Zdeněk Lukeš | Plečnikova zahrada Na Valech a dvě pozvánky

Čtvrtek, 12. Červenec 2012 - 11:00
| Napsal:

Před týdnem jsem podrobněji představil Plečnikovu Rajskou zahradu – jednu z tzv. Jižních zahrad Pražského hradu. Dnes – jak jsem slíbil – se podíváme na další dílo slovinského architekta: zahradu na ni navazující – tedy Na Valech.

Ta se táhne podél fronty hradních paláců až k Opyši a Starým zámeckým schodům. Je to tedy území protáhlé a velmi úzké. Návštěvníci ale většinou nejspíš netuší, že zahrada ještě pokračuje pod jižní obrannou zdí, kde však spadá prudce dolů.

Jože Plečnik (1872-1957), pověřený v roce 1920 prezidentem Masarykem upravit zanedbaný areál Pražského hradu a vytvořit z něj důstojné sídlo demokratického státu, našel zahradu Na Valech ve velmi neutěšeném stavu. Naposledy byla upravována v romantickém stylu v průběhu devatenáctého století. Kromě obranné zdi z roku 1848 zde nebylo mnoho zajímavého, jen několik starých bašt, domeček zahradníků, přilepený k Tereziánskému traktu Starého královského paláce a dva barokní památníky na místech, kam dopadli místodržící Vilém Slavata a Jaroslav Bořita, vyhození z okna Ludvíkova křídla během pražské defenestrace v roce 1618. Principem Plečnikových úprav z 20. let bylo střídání dokonalých travnatých koberců a mlatových cest, respekt ke starým stromům, snížení obranné zdi a tím i optické propojení zahrad s městem a akcent na významné pohledové osy, jež vyznačují zastavení, tvořená pavilonky a různými prvky, pojednanými ve stylu antické mediteránní architektury.

Pojďme si nyní zahradu pomalu prohlédnout a podívat se, jak si s ní Plečnik poradil. Vycházku začneme na místě, kde jsme ji minule ukončili – tedy na hranici s Rajskou zahradou. Jak už víme, slovinský architekt posunul starou barokní kašnu z centra Rajské zahrady do zahrady Na Valech. Kolem ní vytvořil ze stříhaných tisů jakousi miniaturní symbolickou připomínku barokního francouzského parku. Pokračujeme-li od kašny směrem na východ, upoutá nás pavilonek Malý belvedér. Jeho kamennou střechu podpírají podivuhodné dioritové sloupy s motivem vejcovce na hlavicích z carrarského mramoru. Z téhož materiálu je i zábradlí drobné stavby, která rámuje pohled na chrám sv. Mikuláše na Malé Straně. Zajímavá je i mozaika na podlaze s oblíbeným Plečnikovým motivem "svatebních koláčků" vyrobených ovšem prozaicky z nařezané kanalizační trubky vyplněné kamennou mozaikou. S tímto prvkem, převzatým z etruských staveb, si Plečnik pěkně pohrál: svým studentům dávám vždy úkol, aby našli dva "koláčky" se stejným dekorem a věřte, že to není vůbec jednoduché.

Další zastavení na naší vycházce je na rozlehlé půlkruhové vyhlídce, které byl nyní navrácen vzhled z dvacátých let, včetně kamenného zábradlí, lavice s lampou, dlažby a schodiště do Hartigovské zahrady, či opukové pyramidy. Ta byla bezesporu inspirována Cestiovou pyramidou v Římě, ale její tvar, materiál a proporce ovlivnily i obdobné barokní prvky na bazilice sv. Jiří. Pod terasou s impozantní vyhlídkou na panoráma Prahy, se nachází obnovený pavilon, který skrývá zdivo renesanční bašty, ale je v něm i dost prostoru třeba pro výstavy.

Vyhlídka leží na hlavní příčné ose zahrady Na Valech, která vede od Býčího schodiště jižním směrem. Schodiště propojuje zahrady s III. hradním nádvořím a Plečnik ho vyzdobil řadou zajímavých prvků. Najdeme na něm třeba krétské sloupy, zužující se směrem dolů, jež architekt použil také ve vstupní prezidentské síni v přízemí středního křídla Nového královského paláce. Na schodišti je též nika s motivem tří hvězd nad vodní hladinou, což je symbolika spojovaná se sv. Janem Nepomuckým.

Pokračujeme-li v naší cestě zahradou východním směrem, mineme jeden ze dvou památníků defenestrace, který Plečnik doplnil o zábradlí z leštěné žuly. K Tereziánskému křídlu přiléhá pavilonek Ptačince, jehož interiér se bohužel nedochoval, ale vnější vzhled byl nyní rekonstruován dle dobových plánů a fotografií (stavba byla během Husákova režimu zničena a nahrazena masívním objektem transformační stanice). Naproti je branka do alpina, zdobená bronzovou dívčí hlavou od Damiána Pešana. Romanticky pojatá skalka se nachází už za sníženou jižní obrannou zdí na svahu – tedy v té části zahrady Na Valech, která není veřejnosti přístupná – podobně jako na ni navazující terasová vinice. Tyto partie si však můžeme snadno prohlédnout třeba z místa dalšího zastavení pod vznosným pavilonem Bellevue, kde stojí na Plečnikově soklu barokní Herkulova kašna.

Další část zahrady má dvě výškové úrovně. Obě cesty nás však dovedou k poslední zastávce v nejvýchodnější partii zahrady. Zde stojí Moravská bašta, již Plečnik ozdobil štíhlou kamennou jehlou s jónskou hlavicí. Na baště je i cihlový pavilonek krytý dřevěnou pergolou a pod ní oválný žulový stůl, u něhož sedával Masaryk se svými přáteli. Z bašty je možno sestoupit na terasy, které nás dovedou až pod vyhlídku na Opyši, odkud je možno sejít do terasových zahrad malostranských paláců, tedy již mimo hradní areál.

Pokud se však vydáme hlavní cestou zahrady Na Valech k bráně na jejím konci, mineme ještě nyní obnovenou kovovou lampu na kamenném podstavci. Na Opyši nás pak čeká poslední prvek, navržený slavným architektem: je jím vlajkový stožár před východní branou do Hradu. Na rozdíl od výše zmíněných intervencí je však v areálu téměř nováčkem. Slovinský architekt ho vytvořil pro rodnou Lublaň, originál stojí před domem zvaným Peglezen (Žehlička). Kopii sloupu věnovali v roce 1996 Slovinci Praze původně jako poutač Plečnikovy výstavy, ale na místě již zůstal.

Zahrady Pražského hradu (kromě Rajské a Na Valech k nim patří ještě zahrada Na Baště, s níž se seznámíme příště) získaly v roce 2002 prestižní cenu Carla Scarpy, kterou každoročně uděluje nadace firmy Benetton nejvýznamnějším historickým parkům a zahradám světa.

P.S. Ve čtvrtek 12. 7. v 18 hod. křtíme na Plečnikově vyhlídce v zahradě Na Valech průvodce po Plečnikových stavbách v České republice, vydává Foibos, fotografie Jiří Podrazil.

P.P.S. A v sobotu 14. 7. v 10 hodin zvu na letošní Psí vyjížďku, která se uskuteční, nebude-li pršet. Sraz je na cyklostezce za železničním viaduktem vedoucím přes Seifertovu ulici (kousek od Bulhara). Nájezdy po obou stranách viaduktu vedou z žižkovské strany. Přímo proti nám se bude tyčit známý Neffův činžák na rohu Seifertovy a Příběnické ulice.

Psáno pro Neviditelného psa
Foto: autor