Psí vycházka po Bubnech

Úterý, 30. Prosinec 2014 - 0:00
| Napsal:

Když jsem vítal psí vycházníky v teplých slunečních paprscích, typických spíše pro březen než pro začátek zimy, zval jsem je na JARNÍ vycházku. Sešli jsme se v katastru Holešovic-Buben u Babuškovy budovy Národního technického muzea z konce 30. let.

Velich - útulna - foto © Neviditelný pes
Fotoalbum: 
Vondrák - foto © Neviditelný pes
Velich - útulna - foto © Neviditelný pes
sova s rakem - foto © Neviditelný pes
rak - foto © Neviditelný pes
Psí vycházníci, v pozadí NZM a NTM - foto © Neviditelný pes
PF © Zdeněk Lukeš
Pavouk - foto © Neviditelný pes
NTM - foto © Neviditelný pes
Novotný - detail - foto © Neviditelný pes
Novotný - foto © Neviditelný pes
Škola u Studánky - foto © Neviditelný pes
Škola u Studánky - foto © Neviditelný pes
Škola architektury zezadu - foto © Neviditelný pes
Škola architektury - portál - foto © Neviditelný pes
Škola architektury - foto © Neviditelný pes
Bendelmayer - Sv. Jiří - foto © Neviditelný pes
Bendelmayer - foto © Neviditelný pes

Pak jsme pokračovali směrem východním Kostelní ulicí, pojmenovanou po bubenském kostelíku sv. Klimenta. Prohlédli jsme si moderní domy od architektů Ludvíka Kysely, Bohumíra Kozáka a Rudolfa Hildebranda a zahnuli do jedné z nejstarších bubenských ulic Kamenické. Na rohu je krásný dům „Belvedere“ z konce XIX. století od Ohmannových žáků Bedřicha Bendelmayera a Rudolfa Němce s reliéfem sv. Jiří. Na začátku Kamenické je také působivý dům Kotěrova žáka Jaroslava Vondráka z let 1905-6 s velmi hezkou secesní dekorací a dvojicí půlválcových arkýřů.

V dalším bloku Kamenické mezi ulicemi Milady Horákové a Veletržní jsme si prohlédli vyčištěnou fasádu slavného domu dalšího Kotěrova absolventa z Umprum Otakara Novotného s motivy válců na průčelí ve stylu art deco. Fasáda byla ještě nedávno černá jak bota, ale původní barevnost byla světlá káva a oranžové detaily, což je docela překvapivé. Takto by měly být opatrně očištěny i další zčernalé fasády domů z umělého kamene, bohužel se většinou přes tu zašlou špínu jde nátěry, což není ono.

V následujícím bloku Kamenické ulice, což už je okraj Bubenče, se střídají stavby ve stylu historismu a secese. Na těch od holešovického stavitele Uhlíře lze nalézti pozoruhodná zvířátka, často v nečekaných kombinacích (had, pavouk, raci a dokonce sova s rakem v pařátech). Nakonec jsme došli ke Kotěrově a Gočárově Škole architektury AVU s výrazným kubistickým portálem, postavené v letech 1922-24 (původní o patro nižší budova od Kotěry je navržena v roce 1919). Stavba je v dosti bídném stavu, zezadu se potichu rozpadá, čemuž napomáhá jakási trubka, z níž proudí horká pára z parovodu. Snad se má příští rok začít konečně s opravou…

Pak jsme šli Gerstnerovou ulicí podél Stromovky už zase v katastru Holešovic-Buben do ulice U Studánky, kde je bývalá Dívčí a chlapecká obecná škola (dnes ZŠ) od arch. Josefa Zlatníka z roku 1904, kdysi vyhlášená jako nejlepší škola Rakouska-Uherska. Pěkná neorenesance, připomínající zámek, ale zrovna já na ni nemám moc hezké vzpomínky. Pak jsme si ještě prohlédli bývalou Útulnu (dnes MŠ) od arch. Františka Velicha a bubenskou sokolovnu stavitele Františka Hodka (obě v neorenesančním stylu) a své putování zakončili u funkcionalistických činžáků pražského německo-židovského architekta Erwina Katony.

Čtenářům přeji hezké Vánoce a šťastný příští rok, přikládám svou péefku s obrázkem z doby mých studií, leč snad obsahově stále aktuálním…