Nejtěžší je, přijít na dobrý nápad, který vypadá jednoduše.

Úterý, 27. Srpen 2013 - 0:00
| Napsal:

Dne 26. března 2013 se na půdě Fakulty stavební Technické univerzity v Ostravě uskutečnila konference s názvem Beton v architektuře v kontextu industriálního dědictví. Hlavním hostem byl jeden z nejslavnějších polských architektů současnosti – Robert Konieczny.

Robert Konieczny - rozhovor - portrét - foto © Marcin Gola
Fotoalbum: 
Robert Konieczny - rozhovor - Hotel v Czorsztyn - © Robert Konieczny
Robert Konieczny - rozhovor - Hotel v Czorsztyn - © Robert Konieczny
Robert Konieczny - rozhovor - Auto family house - © Robert Konieczny
Robert Konieczny - rozhovor - Muzeum v Szczecinu - © Robert Konieczny
Robert Konieczny - rozhovor - portrét - foto © Marcin Gola

Proč jste se rozhodl stát architektem?
V jistém smyslu to byla taková společná volba s rodiči, kteří mě motivovali tím, že když půjdu na architekturu, tak mi zaplatí doučování z kresby, ale když půjdu na nějakou jinou fakultu polytechniky, budu si muset poradit sám. Proto jsem si vybral řešení, které mi navrhli rodiče. Později se ukázalo, že mi bůh nadělil talent pro kresbu a já si začal důvěřovat a s o to větší chutí jsem začal chodit do kresby. Takže to byla dobrá volba.

Vaše návrhy mají většinou velmi jednoduchou, ale velmi silnou myšlenku. Jak je těžké od začátku do konce tuto myšlenku udržet a nesklouznout ke změnám a kompromisům?
V projektu a v navrhování projektů vůbec je asi nejtěžší přijít na dobrý nápad, který vypadá jednoduše a který vzbuzuje pocit, že by na to přišel každý hlupák. Je to jednoduché, ale teprve až když to člověk uvidí. Nejtěžší je vymyslet ten nápad, to řešení. A to mě velmi vzrušuje.

Druhým problémem je samozřejmě udržet jistou souvislost celého návrhu až do konce, aby původní myšlenka byla zachována. To je někdy stejně těžké jako původní nápad/řešení vymyslet. Ale dlouhé týdny či dokonce měsíce otrocké práce a odhodlání mé i celé naší kanceláře pak způsobí, že jsou tyto věci zodpovědně dovedeny až do konce. Proč tomu tak je? Protože to tak v sobě mám a neumím pracovat jinak. Je to v jistém smyslu moje deformace.

Co vás nejvíce inspiruje?
V jistém smyslu všechno - architektura i věci mimo architekturu, protože témata mimo architekturu souvisejí s různými příběhy a situacemi, souvislostmi, nebo nedostatkem kontextu. Vše je zajímavé, vše může člověka inspirovat. Říká se, že děláme něco z ničeho.

Samozřejmě také cizí architektonická řešení, která jsem si dobře zapamatoval, mi nakonec umožnila najít svou vlastní cestu, svůj návrh. A moje raná tvorba, ta byla například inspirována stavbami Dominika Perraulta. Ale proč ne, možná právě inspirace jeho díly v mých raných projektech způsobila, že se nacházím tam, kde jsem, a celá moje práce by bez něj vypadala úplně jinak. Ale v současnosti je tato architektonická inspirace už daleko za mnou a mohu se více soustředit na vše ostatní.

V jakém prostředí vlastně vytváříte své návrhy? Potřebujete ticho, klid, nebo vaše nápady vznikají během diskusí s týmem?
To je velmi odlišné. Někdy se musím od všeho odpoutat a v klidu se někde nad něčím zamyslet. A někdy zase pomáhá „silná bouře mozků“, kdy do diskuzí často vtahuji i laiky, lidi z kanceláře a někdy i svou ženu. Kdysi jsem do toho dokonce zapojoval i rodiče, hlavně mámu. Potřeboval jsem si o tom prostě s někým povídat. Takové věci mi pomáhají nalézt určitý nápad.

Navrhování je totiž vždy založeno na zdravém úsudku a logice. Určité argumenty druhé strany - i když ta druhá strana často není vůbec z branže - dávají člověku důvod k zamyšlení a můžeme se tak pohnout lepším směrem. Občas potřebuji nějakou inspiraci a v kanceláři také platí zásada, že pokud zrovna panuje „bouře mozků“, může každý říci cokoli, co mu na jazyk slina přinese. Hlavně aby se nikdo nestyděl to říct, protože to někoho možná může inspirovat a právě takto již několikrát vznikl skvělý nápad.

