Reportáž z výstavy futuristických děl Jana Kaplického v Tančícím domě

Pátek, 24. Únor 2017 - 0:30
| Napsal:

Když se Janu Kaplickému v době studií podařilo vycestovat do USA, dělala si celá rodina starost o to, jestli se mladý a svobodomyslný architekt do komunistického Československa vrátí. Na konci své třítýdenní cesty pak poslal domů pouze pohlednici se strohým vzkazem „OK, JK“. Tato čtyři písmena se nyní, téměř po šedesáti letech, stala názvem výstavy k architektovým nedožitým osmdesátinám. Výstavu JKOK – Nekonečno Jana Kaplického hostí Tančící dům do konce března.

Výstava JKOK, foto © Galerie Tančící dům
Fotoalbum: 

Jak Kaplický sám později přiznal, že o emigraci do USA přemýšlel, uznal však, že v sedmnácti letech na takovou výzvu nebyl ještě připraven. Doma měl totiž pevné rodinné zázemí. Rodiče mu navíc byli nejen nejbližšími osobami, ale také profesními vzory. Osudový okamžik pak přišel o více než deset let poději, s okupací Československa roku 1968. Za cílové město si jednatřicetiletý Kaplický zvolil Londýn, kde se natrvalo usadil a později také založil vlastní studio Future Systems, se kterým navrhl všechny své světoznámé budovy.

Retrospektivní výstava sleduje Kaplického dramatický život od jeho dětství, neboť pouze zasazením do kontextu lze porozumět architektově osobnosti i složitému dílu. Expozice zabírají velkorysý prostor tří podlaží, kterým vládnou fascinující rozměrné modely budov, životní rekvizity a další předměty od lžiček na kávu po svatební šaty, které Kaplický vedle architektury s oblibou navrhoval.

Při návštěvě výstavy jako první vstoupíme do části s nejznámějšími díly studia Future Systems. Nechybí samozřejmě ani dodnes diskutované návrhy jihočeského koncertního centra s přezdívkou rejnok nebo proslulá chobotnice, tedy česká Národní knihovna. Na obou budovách Kaplický pracoval v posledních letech svého života. Pro samotného architekta to přitom byly velmi důležité projekty, protože byly určené pro rodnou Českou republiku, kde předtím nic významného nerealizoval. Po prohrané soutěži na památník obětem komunismu v Praze roku 2000 dokonce napsal, že v Česku se už o nic pokoušet ani nebude. Vítězný návrh Národní knihovny nicméně pro Kaplického představoval jeden z vrcholů kariéry, následná politická blamáž okolo její realizace jej však zcela vyčerpala. Celý příběh kauzy ostatně připomíná projekce dokumentu Oko nad Prahou.

Pro seznámení se s kořeny Kaplického tvorby musíme sejít o patro níže, kde se expozice věnuje jeho rodičům, kteří měli na svého syna velmi silný umělecký vliv. Otec Josef Kaplický byl známý malíř a sochař, matka Jiřina ilustrovala květiny, které patří mezi zásadní inspirační zdroje architekta Kaplického. Právě díky vlivu rodičů se tvorba Jana Kaplického vyznačuje mimořádnou plastičností organických tvarů. Rovnou linii totiž architekt odsuzuje jako lidský výmysl, který omezuje design.

Poslední části výstavy Tančící dům věnuje první patro. Zde se můžeme seznámit s unikátními modely, které u nás doposud nebyly vystavené. Právě modely jsou pro Kaplického tvorbu charakteristické. Na rozdíl od většiny architektů jim totiž věnoval mnoho pozornosti a úsilí, neboť je sám často vlastnoručně vyráběl. Modely byly pro Jana Kaplického nezbytnou součástí navrhování, ověřoval si na nich formu i použití barev. Vedle věrných zmenšenin realizovaných i nerealizovaných staveb zaujmou také šperky, kávové a příborové sety i několik šatů navržených pro českou módní značku LEEDA.

Dílo i životní příběh Jana Kaplického zůstává zcela jedinečnou kapitolou v rámci české i mezinárodní architektury. Díky jeho neústupnosti, odhodlanosti a touze nacházet stále nové možnosti navrhování se odkaz tohoto pokrokového architekta zcela jistě neztratí ani v budoucnosti, ke které se ve svých vizích vždy upínal. Výstava v Tančícím domě je proto skvělou příležitostí připomenout si díla, „jimž se dříve všichni smáli a dnes je kopírují“.