Novinky a názory / názory a komentáře

Stempel, Beneš: Každý si svůj smysl a přístup k práci musí objevit sám

Seríál o učitelích architektury zdárně pokračuje dalším dílem, který je tentokrát věnován Doc. Ing. arch. Jánu Stempelovi, který svůj ateliér vede společně s Ing. arch. Ondřejem Benešem Ph.D. Setkali se prý náhodou u výtahu, slovo dalo slovo, a tak spolu vyučují mladé architekty již osmým rokem ateliérové tvorbě.

Michal Jedlička , 7. 1. 2014

Dokázal byste několika body popsat hlavní specifika vaší metody výuky v ateliéru?

Zjednodušeně řečeno jsou dvě, které se vzájemné doplňují: z jedné strany propracované a promyšlené dispoziční, konstrukční, materiálové a prostorové řešení, přijatelné investiční náklady a ekonomika provozu, a ze strany druhé dobrá myšlenka, koncept, výraz, pochopení všech souvislostí návrhu a cit k adekvátnímu vyjádření.

Snažíte se při ateliérové výuce nějakým způsobem imitovat reálnou architektonickou praxi a jak?

Určitě, veškerá naše zadání mají určitým způsobem reálný základ – vždyť v té nejvšednější realitě je skryto imaginace zdaleka nejvíc.

V portfoliu vaší architektonické kanceláře Stempel & Tesař jasně dominují rodinné domy. Zabýváte se podobným tématem také ve školním ateliéru?

Rodinný dům na standardní malou parcelu je naše asi nejobvyklejší zadání – je výborné především pro základní seznámení se s zákonitostmi projekčního procesu.

V minulém roce jste společně s Janem Tesařem vydal knihu 99 domů, která shrnuje 99 povedených českých realizací. Je to "povinná četba" pro vaše studenty?

Studentům se snažíme doporučovat všechny dobré knihy o architektuře. Vedle prohlubování znalostí o našem oboru se je ale snažíme přimět a vést i k širšímu kulturnímu a společenskému rozhledu. Architekt by měl znát a vyhledávat důležité a dobré knihy, přednášky, výstavy, které architektonický obor přesahují. Měl by se aktivně zajímat o dění v místě kde žije, odkud pochází. Spoléhat se dnes pouze na Google při určování priorit zdaleka nestačí.

Spolupráce

Školní ateliér vedete v současné době s architektem Ondřejem Benešem. Dokázal byste popsat, čím se liší vaše metody výuky?

Vlastně – jsme tu společně od začátku. Setkali jsme se první den na staré fakultě dole u výtahů. Zatímco já šel do první hodiny, on na první přednášku doktorandského studia. Nakonec šel na hodinu se mnou.

A odlišné metody?

K řešení architektonických problemů a celkovému pohledu na “věc” přistupujeme obdobně - technické rozpracování korigujeme celkovým náhledem, kterému dáváme vždy prioritu.

Zadání

Při pohledu na vaše ateliérové zadání vychází jasně najevo, že preferujete spíše reálnější zadání před ideovou rovinou. Táhne se napříč vašimi zadáními nějaká červená nit, která by všechna spojovala v jeden celek?

Vždy usilujeme o kompaktní, uchopitelná zadání s požadavky, které si studenti mohou postupně sami definovat. Červenou nití může být ale důraz na individualitu každého studenta. Nemáme a nevyžadujeme žádný jednotný „styl“ – naopak, naším cílem je, aby si každý svůj smysl a přístup k práci autenticky objevoval sám. My k tomu můžeme pouze přispět.

Vaše současné zadání jsou bytový dům a dům pro důchodce. Mohl byste toto zadání blíže specifikovat? Jak jste s ním zatím spokojen?

Pro toto zadání je třeba zdůraznit, že tématem je především Litomyšl. Po setkání a debatách s panem Brýdlem, současnými zástupci města a místními podnikateli studenti procházeli město a hledali, jakým způsobem by zde mohli přispět. Je to asi jeden z rysů práce studentů u nás v ateliéru – většinou si studenti nejen musí přesně dodefinovat místo, ale součástí jejich práce je i přesná specifikace zadání. Měli by si tak testovat svůj cit pro požadavky i místo, aby se do budoucna nenechali uvláčet někdy nesmyslnými zadáními, aby hledali svá vlastní řešení, která mohou být adekvátnější odpovědí na řešený problém.

S jakým zadáním v historii vašeho ateliéru jste byl nejvíce spokojen a proč?

Asi se všemi.

Studenti

Jakým způsobem probíhá výběr studentů do vašeho ateliéru?

Standardně jako všude – důležité je u studenta portfolio dosavadních prací a jistě i zájem který vycítíme z jeho projevu. Nezřídka se ale stává, že za námi studenti chodí týdny i měsíce dopředu – nevyplatí se v tomto ohledu nechávat vše na poslední chvíli.

Jaký by byl pro vás ideální počet studentů v ateliéru?

Nejde ani tak o číslo, ale o kvalitu. Pokud intenzivně pracují a během semestru vidíme pokroky, je těch zhruba třicet, které většinou máme, odpovídajcí. Pokud by jich bylo 15-20, patrně bychom změnili charakter výuky. Naše dialogy by byly delší, mohl by být větší čas na přípravu.

Jakých nejčastějších chyb se studenti dopouštějí při architektonickém navrhování?

Je obtížné mluvit o chybách. Největší chybou je, když na sobě student nechce pracovat. Většinou přehodnocuje své zažité návyky a představy, pokouší se rozlišovat. K tomu je třeba odvaha.

Vybíráte si někdy své kolegy pro spolupráci v architektonickém ateliéru z řad studentů?

Provedl jsem to několikrát. Samozřejmou výhodou je, že takového kolegu jsem si mohl velice dobře prověřit. Známe se a víme, co od sebe můžeme očekávat. Spolupráce s Honzou Tesařem a výsledky, které máme, to myslím dobře dokládají.

Harmonogram

Má semestr ve vašem ateliéru nějaký předem daný harmonogram?

Určitě. Nejprve máme prezentace realizací srovanatelných se zadáním. Během semestru jsou standardní zhruba tři další. První po celkových analýzách, rozborech, rešerších a vytvoření úvodního konceptu, druhá uprostřed semestru hodnotící rozpracovanost a poslední před finišem. Součástí každé jsou debaty, diskuse. Často si zveme lidi "z venku", kteří k tématu mohou nějakým způsobem přispět.

Probíhají v rámci semestru nějaké workshopy nebo výlety za architekturou?

Výlety ano, pokud souvisí se zadáním. Například – když jsme dělali vinařství objížděli jsme několik dní sklípky a vinařství na jižní Moravě a v Dolním Rakousku.

Závěr

Máte nějakou vlastní vizi, jakým směrem by se měla ateliérová výuka ubírat do budoucna?

Určitě by bylo zajímavé zkusit zadání mimo horizont České republiky. Provedli jsme to několikrát a výsledky byly zajímavé (Slovensko, Egypt). Pokud bychom ale řešili dům do sousedního Rakouska nebo Německa, srovnávání s místní vyspělou architektonickou produkcí by bylo daleko intenzivnější. Jinak budeme dál rozvíjet přístup, kdy preferujeme komplikované lokality v Praze (Kampa, Invalidovna, Hanspaulka, Smíchov), nebo zadání se silnou vazbou na lokální problematiku (Louny, nebo nyní Litomyšl).

Co byste do budoucna popřál svým studentům?

Aby vždy pochopili klienta, zadání, místo a čas ve kterém se budou pohybovat, ale především aby vždy dobře rozuměli sami sobě.

Děkuji za rozhovor.

Článek je součástí seriálu Učitelé. Jeho cílem je nahlédnout pod roušku školských struktur a představit osobnosti, které nesou odpovědnost za utváření nové generace našich budoucích architektů a designérů.

Mohlo by vás zajímat

Generální partner
Hlavní partneři