Je třeba se také zmínit o čase. Koncepce někdy vznikají jako střela, ale často jde o velmi dlouhý proces, než se najde ta správná věc. Někdy nad tím sedíme dva i tři měsíce.

Máte vůbec ještě čas na projektování, nebo jste už spíše architekt/manager, který dostává zakázky a zaměstnává skupinu jiných architektů, kteří se zabývají navrhováním?
Mám projektování rád, to je něco jako smysl mého života. Bez toho bych si tu práci vůbec nedokázal představit. Byly takové situace, že z nedostatku času jsem přenechával úkoly lidem v kanceláři. Výsledky pak sice byly správné, ale něco v nich chybělo. Nebudu ty projekty jmenovat, není důvod je shazovat, ale existuje několik návrhů z určitého období, které jsou sice v pořádku, ale nemají v sobě to něco výjimečného. Proto si uvědomuji, že také musím sedět nad návrhy, je to autorská dílna. Určitým způsobem to řídím, nebo alespoň návrhy rozjíždím, konec již technicky dopracují další lidé, kteří jsou ve všem vyškolení.

Jaké jsou podle vás vlastnosti dobrého architekta?
Budu nyní citovat, protože jsem si velmi oblíbil jednu větu z rozhovoru s novým předsedou polské unie architektů: ‚Dobrý architekt je člověk, který dokáže spojit všechno se vším a něco z toho vytvořit.‘ Možná bych dříve měl na tuto otázku mnoho jiných odpovědí a určitě toto není vyčerpávající odpověď, ale hodně se mi to líbí.

Probíhá tu konference o betonu v architektuře, myslíte si, že je beton přirozený materiál? Používáte ho rád? Jaké jsou jeho přednosti a chyby?
Abych řekl pravdu, mám beton rád, je to takový současný druh kamene. To neznamená, že se omezuji pouze na tento materiál. V naší kanceláří je materiál otázkou výsledku, a ze samotného konceptu už vychází, z čeho to budeme dělat. Někdy je tam určitá volnost, ale pokud koncept předpokládá určitá řešení, pak sáhnu i po materiálu, který nepatří k mým nejoblíbenějším. Když to vychází z určité logiky, pak ho použijeme. A co se týká samotného betonu, je to vděčný, tvárný, v zásadě levný materiál, který charakterizuje naši dobu. Co bude v budoucnu uvidíme, možná bude průhledný nebo teplý beton, uvidíme co se podaří vyrobit. Třeba aby už měl v sobě izolaci, aby už nebylo třeba topení, vše by bylo už v konstrukci, izolace a všechny instalace. Zní to jako sen, ale už se to pomalu děje. Například to, co už vytvořili Sanaa v Porúří - odběr tepla z podzemí, instalace, to všechno v tenké stěně. Takže beton je budoucnost.

Kdo je váš nejoblíbenější architekt?
Kdybych měl uvést jednoho, pak by to bylo těžké, ale řekl bych to takto: raný Dominik Perrault, ještě z období francouzské knihovny a jeho olympijský komplex v Berlíně. Pak určitě Sanaa, ty mám velmi rád. Rem Koolhaas má určitou nešablonovitost, odvahu a skvělé, skvělé nápady. A to by stačilo. To jsou takové tři nej. Mohlo by jich být více, ale ...

A oblíbená budova? Oblíbená budova?
Palác vědy a kultury (smích). Stavba, která měla velký vliv na to, co dělám dnes, je francouzská knihovna. Nemá sice úplně fungující prostory, ale byla pro mě kdysi velmi inspirující. Takže kdybych měl uvést jednu budovu, pak by to byla francouzská knihovna od Dominika Perraulta. Protože je tak převratně postavená, tak zajímavě, že je něčím neskutečným.

Je nějaká vysněná stavba, kterou byste si přál navrhnout?
Nemám vůbec zdání, co by to mohlo být. Možnosti jsou neomezené. Můžeme navrhnout tolik skvělých věcí, velkých i malých, nemám však tu jednu vysněnou. Jak nám ukazují dějiny, jedněmi z nejlepších návrhů Herzoga & de Meurona byly jejich rané návrhy. Když se teď podíváme například na jejich železniční hradlo, tam zkrátka postavili něco z ničeho.

(Profil ateliéru KWK Promes byl publikován v ArchiNEWS 03/2008). Jeho úspěchy mu dovolují to, co dnes málokomu – vybírat si klienty a pracovat na zakázkách, které je baví. Robert Konieczny tvoří převážně luxusní rodinné domy, ale jeho nejnovějším projektem bude Národní muzeum v Polském Štětíně. Po své přednášce byl ochoten zůstat ještě chvíli a tak vznikl tento rozhovor o tom, jak se k architektuře dostal a čím se při své tvorbě řídí.

Článek vznikl za podpory ArchiCadu.

Klíčová slova: