Ventus – energie sbalená na cesty!
Sergej Kuckir je z těch šťastných designérů, kteří se ve své tvorbě pohybují na pomezí sochaře a rekreačního vynálezce, přitom se jim však nestává, že by doběhli na patentový úřad a pán za stolkem by spráskl ruce a řekl: „Teď tady byl!“ Právě Ventus je toho důkazem – větrných elektráren, které můžete vzít v baťůžku s sebou na výlet, mnoho není.
Design Cabinet CZ , 10. 11. 2011
Do průměrné krosny se totiž se svou délkou 65 cm a průměrem válce 10 cm ve složeném stavu vejde v pohodě. Ventus rozložíte v šesti jednoduchých krocích prakticky kdekoli, kde je šance, že se pohne vítr a můžete vesele nabíjet. Pokud se tedy chystáte na výpravu do hor, bude tento zdroj energie spolehlivější, než třeba solární kolektory. Díky použitým materiálům, teleskopické torzní tyči a promyšlenému vyztužení váží dva a půl metru vysoká turbína pouhá čtyři kila.
Sergeji, jak jsi se vůbec dostal k tématu elektrárny? Není to úplně tradiční zadání pro produktového designéra.
Tuto práci jsem řešil v rámci školního zadání v ateliéru Produktový design v Ústí nad Labem. Zabývali jsme se obnovitelnými zdroji ...a energií vůbec. Snažil jsem se navrhnout nový produkt, který dosud na trhu není. Dosud jsme totiž byli zvyklí pouze na obří měřítka větrných turbín. Zkrotit a zužitkovat energii kolem nás však můžeme kdekoli a kdykoli, stačí pouze ten správný „nástroj“.
Myslíš, že by cenová relace byla přijatelná i pro běžné milovníky outdooru, nebo je turbína Ventus míněna spíš pro profesionální expedice? Přeci jen duralové části a hlavně uhlíkový kompozit nejsou zrovna levná záležitost.
Uhlíkový kompozit či dural by byly použity především pro teleskopickou torzní tyč. Nejednalo by se však o tvarově složité, na míru vyrobené díly, jsou zde použity běžně vyráběné profily – prefabrikáty, jejichž cena není nijak závratná. Určitě by stálo za to zamyslet se nad profesionální i hobby variantou tohoto produktu, jak často by byla tato elektrárna používána a jakou by měla mít životnost. To by se jistě promítlo do výběru konkrétních materiálů a tudíž i do konečné ceny produktu. Jak konstrukce, tak použité materiály však nejsou nijak kosmické a cenově nedosažitelné, proto předpokládám, že by elektrárna byla dostupná každému.
Sergeji, vím, že se Národní ceny za studentský design s úspěchem účastníš už po několikáté. Připomeň nám své předchozí práce a jejich ocenění... Poskytla Ti Národní cena nějaké zvláštní příležitosti?
To je pravda... Získal jsem v předchozích letech cenu Dobrý studentský design za sérii sanitární keramiky a za návrh závodní šestimetrové pramice P650. Když vidím tyto své práce zpětně, mnohé problémy bych dnes řešil jinak... Ale i to je asi dobře, pořád se učím a pořád budu. Národní cena mi poskytla zajímavou příležitost prezentace nejen v České republice (pozn. redakce: musíme dodat, že Sergej tu ve své skromnosti zamlžuje např. účast na výstavě v New Yorku), ale i konfrontaci s ostatními školami a studenty, což je vždycky příjemné...
Segreje Kuckira se ptala Eva Grochová Design Cabinet CZ www.studentskydesign.cz
