Novinky a názory / historie a teorie

Město a politika: Demokratické plánování Velké Paříže

V posledním díle seriálu Město a politika se hovořilo o uživatelsky orientovaném městském plánování, které má na rozdíl od plánování modernistického tu nevýhodu, že je zdlouhavé a organizačně náročné. Přesto ve světě existují příklady ne měst, ale hned celých metropolí, které si procesem demokratického plánování úspěšně prošly. Jedním z nich je právě Paříž.

Jitka Molnárová , 10. 3. 2017

V minulém díle jsme argumentovali, že uplatňování uživatelsky orientovaného plánování je vhodné pro společnosti, které hájí hodnoty a principy demokracie. Zároveň jsme však zmínili nevýhody, které s sebou demokratické plánování nese; zejména pak časovou a organizační náročnost a nepředvídatelnost výsledku celého procesu. Participativní plánování se dnes již hojně uplatňuje při navrhování konkrétních projektů či při plánování menších měst. Ve světě se však již objevují i procesy plánování velkých metropolí, které se k ideálu demokratického plánování čím dál tím více blíží.

Za jeden z nejúspěšnějších příkladů demokratického procesu plánování lze považovat projekt Grand Paris. Projekt byl iniciován prezidentem Sarkozym v roce 2007 s vizí vytvoření nového plánu pro metropolitní region Paříže, který by zaručil udržitelnost rozvoje metropole jak na globální, tak na lokální úrovni. Hlavními cíli projektu je zaručení mezinárodní konkurenceschopnosti Paříže, zvýšení životní úrovně všech obyvatel a snížení velkých nerovností mezi oblastmi metropolitního regionu.

Celý proces byl zahájen povoláním deseti mezinárodních urbanistických týmů, které mezi červnem 2008 a dubnem 2009 vypracovaly návrhy vizí rozvoje Velké Paříže. Během méně než jednoho roku tak metropole s dvanácti milióny obyvatel získala deset různých alternativ rozvoje, které následně konzultovala s veřejností. Konzultace probíhaly formou půlroční výstavy či série prezentací, vedla se diskuze mezi politickou reprezentací, autorskými týmy, odborníky se zkušenostmi z podobných zahraničních měst a v neposlední řadě občany.

Jako další krok byl v říjnu 2009 vytvořen a v roce 2012 na základě otevřené mezinárodní soutěže následně rozšířen Mezinárodní ateliér Velké Paříže (L'Atelier Internacional du Grand Paris - AIGP). AIGP je veřejná společnost, která sdružuje zúčastněné zástupce státu (Ministerstvo bydlení, spravedlnosti, kultury a komunikace, Prefekturu Paříže a regionu Île-de-France), lokální zúčastněné instituce (magistrát Paříže, region Île-de-France, Odbor pařížské metropole a Asociaci starostů regionu) a čtrnáct mezioborových týmů vedených architekty-urbanisty, kteří zastupují roli vědeckých poradců. Mezi ně patří například kanceláře Secchi&Vigano, Grumbach, Castro, Rogers, Portzamparc, MVRDV, LIN, DPA a další. Hlavním úkolem AIGP je „pokračovat a rozvíjet reflexe architektů, projektantů, výzkumníků a odborníků” , kteří se projektu Grand Paris účastní.

Z procesu Grand Paris vzešel a roku 2011 byl schválen plán na novou dopravní infrastrukturu, plán na administrativní reformu správy pařížského regionu a skrze veřejné soutěže mimo jiné i plány na rozvoj strategických území, podporující výzkum a inovaci. V současné době je Grand Paris prezentován jako „konstelace šesti set padesáti projektů” na území regionu Île-de-France.

Krom AIGP byla v červnu 2010 vytvořena také Societé Grand Paris, veřejná společnost zřízená za účelem implementace nové dopravní infrastruktury Velké Paříže. V lednu 2016 přibyla veřejná společnost Metropole Grand Paris, zodpovědná za řízení Metropolitního regionu Velké Paříže. AIGP, Societé Grand Paris a Metropole Grand Paris jsou klíčovými aktéry, kteří zaručují institucionalizaci celého procesu a umožňují obsahově a organizačně ambiciózní plán nejen navrhnout, ale i zrealizovat a dlouhodobě řídit.

Byť jsou tedy demokratické plánovací procesy zdlouhavé a vyžadují od plánovačů jak odborné znalosti, otevřenost a ochotu diskutovat a spolupracovat s dalšími mnohými aktéry městského rozvoje, tak znalost řízení městské správy, nejsou zcela nemožné a dost možná by se podobné procesy měly stát aspirací každého města uznávajícího demokratické politické hodnot.

_

Jitka Molnárová vystudovala architekturu a urbanismus na FA ČVUT a řízení metropolí a městské politiky na Institutu Politických Věd v Paříži. V současné době působí v Limě jako koodinátorka výzkumu udržitelných měst na Fakultě enviromentálních studií UCSUR. Je spoluzakladatelkou mezioborové kanceláře CONURB zabývající se problematikou sociálního bydlení, rozvoje slumů a udržitelným řízením správy měst.

Klíčová slova:

Město a politika teorie Paříž

Mohlo by vás zajímat

Generální partner
Hlavní partneři