Různorodé hejno u Kašpárka
Když se v interiéru dlouhá léta hromadí věci, které z různých koutů a důvodů přinesl čas, může hrozit, že se brzy začnete cítit jako ve vetešnictví. Pokud s nimi ale budete zacházet s rozmyslem, možná naopak vznikne zajímavý a nebývale příjemný prostor, který od prvního okamžiku dýchá na příchozí přátelskou atmosférou.
Katerina Nová , 18. 5. 2007
To je případ Hospůdky u Kašpárka v pražských Střešovicích. V prvních okamžicích, a to nejen jste-li tu poprvé, budou jistě vaše oči těkat po všech koutech a stále narážet na nejroztodivnější artefakty. Tady se pozastavíte nad několika funkčními svítilnami, tam nad řemeslně propracovaným námořnickým barem. V jedné z místností vám nemůže uniknout velké akvárium, v jiné zase narazíte na příborníky s překrásnými vitrážemi. Budete také možná přemýšlet, kde se tu berou díla holandských mistrů a jakou námahu stálo zachovat staré půdovky na podlaze. Dalo by se pokračovat. Majitel Hospůdky u Kašpárka Zdeněk Pilař vysvětluje s úsměvem: „Mám rád tohle různorodé hejno. To, co tu vidíte pochází nejčastěji z vetešnictví, z bazarů a nahromadilo se to tu během třinácti let.“RESTAURACE MÍSTO CHALUPYHistorie Kašpárka se píše od roku 1993, kdy se hostům otevřela sklepní místnost. Před osmi lety se pak bývalá samoobsluha v přízemí domu změnila v další restaurační prostory, dnes nechybí ani zahrádka – terasa ve vnitrobloku. Ačkoli každá místnost má svou vlastní atmosféru, navzájem se spojuje příjemná zaplněnost či zabydlenost, smysl pro detaily. „Celý interiér je práce moje a mých kamarádů – řemeslníků, vybavení pochází nejčastěji z bazarů a vetešnictví. Mám sice rád moderní design, ale pro tenhle styl mám slabost. Byl by nesmysl obojí násilně kombinovat,“ říká k povaze své restaurace Zdeněk Pilař a vzápětí dodává: „Mám Kašpárka v podstatě místo chalupy, pořád cítím potřebu zvelebovat ho a zlepšovat. Manželka občas vypráví, že my už doma nic nemáme, že všechno jsem přinesl sem.“NÁMOŘNICKÁ TÉMATIKANejvíce předmětů – nábytku i doplňků v interiéru je spojeno s námořníky, mořem, loděmi. „Svůj byt mám zařízený v podobném duchu, takže tady jsem pokračoval v podstatě automaticky. Přátelé ale mé nápady ještě dovedli k dokonalosti. Například tesař Robin Rivola je člověk, kterému řeknete, že chcete námořnický bar a on skutečně vytvoří kus nábytku, který býval na palubách lodí. Je tu od něj zároveň několik dalších doplňků, které se opírají o skutečnou námořní či námořnickou symboliku. Zbyněk Zoubek je zase autorem olejů na stěnách, které jsou kopiemi holandských mistrů, vytvořil ale i velký obraz podle fotografie o rozměrech dvakrát dva centimetry, který jsem si vystřihl v časopise. Chtěl jsem si jej odnést domů, ale tady se hodil na stěnu akorát mezi dva trámy. Namaloval i například portrét korzára – na obraze pána z hradu Bítova jen někdejšímu šlechtici přemaloval předmět v rukou. Jiný kamarád zase dělá ty skvělé vitráže a tak dále,“ líčí Zdeněk Pilař. To všechno doplňují litografie s ústředním motivem majáku, najdete tu funkční osvětlení, které pochází z reálné lodi, jsou tu dřevěné ryby... „Občas také navštívím přístaviště v Holešovicích, něco najdu nebo odkoupím od majitelů lodí,“ dodává Zdeněk Pilař.TEPLO TMAVÝCH ODSTÍNŮCelý interiér se nese v duchu tmavých odstínů červené, bordó, zelenomodré a barvy dřeva. Prostor tato barevnost zatepluje a vytváří příjemné pozadí pro veškeré vybavení. Pouze v jediné místnosti – prapůvodním sklepním baru – není na stěnách malba, ale tapeta se vzory připomínajícími anglický styl. „Je to jediná místnost, která má vypadat a působit spíš jako pokoj, protože na ni navazuje dětský koutek. Tapety jsou omyvatelné, a i když se v této místnosti nekouří, díky blízkosti kuchyně je potřeba je čas od času čistit. Umělý materiál, z něhož jsou vyrobeny, umožňuje je jednoduše omýt, případně čistit kartáčem,“podotýká majitel. V „pokoji“ jsou mimo jiné sedačky potažené červenou koženkou, které stejně jako židle v podobném duchu vyrobil na zakázku TON.TRÁMY AŽ Z TÁBORAPokud se jedná o materiály, které u Kašpárka převažují, jsou jimi jen dřevo a v menší míře kov. Vše působí přirozeně a ladí s tím i nově pořízené doplňky v Ikea nutné pro restaurační provoz. Krovy, které musely být v kdysi zdevastovaném prostoru znovu vytvořeny, tvoří trámy dovezené ze secesní táborské nemocnice. Na podlaze jsou ještě v některých místnostech vidět kouzelné staré půdovky. „Nedávno jsme jich ale většinu přikryli prkennou podlahou. Nejen že se špatně udržovaly, ale na nerovném povrchu bylo stále potřeba podkládat nohy stolů...“ říká Zdeněk Pilař. Stylová je i terasa - zahrádka, která v teplých dnech díky dvěma velkým francouzským oknům volně navazuje na jednu z horních místností, verandu. I tu nejspíš čekají časy, při nichž se postupně zaplní nejroztodivnějšími věcmi, které jednoduše přinese čas.Psáno pro časopis Domov.Sebevědomý dům nad roklí | S vistárií pod hradem | Jak se žije v ložnici | Spětev trendech! | Postel není všechno | Nebeské spaní | Éra třpytu a lesku | Imitujte přírodu! | Obklady a dlažby rostou | Z továren do lidských příbytků | Linoleum – nápad pro podlahu | Dřevěné podlahy | Budíček!!! | Exotický bambus | Moderně – retro | Přichází léto – hlídejte si dům i byt! | Krychle na břehu Vltavy | Dům, který inspiruje | Balkony a lodžie za sklem | Nový život ve starém hostinci | Zahrada pro všechny smysly | Zkrášlená zahrádka | Do venkovního pokoje | Barevný svět | Různorodé hejno u Kašpárka
