Pět tváří Zdeňka Lukeše

Jak sám říká, píše pro "nearchitekty", tedy pro čtenáře, pro které je architektura osvěžením všedního dne. Teď mám na mysli hlavně jeho redakční činnost, jíž přispívá do Neffova Neviditelného psa nebo jeho glosy komentující dění v architektuře, které se objevují v Lidových novinách i dalších periodikách. To je však pouze jedna z tváří Zdeňka Lukeše. Kromě toho, že je architektem, je hlavně historikem architektury a památkářem. V památkářských kruzích patří spíše k těm tolerantnějším z památkářů a více než vstup kvalitní soudobé architektury do organismu historického města mu vadí falešné zrekonstruování starého objektu, ze kterého zbude jen slupka fasády, za kterou se skví železobetonový skelet novostavby. Pravidelně také přednáší na odborných konferencích, seminářích a hlavně v rámci vlastních cyklů přednášek. Za poslední dva roky lze vzpomenout jeho přednáškové cykly v klatovské galerii, opavském Domě umění a v Praze v knihkupectví Fraktály, v Müllerově vile nebo naposledy v Trmalově vile. Začátek každého akademického roku je příležitostí k zahájení nového cyklu přednášek, ne jinak je tomu i letos. Tentokrát je dějištěm kulturní centrum Kaštan v Praze – Břevnově, které provozuje sdružení Unijazz. O tom, ale i o dalších aktivitách jsem si se Zdeňkem Lukešem popovídal.foto Petr JedinákTvář první, architektova…Vezměme to od začátku, jaká byla cesta k Vaší profesi, která je Vám soudě dle šíře jejího záběru, zcela jistě koníčkem?Po studiích na technice jsem nastoupil do Národního technického muzea – archívu architektury, kde jsem se věnoval průzkumu architektury XIX. a XX. století. To mne bavilo, trochu se mi splnilo přání dělat kunsthistorii, kterou jsem chtěl původně studovat. Během této práce jsem taky projektoval – s mým tátou sochařem jsme dělali pár soutěží a konkursů – třeba na dětské hřiště, na exteriér stanice metra, na pomník Antonína Dvořáka. A s Petrem Urlichem a Ivan Plickou jsme dělali soutěž na dostavbu Staroměstské radnice. Později jsem se věnoval jen teoretické práci. Ovšem, moc mne to bavilo, protože toto téma bylo „pole neorané“, dalo se toho mnoho zajímavého objevit a v Invalidovně, kde archív sídlil, byly pravé poklady… Ty jsou dnes ovšem v mrazírnách.Vaše aktivity jsou neobvykle široké, úvodem jsem jmenoval jen některé z nich. Kterým z aktivit se v současné době věnujete nejvíce?Teď připravuju výstavu architekta Emila Králíčka. To je právě jeden z objevů z doby mého bádání. To jméno nikdo z odborníků neznal, ač má Králíček vlastně daleko nejvíc kubistických realizací. Bohužel ho stihl osud mnoha dalších projektantů, kteří pracovali téměř anonymně pro různé stavitele. Nebýt toho, že Králíček publikoval pár klíčových staveb ve Vídni, asi by nebylo možné dát jeho dílo tři čtvrti století po jeho tragické smrti dohromady. Taky pracuju na textech pro knihy o fenoménu Baťovy továrny. Za chvíli nás s Danem Mertou čeká cesta do Mnichova, kde otevřeme naši výstavu Splátka dluhu o pracích zapomenutých německých projektantů v Praze, která teď putuje po Německu. Taky píšu různé posudky a oponentury, sem tam přednáším, ale hlavně se věnuji rekonstrukcím na Pražském hradě. V Kanceláři prezidenta republiky pracuji už od roku 1990 a byl jsem členem týmu, který měl za úkol Hrad opravit a zpřístupnit lidem, což se myslím, docela daří.Jaký je Váš názor na současnou českou architektonickou scénu, třeba v porovnání s dobou před deseti, patnácti lety?Tak myslím, že je úroveň špičky mnohem lepší, ale na srovnání s řadou jiných zemí to zatím stále není. Chybí víc odvahy, osobitosti. To chce asi ještě čas, příliš dlouho byla tato země na dně a dostat se z toho marasmu není snadné.Objevují se u nás nové tváře, od kterých si lze slibovat posun současné české architektury?Určitě, ale myslím, že největší oživení přijde tehdy, až se ze zahraničních studií a pobytů vrátí ti nejmladší, teď jde o to, aby dostali prostor. Zatím ho moc nemají, vezměte si třeba soutěž na novou fakultu architektury v Praze. Jaký byl průměrný věk porotců? Odhaduji střízlivě tak 60 let. Přitom v té budově budou studovat lidé o dvě generace mladší… Vyzváni měli být mladí a porotovat měli také mladí.Tvář druhá, historikova…Jako historik architektury jste vnímán především odbornou veřejností, vaše historické výlety za architekturou zase znají hlavně čtenáři Neviditelného Psa a návštěvníci Psích vycházek za pražskou architekturou.Snažím se především hledat konsensus mezi architekty a památkáři. Je tam hodně nedorozumění a vzájemné nevraživosti. Tady něco pořád nehraje. Chybí častější dialog. Možná by tu měl být nějaký klub, kde by se obě strany scházely a diskutovaly spolu. Stejně důležité je také komunikovat s laiky. Na mé Psí vycházky po pražských čtvrtí chodí pravidelně tak 80 až 100 lidí, až už se to skoro nedá zvládnout. Na přednáškách v Kaštanu mám také plno, na řadu lidí se dokonce nedostane. Podobné to bylo v Müllerově a Trmalově vile. Nejde přitom o přednášky pro odborníky z oboru (i když tam myslím chodí hodně studentů), ale o lidi zcela jiných profesí: matematiky, přírodovědce, lékaře, právníky, učitele. Ale to je ta rodící se střední třída, která jednou zadá práci architektům. Proto mne těší, že se zajímají o kvalitní architekturu. Snažím se jim ji přiblížit a nějak zlidštit různými příběhy o těch stavbách a jejich tvůrcích. Jaký architektonický sloh Vás osobně nejvíce přitahuje?Nemám žádný raději, než jiný. Mám spíš oblíbené stavby z různých epoch. Vážím si nejvíc těch, které nějak vybočují z řady, jejichž autoři se pokusili o vlastní cestu. Teoretici to většinou nemají rádi, raději škatulkují, ale to mi není blízké.Soudě dle zaměření Vašich přednášek je Vám doba XIX. a XX. století přeci jen bližší než třeba renesance či baroko, které v zemích českých i moravských zanechalo také spousty architektonických skvostů?Blízká je mi každá doba, ale zvolil jsem si tu nejméně probádanou, ač je to vlastně paradox, protože je nám časově nejméně vzdálená.Můžete jmenovat některé Vaše oblíbené české architekty z minulosti?Raději napíšu pár staveb, které jsem viděl na vlastní oči a které mne poznamenaly na celý život. Zůstanu u XX. století. Guggenheimovo muzeum od Wrighta, Kahnova knihovna v Yale, Plečnikův kostelík sv. Michala u Lublaně, Scarpovy práce v Itálii, kaple maželů Siirenových u Helsinek a doma třeba Králíčkova lampa na Jungmannově náměstí v Praze, Roškotovo divadlo v Ústí nad Orlicí, ale bylo by toho mnohem víc. Tvář třetí, památkářova…Jaký je Váš názor na stav památkové péče u nás, není přeci jen v některých případech příliš úzkoprsá? Například v případě Prahy mám někdy pocit, že se nejedná o boj za starou Prahu, ale o boj za Prahu zakonzervovanou?Je velmi úzkoprsá ze strany některých památkářů. U takového Klubu Za starou Prahu mne to nepřekvapí, ti to mají v náplni práce a kdysi z Prahy vyhnali i Plečnika, ale u památkářů především v Pražském ústavu mne jejich konzervatismus dost mrzí. Myslím, že mnozí moderní architektuře nerozumějí a ani se nesnaží jí porozumět. Prostě ji nemají rádi.Problém památkové péče samozřejmě nelze globalizovat ani v pražském ani jiném měřítku a v konkrétních případech jsou zásahy ze strany investorů a architektů ne vždy zcela citlivé.No, myslím, že v Praze od poloviny 90. let nenastala žádná katastrofa. Sem tam se něco nepovede, ale zásadní chyby tu naštěstí nejsou. Přesto mi vadí, že neexistují rozvahy nad určitými důležitými lokalitami – Náměstími Republiky, Valdštejnském, Malostranském, Václavském, Pohořelcem… Jsou to klíčové prostory a jejich stav je zoufalý. Parkoviště, zelené trávníčky s kytičkami… Dosud se nic neděje s Palachovým náměstím, ač tu soutěž přinesla kvalitní výsledek.Není to tak dávno, proběhla tisková konference ohledně některých zásahů do vil v osadě Baba. O co se v této kauze především jednalo, respektive stále jedná?Nejbrutálnějším zásahem byla totální přestavba Řezáčovy vily, to se stalo už před několika lety. Teď radnice správně vypěnila, když si jeden z majitelů dům nejen nevhodně přestavěl, ale ještě natřel na kanárkově žlutou. Zase tady chybějí jasná pravidla, co je možné a co nikoli.Při této příležitosti Vás BBC citovala: „Baba je téměř poutní místo, takové kolonie jsou ve světě jenom čtyři“.Vlastně i s Prahou šest – Stuttgart, Brno, Curych, Vratislav, Vídeň a Praha.Použil jste trefné přirovnání architektonického díla k cennému obrazu, který je v povědomí všeobecně vnímán s daleko větší úctou než třeba architektonicky cenná vila na BaběNo ano. Dům sice musí žít a plnit dobře svou funkci, ale respekt ke kvalitní architektuře by měl být snad samozřejmostí. Krásné auto – veterána přece také nebudeme doplňovat o prvky z jiných vozů, představte si třeba bugattku s blatníky z trabanta.foto Petr JedinákTvář čtvrtá, pedagogovaNa vaši pedagogickou činnost bych neměl zapomenout. Byl jste děkanem Fakulty architektury na liberecké Technické univerzitě. Jaká to pro Vás byla zkušenost?Ano, tři roky a bylo to hezká práce a zajímavá zkušenost. Byl jsem při vzniku té fakulty a velmi si vážím všech, kteří pro školu pracují a dávají jí svou energii. Myslím, že i studenti jsou tam celkem spokojení, škola je moderní, studenti jsou všichni až na diplomanty pohromadě v jednom velkém prostoru. Mají velmi dobré technické vybavení a hlavně – není jich mnoho, takže je tu těsnější vazba kantor-posluchač. Studentům vlastně trochu závidím: takovou školu jsem si vždycky přál navštěvovat, bohužel za totáče to bylo zcela jiné a já na svá studia nemám hezké vzpomínky.Pokračuje vaše působení na fakultě v Liberci?V omezené míře. Nemám už čas jezdit pravidelně do Liberce. Ale se školou jsem v kontaktu a jsem také členem vědecké rady univerzity.Hostujete i na jiných fakultách?Nikoli, ostatně ani mi nikdo nic takového nenabídl.Tvář pátá, neviditelně psíVaše pravidelné cykly přednášek i aktivity okolo Neviditelného Psa jsou určeny široké veřejnosti, s jakým ohlasem se setkávají?Tak články na Psu mají v průměru kolem dvou tisíc přístupů, což je dost a někdy víc, než některé politické komentáře, takže to není rozhodně špatné. O Psích vycházkách už jsem mluvil. Pro mne jsou důležité i bezprostřední reakce čtenářů na mé texty. To je velká přednost internetu. Občas člověka čtenáři zpraží, ale diskuse jsou k nezaplacení a často se dozvím i různé informace, které využiji ve své práci. Je to taková rychlá zpětná vazba. Další výhodou je vzájemná provázanost textů. Lidé mohou skákat přes odkazy z jednoho textu na další a tak vzniká vlastně obrovská databáze. Píšu do Psa jednou týdně už šestý rok, takže materiálu je tam docela dost.Závěrem se vraťme k právě probíhajícímu cyklu přednášek, časově jste vymezil cyklus na zajímavé pražské stavby XIX. a X. století.Ano, nebaví mne dělat stále stejné přednášky, tak jsem to tentokrát vzal po pražských čtvrtích, resp. obvodech, ale příprava dá hroznou práci, protože musím projít všechny konvoluty s diapozitivy, které mám řazeny podle autorů a slohů. Co se týče prostorového vymezení přednášek, v cyklu přednášek se věnujete samostatně Pražskému hradu a pak jednotlivým pražským obvodům, konkrétně Praze 1,2,5,6 a 7. Je možné, že bude cyklus v letním semestru 2005 pokračovat Prahou 3,4,8,9 či 10?No, v lednu má být ještě Praha 8 a ozývá se radnice na trojce, takže bude asi i Praha 3. Čtyřka by nebyl problém, ale pro 9 a 10 mám málo obrázků.foto Petr JedinákTak to se mají zájemci o poutavé vyprávění o stavbách XIX. a X. století na co těšit. Děkuji za rozhovor.