Východoněmecká silbermode 1. díl: Zrod unikátního stylu obchodních domů 60. a 70. let

Čtvrtek, 31. Květen 2018 - 0:00
| Napsal:

Na začátku roku 1965 došlo v Německé demokratické republice na základě centralizace obchodu k založení Warenhäuser Centrum se sídlem v Lipsku. Se vznikajícím státním podnikem, který získal do správy stávající HO-Warenhäuser, vznikl také požadavek na jednotnou strukturu a vzhled nových obchodních domů. Nově byly realizovány obchodní domy v Hoyerswerdě, Schwedtu nad Odrou, Berlíně, Suhlu, Magdeburgu či například v Drážďanech. Všechny tyto nové obchodní domy spojovalo specifické materiálové a barevné řešení obvodového pláště, jež se často označuje jako tzv. silbermode. Pojďme si několik těchto obchodních domů v následujícím pětidílném seriálu přiblížit…

Am Brühl v Lipsku – stříbrný plášť z eloxovaného hliníku získal v roce 1966. Zdroj: Deutsche Architektur, 1969. č. 4, titulní strana.
Fotoalbum: 

Obchodní stavby patří nepochybně k nejstarším typologickým druhům. S postupným odklonem od duchovních hodnot k hodnotám materiálním roste jejich význam. Konec průmyslové éry a přerod výrobní společnosti na společnost spotřební se váže k počátku druhé poloviny 20. století. K uspokojení materiálních potřeb vznikl specifický typologický druh – tzv. chrám konzumu.

Vynález klimatizace společně se zdokonalováním osvětlovacích soustav umožnil vznik budovy bez oken, bez vnitřních atrií. Tato „krabice“ na zboží se stala zcela nezávislá nejen na vnějším okolí, ale i na omezení hloubky dispozice;  vznikl rozsáhlý prostor, který navzdory špatnému počasí či denní době nabídl nakupujícím vždy stejný komfort. Pro přerod v chrám konzumu byl však podstatný ještě jeden vynález, který vyřešil problém, jak během několika vteřin zpřístupnit rozsáhlé plochy s vystaveným zbožím. Tímto vynálezem se stal eskalátor.

Pro vývoj obchodního domu ve druhé polovině 20. století měl zcela zásadní vliv obchodní dům Schlesinger and Mayer v Chicagu, jehož plán byl „následován“. Architektonické řešení poválečných obchodních domů v Evropě pak vycházelo především z rotterdamského De Bijenkorfu. Jeho autoři, Marcel Breuer a Alvar Elzas, transformovali americký typ obchodního domu do evropských podmínek a tím nepřímo definovali to, jak by měl chrám konzumu vypadat.


De Bijenkorf v Rotterdamu – americký typ obchodního domu přetransformovaný na evropské podmínky

Tento směr samozřejmě zaregistrovali i architekti v Německé demokratické republice. Za první obchodní dům bez okenních otvorů do prodejních sálů na území NDR lze považovat Am Brühl v Lipsku, který získal již v roce 1966 obvodový plášť ze stříbrných hliníkových kazet. Zářivá fasáda lákající kolemjdoucí k nákupu se však objevila o něco dříve, a to v Západním Německu. Již v roce 1957 byl dokončen obchodní dům Wormland v Kolíně nad Rýnem.

Obchodní dům Wormland vznikl přestavbou dvou budov. Autorem rekonstrukce je atelier Neufert, jehož zakladatel Ernst Neufert je spojovaný především s typologickou příručkou Bauentwurfslehre. Dispozice domu byla s ohledem na jeho velikost jednoduchá. Užitná plocha v přízemí byla téměř poloviční, vstup do domu byl výrazně zapuštěn a část plochy sloužila jako veřejný prostor s ostrovními výkladci. Průchozí parter ne náhodou uvolnil nároží a sloužil jako výstavní loubí. V přízemí se dále nacházely pokladny a technická místnost. Schodiště a výtahy byly navrženy v zadní části domu, na slepé stěně přiléhající k původní zástavbě. Další podlaží byla variabilní a sloužila k prodeji. Ve volném prodejním prostoru byl umístěn blok zkušebních kabin a zboží se vystavovalo po obvodě domu. 


Wormland v Kolíně nad Rýnem – jeden z prvních obchodních domů s kovovým obvodovým pláštěm

Průčelí domu tvoří čtvercové pyramidální kazety z ušlechtilé oceli. Zrcadlové kazety svým leskem vytváří pocit luxusu, odrazy světla a okolních budov z ní vytváří dynamickou plochu. Název obchodního domu nebyl výrazný, hlavní reklamou obchodního domu se stala elektronická kinetická skulptura umístěná na fasádě, jejíž autorem je Otto Piene. Plastiku, nesoucí název Licht und Bewegung (Světlo a pohyb), tvoří kovové kuličky, které jsou v kruhové nepravidelné kompozici se společným středem. Na zadní straně kuliček bylo zabudované světlo svítící na zrcadlové opláštění. Celý efekt skulptury spočíval v kruhovém pohybu kuliček a odrazu světla na pyramidálních kazetách.

V roce 1990 obchodní dům vyhořel. Následující rok došlo k jeho znovuotevření a dodnes se využívá k původnímu účelu, k prodeji pánské módy. Kinetická plastika prošla rekonstrukcí a v současné době by již měla být funkční. Od roku 2015 je plastika registrovanou památkou.


Wormland v Kolíně nad Rýnem – detail obvodového pláště a kinetické skulptury Licht und Bewegung

Materiálové a barevné řešení obchodních domů Centrum tedy nebylo novinkou; patrně vychází z dřívějšího vzoru ze západní Evropy. Jejich fasády však nezůstaly pouze u kazetových plášťů. Postupným vývojem se obvodový plášť změnil v expresivní sochařské struktury, v plastická umělecká díla. Východoněmecká silbermode se stala součástí dějin architektury období 60. a 70. let 20. století a váže se především ke specifickému řešení obvodového pláště, který upozorňoval kolemjdoucí na přítomnost výkladní skříně socialistického obchodu.