Architektura /

Sedm stupňů ke zrození digitálního architekta

Bezpochyby každý architekt ví, o čem to tu půjde řeč. Bude to o těch sedmi stupních, o těch sedmi krocích vedoucích k pocitu zvanému digitální architekt. Není žádný, který by po nich nevystoupal, který by je neučinil. Někdo možná jedním mohutným skokem mohl některý z nich přeskočit, nebo jiný stále ještě stojí na jednom ze stupňů s nohou nakročenou. >>>

Martina Svobodová , 28. 1. 2003

Tak tedy, stupeň první. Poznání. Ruční kresebný projev je již během architektova dosavadního života vypracovaný téměř k dokonalosti. Není již třeba dělat žádný zbytečný pohyb ale přesto, nebo možná právě proto je tento projev dokonale efektní. Je možné s radostí klást jednotlivé tahy vedle sebe až je další projekt hotový. V tu chvíli přichází konfrontace. Objevuje se počítačově zpracovaný projekt. Následuje stupeň druhý. Prohlédnutí. Je vůbec možné, že stroje již dosáhly takové dokonalosti zpracování? Vše se zdá tak jednoduché, jakoby stroje zhmotňovaly myšlenky. Tak snadno. Není již potřeba klást na papír nesčetné množství tahů. Vše je prosté. Nic již nebrání volnému letu myšlenek. Samy se budou prostřednictvím stroje zhmotňovat na papíře. V duši však již klíčí semínko nedůvěry. Vždyť je to vše tak dokonale odosobněné. Kde je duše architektova. Té již vládne pouze stroj. Není možné si na vše sáhnout. Přemýšlet nad každým tahem. To je již stupeň třetí. Zavrhnutí. Není nad pravou ruční práci. Ta se hodnotí a má svou cenu. Stroj nemůže vyjádřit to co lidská duše cítí. Stroj vytváří pouze nekonečné další a další kopie téhož. To co zvládne jiný na počítači, zvládnu já lépe a rychleji rukou. To už se ale hrozivě zubí stupeň čtvrtý. Deprivace. Ručně již není možné zvládat šílené tempo nasazené stále dokonalejšími stroji. Je snad možné, že pro některé, přirozeně že ty méně důležité úkoly, by byl stroj vhodnější? Je třeba to zkusit. Stroj se ale vzpírá nezkušené ruce. Nespolupracuje. Bouří se. S plnou silou vrací opovržení které mu bylo věnováno.Nakonec je opět zavržen. Ne však již na dlouho. Zvídavé duši to nedá. Zkouší to znovu, a znovu, a znovu a znovu. A nakonec stroj povolí. Nechá se udobřit a ukonejšit. Spolupracuje. Vše se zdá tak jednoduché, jakoby stroj zhmotňovaly myšlenky. Tak snadno. Vše je dokonalé. Je úžasné co vše stroj vůbec dokáže. Stupeň pátý. Fascinace. Totální. Stroj je všudypřítomný. Stupeň šestý. Před branami zrození. Únava. Únava ze světla monitoru. Únava z dialogu s mrtvou duší. Pochyby. Kde je duše? Kde je duch architektův. Kde jsou ladné tahy po papíře. Rychlé a efektní skici. Proč se myšlenka projektu schovává daleko za dokonalou vizualizací. Zbyla jen forma. Kam se vytratil obsah? Kam vede nastoupená cesta? Stupeň sedmý. Vrchol pyramidy. Stupeň zrození digitálního architekta. Prohlédnutí. Každá věc, každý prostředek na světě má své místo. Malé místečko nebo ohromný prostor. Stroj i ruka mají své místo ve světě architektově. Je třeba znát cestu prostranstvími a zákoutími vyjadřovacích prostředků. Čím je svět pestřejší, tím více cest po něm vede. A každý hledá tu svou. Někdo jde stinnou alejí a někdo podél řeky.

Klíčová slova:

Generální partner
Hlavní partneři