POCTA IVANU RULLEROVI | cena za celoživotní díloGrand Prix Obce architektů 2004

Čtvrtek, 20. Květen 2004 - 0:22
| Napsal:
Za deset let svého trvání se GRAND PRIX Obce architektů stala synonymem na poli soudobé české architektonické tvorby. Od roku 1994, kdy se uskutečnil první ročník této prestižní soutěže, si odnesl gloriolu vítěze nejeden kolektiv, nejeden architekt. Při slavnostním vyhlašovacím ceremoniálu se předává také cena českému architektovi za významné celoživotní dílo. Laureáta přitom navrhuje Rada Obce architektů. Ani letos tomu nebylo jinak. Dne 6. dubna 2004 se na svém zasedání Rada rozhodla udělit tuto cenu prof. Ing. arch. Ivanu Rullerovi.
ARCHITEKT A PEDAGOG IVAN RULLER
Ivan Ruller se narodil 17. listopadu 1926 v Brně v rodině stavitele Čeňka Rullera a jeho ženy Marie, rozené Ševčíkové. Tvůrčí klima poznané v rodinném prostředí a zájem o výtvarné umění a architekturu ovlivnily po maturitě na I. reálném gymnáziu rozhodování nadaného hocha o výběru budoucího povolání. Zřejmě k tomuto životnímu kroku také přispělo otcem pěstované přátelství s architekty Ottou Eislerem a Jaroslavem Syřištěm. Právě v nich tehdejší gymnazista našel své první vzory. Proto nebylo žádným překvapením, že krátce po osvobození a znovuotevření univerzit se jako osmnáctiletý zapsal na tehdejší brněnské Vysoké škole technické dr. Edvarda Beneše ke studiu architektury. Míra studentova mimořádného talentu neunikla jeho učiteli, vynikajícímu architektu profesoru Bedřichu Rozehnalovi. Ten vnímavému a pracovitému posluchači umožnil, aby již během studií zastával místo asistenta. Ivan Ruller pak ještě dva roky po absolutoriu v této činnosti pokračoval a podílel se na projekčních pracích pana profesora.
Touha po nepoznané praxi však mladého architekta vedla k opuštění školy. První zkušenosti získával v brněnském Potravinoprojektu. V roce 1954 se však do školy vrátil. Pět roků v pohnutých padesátých letech pracoval v ústavu profesora Miroslava Kopřivy. V roce 1959 však za napjaté politické situace musel školu nedobrovolně opustit. I když rozloučení s fakultou bylo bolestné, nehovoří dnes pan profesor o této době s hořkostí. Díky své optimistické povaze se nevracel zpět, ale hleděl s nadějí do budoucna. Vstoupil tak do životní etapy, ve které mohl rozvinout svůj tvůrčí talent. Prošel několika projektovými ústavy, z nichž lze vzpomenout brněnská pracoviště Stavoprojekt, Chemoprojekt, Útvar hlavního architekta, Investprojekt, Brnoprojekt a Elektroprojekt. V letech 1979 až 1985 pracoval jako samostatný architekt, registrovaný u Svazu výtvarných umělců. Ivan Ruller vytvořil celou řadu významných děl, která obohatila fond moderní české architektury. Jejich soupis zahrnuje na 526 položek. Charakteristické pro architekta Rullera je také to, že část z pestrého souboru prací realizoval v rodném Brně. Ivan Ruller pracoval také v zahraničí. V roce 1965 strávil šest měsíců na projektech chemického průmyslu u firmy TECHNIP v Paříži. V roce 1981 se podílel na průzkumu berberské architektury v Jebel Nafusa v Libyi. Je třeba zmínit i to, že v letech 1976 až 1981 spolupracoval s UNESCO na přípravě výstavby Muzea historie v Tripolisu a dalších menších libyjských muzeí. Sám nebo s kolektivem se aktivně podílel na celé řadě zahraničních soutěží. Ivan Ruller patří mezi osoby, které byly perzekvovány minulým režimem. Pro jeho statečné postoje a vyjádření nesouhlasu s totalitními praktikami mu v letech 1970 až 1989 bylo zakázáno členství ve Svazu architektů. V tomto krušném dvacetiletém období nesměl ani publikovat. Byla mu také zakázána jakákoliv pedagogická činnost. Přesto nad rámec běžných možností spolupracoval s celou řadou tehdy zapovězených umělců, z nichž lze vzpomenout sochaře Vladimíra Preclíka a Olbrama Zoubka nebo malíře Jánuše Kubíčka a Bohumíra Matala. Na konci osmdesátých let se architekt Ivan Ruller projevil jako statečný občan a zapojil se do hnutí za osvobození vězněného Václava Havla. Když se stal signatářem výzvy „Několik vět“, dal zřetelně najevo, že o věci veřejné má stále zájem.

