebo naopak? Jak má reagovat budova na člověka? Jednou z možných odpovědí na takto ostře položenou otázku je Hladíkova mooving structure, zpracovaná ještě na FA ČVUT, za kterou Pavel získal jedno z ocenění na Bienále architektury v Miami Beach na Floridě. Technicky do detailů rozmyšlená struktura je koncipována tak, že dokáže reagovat na změny teploty změnou tvaru. Zdánlivě banální záležitost je však cenná zejména tím, že velmi jasně ukazuje směr, kterým se uvažování o tvarově proměnlivé architektuře může ubírat. Speciální zámky umožňují, že struktura má tvarovou paměť a při předeformování do jiného tvaru se tento tvar na úrovni jednotek zamkne.Analýza rostlinDalším projektem, který Pavel představil, byla podrobná analýza sukulentní rostliny s potlačeným stonkem. Jak známo, rostliny k životu potřebují fotosyntézu, a pro ni je klíčový dostatek světla. Rostlina tak na nevědomé úrovni evoluce řeší problematiku maximalizace slunečního svitu dopadajícího na povrch listů, což nemá daleko k problematice oslunění, která úzce souvisí s architekturou. Dalším podstatným bodem analýzy může být také konstrukční řešení. Analýza probíhala tak, že rostlina byla parametrizována (což je pro skriptování značně usnadňující, a přitom ve vztahu ke skutečnému tvaru ne až tak zavádějící postup), a dále byla aproximována jako gumová konstrukce vyplněná tekutinou. Jak rostlina roste (proto je to koneckonců rostlina), mění se její tvar, rostlina si však průběžně zachovává statickou pevnost. Pavel svou analýzu doprovodil množstvím velmi podrobných diagramů a obrazů, místy byly jeho úvahy již příliš technického charakteru, stejně jako u dalších témat. Snaha o terminologickou přesnost tak občas paradoxně vedla k odcizení se posluchačům, kteří nemají (a ani se nepředpokládá, že by měli mít) detailní znalosti např. v oblasti matematické analýzy, popřípadě specifických oblastech biomechaniky. Algorithmic proliferationDalší představený projekt byl přetížen důrazem na technické termíny od lindenmayerových systémů po dynamické relaxace. Předmět analýzy však byl zřejmý – různě velké kulové plochy byly spojené „punčochou“, síťovou strukturou, která se gumově zdeformovala. Pavla Hladíka pak zajímalo ne to, jakým způsobem se přesně deformuje, ale zejména jej fascinovala představa, že by se jednalo o pevnou strukturu – jak by vypadaly tvary, kdybychom analyzovali průniky takovýchto membrán? Ve zjevné narážce na klasické průniky těles, jak se učí v geometrii, pak obrazově dokumentoval, že minimálně výtvarný potenciál takovýchto úvah je značný. Zda se však zrovna v tomto případě (tyto akademicky získané exotické tvary byly interpretovány také jako architektura) jedná o lék na Neuferta, si nejsem jistý.Následovalo okouzlení Fibonacciho posloupností, která je v anglosaských akademických kruzích velmi ctěná, dokonce vychází specializovaný časopis, zabývající se jenom matematickými a přírodními jevy, které souvisí s Fibonaccim. EmTech ExhibitionPrvní pátek v červenci bývají na AA vystaveny diplomy studentů. Škola se při té příležitosti otevírá veřejnosti jako výstavní galerie. Pavel se svými přáteli vyhráli soutěž se svým projektem „vypláznutého jazyka“. Na instalaci byla vypsána interní soutěž a právě projekt Pavlova týmu přesvědčil porotu nejvíce. Výsledkem mnoha počítačových analýz a fyzických modelů v různých měřítcích byla síťová konstrukce z 1,5 mm překližky, která o šest metrů přesahovala z okna. Celá instalace nakonec byla vedle své fyzické existence představena také pomocí softwaru: Na monitorech uvnitř místnosti se zobrazoval tlak větru, pnutí, a podobně.Tento experiment byl pak výchozím bodem pro zadání disertační práce, která se zabývala větvením. Pokud byly něčím a někým analýzy, předcházející samotnému závěrečnému projektu, inspirovány, byl to Antoni Gaudí. Toho jmenuji v souvislosti s přednáškami digitálního architekta už poněkolikáté. Po analýzách, které byly nezbytným výchozím bodem jeho disertace, představil Pavel Hladík také referenční projekty: mezi nimi to byl letecký terminál ve Stutgartu, jehož stromovitě se větvící konstrukci sloupů Pavel mírou oprávněně vytknul estetismus, se kterým je ke konstrukci přistupováno, neboť konstrukce nedokáže reagovat na změnu vnějších podmínek, ač k tomu zvolená forma sloupu jako stromu svádí. Dále poukázal na projekty pracující se dřevem a zdůraznil, že jemu jde o samonosný systém. Vycházejíc z vlastních analýz větvení (namočené nitě) a poznatků Freye Otta, že propojené větvení je stabilnější než důsledná bifurkace (rozdvojování, větvení), vznikla nenápadná, ale nápaditá struktura, která mohla být pomocí parametrizace libovolně měněna. ZávěremPřednáška Pavla Hladíka, odchovance ateliéru Miloše Floriána a absolventa AA, byla místy značně odborná, místy s drobnými obtížemi překonávala jazykovou bariéru mezi angličtinou a češtinou, přesto však nabídla srovnání FA ČVUT s Londýnskou AA a také přinesla mnoho zajímavých podnětů. Pro zájemce pod čarou uvádím, že 21.11.2006 proběhne od 18:00 v Galerii Nábřeží v Praze zahájení výstavy Aleliéru Miloše Floriána, kde má mimo jiné vystavovat i Pavel Hladík. Více info na www.nabrezi.cz.Přednášející: Pavel HladíkNázev přednášky: Sensitive ArchitectureDatum: 9.11.2006, 18:00Místo: FA ČVUT Praha, místnost C 223