V té době se také rozvíjelo jeho osobní přátelství s profesorem Vladimírem Karfíkem, znamenitým českým architektem světového věhlasu. Zajímavou částí tvorby architekta Rullera je jeho výtvarná činnost. Ivan Ruller stál také u zrodu společenství umělců, které přijalo název Sdružení Q. V jeho řadách byli například skvělí architekti a profesoři Bohuslav Fuchs a Bedřich Rozehnal. Podobně jako jiné občanské iniciativy, i nezávislá činnost tohoto sdružení se tehdejšímu režimu stala nepohodlnou a na počátku 70. let byla zakázána. Jeho ústřední myšlenka, sdružovat umělce všech oborů, však byla natolik silná, že po revoluci došlo k jeho obnově a pod předsednictvím básníka Ludvíka Kundery, hudebního skladatele Iva Medka a výtvarníka Jana Rajlicha má i dnes důležité postavení v kulturním dění Brna.
Vysoce oceňuji Ivana Rullera jako pedagoga. V prvním roce svobody a po obnovení akademických práv se Ivan Ruller na fakultu architektury vrátil. V roce 1990 byl jmenován profesorem. V letech 1990 až 1994 zastával funkci děkana. V době svého působení ve funkci prvního porevolučního děkana přispěl ke znovuzrození základů demokracie v akademickém prostředí Vysokého učení technického v Brně a stál u obnovy akademických svobod. Byl to sice čas s potenciálem příznivé perspektivy, ale také s četnými rezidui minulého režimu, se kterými se bylo nutno rozejít. Byla to doba plná komplikací a zásadních rozhodnutí, ze které tehdejší vedení fakulty - především však díky svému děkanovi - vyšlo se ctí. V současnosti pan profesor působí v Ateliéru veřejných staveb. Pro jeho hluboké znalosti, tvůrčí schopnosti, nevyčerpatelný optimismus, radost ze života, přátelské postoje a mimořádnou schopnost překonávat překážky patří jak u studentů, tak i mezi kolegy k nejmilovanějším členům akademické obce. Profesor Ruller také významným způsobem přispěl k rozšíření uměleckého vzdělání na Vysokém učení technickém v Brně, když v roce 1992 stál u založení Fakulty výtvarných umění, první samostatné výtvarné vysoké školy na Moravě.

Architekt Ivan Ruller je uznávanou osobností nejen v České republice, ale i v zahraničí. Například v roce 1997 byl Saskou akademií umění jmenován členem korespondentem sekce Baukunst und Architektur. Za mimořádný přínos k rozvoji české architektury a za pedagogickou činnost získal Ivan Ruller celou řadu uznání. Jím navržené interiéry v Janáčkově divadle v Brně byly oceněny Krajskou cenu Antonína Procházky (1968), Zlatou medailí Vysokého učení technického v Brně (1994) byla poctěna jeho pedagogická práce, Cenu Vladimíra Karfíka obdržel za realizaci pavilonu „E“ v areálu BVV (1994), Cena města Brna mu byla udělena za výsledky, kterých dosáhl v celoživotním architektonickém díle (1995), z rukou prezidenta republiky převzal dne 28. října 2003 Medaili II. stupně za zásluhy o stát v oblasti umění. Josef Chybík děkan Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně Profesor Ruller obdržel letošní cenu GRAND PRIX za celoživotní dílo naprosto právem. Stačí si připomenout myšlenku starou několik měsíců - udílení nejvyšších státních vyznamenání u příležitosti 85. výročí založení Československa. Mezi držiteli, kteří se tehdy sešli ve slavnostně vyzdobených prostorách Starého královského paláce, nechyběl ani čerstvý laureát české architektury, jemuž se dostalo té pocty především za zásluhy o stát v oblasti umění.

Josef Chybík
děkan Fakulty architektury
Vysokého učení technického v Brně

Profesor Ruller obdržel letošní cenu GRAND PRIX za celoživotní dílo naprosto právem. Stačí si připomenout myšlenku starou několik měsíců - udílení nejvyšších státních vyznamenání u příležitosti 85. výročí založení Československa. Mezi držiteli, kteří se tehdy sešli ve slavnostně vyzdobených prostorách Starého královského paláce, nechyběl ani čerstvý laureát české architektury, jemuž se dostalo té pocty především za zásluhy o stát v oblasti umění.
Klíčová slova: