Skici Franka O. Gehryho
Frank O. Gehry je bezpochyby jedním z nejtvořivějších a nejosobitějších architektů současnosti. Vydobyl si uznání jak kritiků, tak oblibu u široké veřejnosti. Jeho monumentální budovy z titanu a skla, betonu a oceli, dřeva a kamene jsou často přirovnávány k sochám bourající hranice mezi uměním a architekturou. Expresionistické pojetí a osobitá práce s hmotou a materiály často vyvolává kontroverzní reakce.
EARCH.CZ , 27. 5. 2010
Skici Franka O. Gehryho seminární práce SAT | Současná architektonická tvorba FA ČVUT v Praze
Petra Manďáková | šk.rok 2008/2009
odborný garant předmětu | Ing. arch. Petr Vorlík PhD.
Stavbám, které Gehrymu přinesly světové renomé a doživotní slávu (Guggenheimovo muzeum v Bilbau, koncertní sál Walt Disney Concert Hall v Los Angeles, v českém kontextu pak Tančící dům, atd.) bylo věnováno velké množství knih, studií i debat. Daleko menší, ne však žádná, pozornost je věnována otázce tvůrčího procesu. Způsobům, díky nimž dojde k přeměně rychlé skici ve velkolepé architektonické dílo. A právě této problematice bych se ráda věnovala v následující seminární práci.
Zdroje inspirace na pozadí stručného životopisu
„Můj přístup k architektuře je jiný. Zkoumám umělecká díla a používám je jako zdroj inspirace.“
V polovině 40. let byla rodina ve svízelné situaci. Obchod s výherními automaty po druhé světové válce skomíral, kvůli špatné investici přišla rodina o většinu úspor a Gehryho otec po prodělaném infarktu byl nucen doktorem ke změně prostředí. Rodina se proto roku 1947 přestěhovala do USA, do Los Anlgeles. Gehry právě ukončil střední školu a přestěhování mělo pro něj zásadní význam v dalším směřování.
Na večerní uměleckou školu si vydělával jako řidič náklaďáku. Později se přihlásil na školu architektury při University of Southern California (USC). „Začal jsem přemýšlet, co mě baví. Kde jsem? Co mě vzrušuje? A pak jsem si vzpomněl na umění, miloval jsem muzea, strašně rád jsem si prohlížel obrazy, poslouchal hudbu. Tyto věci přišly od mé matky. Vzpomněl jsem si na babičku a na piliny a na základě toho jsem se zapsal na pár hodin architektury. Nejdřív se mi moc nevedlo, vlastně jsem v prvním ročníku propadl z perspektivní kresby a to mě opravdu naštvalo. Takže jsem se další semestr vrátil a prošel s výbornou. Kromě studia na USC jsem také chodil na hodiny umění, kresby a keramiky. Můj učitel keramiky, Glen Lukens v té době stavil dům a pozval mě na staveniště, abych se seznámil s architektem Raphaelem Sorianem. Když jsem jej sledoval při práci bylo tam něco, co mě uchvátilo, možná to drama, možná to divadlo, možná také to, že věděl, co dělá. On dělal velmi strohé věci a to mě nadchlo. Na základě Glenova doporučení jsem se zapsal na večerní hodiny architektury. Šlo mi to, takže jsem hned přeskočil do druhého ročníku “ Protože pocházel z levicové liberální rodiny, zajímaly jej sociální otázky, bydlení pro chudé, územní plánování. „Když jsem dokončil školu, tak jsem pěkně narazil. Zjistil jsem, že to nemůžu dělat. Že to neexistuje, že v Americe není žádná poptávka po sociálním bydlení. A územní plánování? Zapomeň na to. To je jen byrokratický nesmysl. To nemá co dělat s invencí, ale pouze jen s politikou a realitním podnikáním. Celou dobu studia jsem říkal, že nechci navrhovat domy pro bohaté. To jsem prostě dělat nechtěl.“
Po dokončení USC, v roce 1954, nastoupil na jednoroční vojenskou službu. Poté jeden rok studoval územní plánování na Harvardu. V roce 1957 se vrátil do Kalifornie. Pracoval pro několik architektonických studií. V roce 1961 odjel do Francie, kde pracoval pro architekty Pereiru a Lickmana a ve volném čase cestoval za architektonickými klenoty Francie. Po návratu do USA spolu s dalším mladým architektem založil vlastní studio. V roce 1967 pak založil svoji současnou firmu Frank O. Gehry and Associates.
Od počátků tvorby nebyl příliš chápán svými kolegy, ale uznání a přátelství nacházel mezi umělci. Mezi jeho blízké přátele patřili Kenny Price, Ed Moses a Ron Davis, později Claes Oldenburg, Coosje van Bruggen a Richard Serra. „Jsem intelektuálně zaujat jejich procesem, jazykem, přístupy. Jejich schopností vytvářet věci vlastníma rukama. Zatímco mezi architekty se cítím jako outsider.“
Prvotní projekty byly ve stylu moderny. Čisté geometrické linie bez dekorace, s akcentem na funkčnost. Netrvalo ale dlouho a jeho osobitý styl se začal pozvolna formovat. Prvním významným úspěchem byl návrh nábytkové řady z lepenky nazvané Easy Edges, ke konci 70. let pak druhé řady nazvané Experimental Edges. Do centra pozornosti se však dostal díky renovaci svého vlastního domu v Santa Monice. Tento projekt mu přinesl obojí, opovržení i slávu, ale nejdůležitějším přínosem pro Gehryho byla znovunabytá svoboda. Zakázky se jen hrnuly a on konečně dostal prostor pro skutečné uplatňování svých vizí.
Tvůrčí proces
Návrhu a samotné realizaci stavby vždy předchází ideová představa architekta, kterou je však nutné nějakým způsobem zhmotnit. Nejběžnějším prostředkem bývá v architektuře kresba, díky níž dojde k přesunu myšlenky na papír. Tak pracuje i Frank Gehry. Prostřednictvím spontánní, drátovité kresby trojrozměrných hmot a forem u něj dochází ke zhmotňování první myšlenky společně s náznaky funkčního a materiálového řešení.
Na základě prvotních ideových skic Gehry vytváří studijní modely z lepenky. V této fázi se často vrací k dalšímu skicování, rozkreslování, které je okamžitě promítáno do fyzického modelu. Vždy pracuje alespoň se dvěma měřítky, což jej přibližuje skutečnosti. Stejný proces používá i na úrovní řešení dispozic, neustálé zapracovávání plánů do modelů a zpět. Tím se začne definovat forma a zároveň objevovat prostorové možnosti. Jde o okamžitou interakci.
Jakmile je dosaženo uspokojivého fyzického modelu, je na řadě sofistikovaný počítačový program CATIA (Computer-Aided Three-Dimensional Interactive Application), který je schopen naskenovat model do počítače. Gehry se o digitalizované podobě své práce vyjadřuje jako o „seschlé verzi svých představ“. Tento program rozhodně přináší do Gehryho tvorby nesmírnou volnost a svobodu. Výrazně sochařský architektonický projev se postupně vyvíjí v rámci složitého opakujícího se procesu, od ideové kresby, přes papírový model až k digitálnímu 3D modelu. Často se od 3D modelu vrací zpět ke zpřesňující kresbě. Pro Gehryho je tvořivý proces procesem kruhovým, jak sám říká: „z mysli do oka a opět zpět do mysli“.
„Nalezení architektonické formy je zdlouhavý proces. Nedílnou součástí je studium historie, díky němuž si každý vytvoří určitou informační základnu. Dále pak neustálé pozorování věcí kolem sebe a jejich postupné vstřebávání. Nejdůležitější roli ale hrají lidé, vždyť pro ně je naše tvorba určena. Záleží, jakým způsobem jsme schopni s nimi jednat, jak interpretovat jejich přání a tužby. Je to intuitivní záležitost. Je velmi těžké vysvětlit, proč věci dělám a proč je dělám právě takovým způsobem. Proces je vývojem myšlenek a idejí.“
Dle Gehryho je architektura bezprostředně propojena se sociální strukturou a účelem. Zakládá si na tom, aby jeho stavby reagovali na kulturní prostředí a kontext daného místa a aby zároveň přinášely příjemný a povzbuzující zážitek jeho uživatelům. Gehry také věří, že v architektuře má jít v prvé řadě o estetickou snahu, což je podle něj otázka kvality materiálů a forem. V centru jeho zájmu pak jsou architektonické možnosti neobjevených tvarů a neprověřených materiálů. Snaží se také o to, aby jeho architektura byla progresivní a v žádném případě ne nostalgická. Napodobování historických slohů není podle Gehryho o nic víc než selhání kreativity ducha.
Skici a kresby
Gehry se staví ke kresbě jako ke koncepčnímu nástroji. Z jeho kreseb lze vyčíst výrazné umělecké zaměření. Inspirací mu v jeho tvorbě jsou nejen umělecká díla, ale také osobní přátelství s malíři, sochaři a muzikanty. Z Gehryho přístupu ke kresbě jako „způsobu rytí do papíru, kterým se z něj snaží vydobýt stavbu“, je patrný umělecký přístup k navrhování, využívající představivost a intuici k vytvoření obrazu. Nejde o typicky architektonický postup, kdy tužka a papír slouží k nakreslení plánu stavby. Naopak jde o rychlé, zkratkovité zachycování plynoucích myšlenek, hledání, upřesňování formy. O svém tvůrčím přístupu se vyjadřuje jako o „přemýšlení nahlas“.
Myslím si, že kreativní proces dokáže nejlépe vystihnout sám autor, proto zde uvádím úryvky z rozhovoru Franka Gehryho s Johnem Tusou pro BBC Radio 3:
"Kreslím nepřetržitě, aniž bych zvedl pero od papíru. Kreslím bez přestání, a proto si myslím, že mé kresby jsou spíš škrábanice. Nemyslím si, že by mohly pro někoho něco znamenat, mají spíš význam jen pro mě. Na konci dne, když tyto drobné kresby rozložím, jsou zatraceně blízko mé představě o finální podobě stavby. A je to právě kresba, koordinace ruky a oka, která začne generovat formu, jakousi pomíjivou představu. Je zvláštní co dělám, při kreslení organizuji prostory stavby. Dost často jak horizontální, tak vertikální. Mé skicování je jistým vyjadřováním prostorových myšlenek, které mi běhají hlavou. Lidé, co se mnou pracují, se naučili překládat tyto kresby. Vytvářejí z nich modely. Ti, kterým teď plně věřím, dokáží vytvořit model přímo z mých skic.“
„A pak je zde i druhá stránka věci, hledání podoby. Dost často překresluji znova a znova a znova a vytvořím dvacet kreseb, pátrám po něčem. Moje pero škrábe po papíru a nutí jej promluvit, jako by byl obraz domu schován nebo utopen v papírové hmotě. Stejně jako Michelangello, který když uviděl kus mramoru, spatřil v něm překrásné figury a dlátem je z něj vysekal.“
„Počítač nepoužívám jako nástroj tvorby, ale jako kontrolní nástroj. Při navrhování slouží k ověřování ploch povrchů, objemů a podlahových ploch. Zároveň si mohu neustále ověřovat, že se pohybuji v rámci parametrů jak budovy, tak rozpočtu. Významný je i jako interpretační nástroj pro stavební firmu.“
Výtvarnému projevu Franka Gehryho se věnují dvě knihy:
<figcaption><span>Foto: eArch </span></figcaption>
</figure>Gehry Draws, Mark Rappolt a Robert Violette, The MIT Press, Cambridge 2004:</strong> se snaží odpovědět na otázku, odkud se berou ty výrazné křivky a linie Gehryho staveb. Prostřednictvím skic 29 významných projektů se autoři snaží následovat architektovo uvažování. Na více než 360 kresbách a ilustracích můžeme pozorovat vývoj od pouhých značek na útržcích papíru až po trojrozměrné modely hotových budov. V úvodu knihy přirovnává Horst Bredekamp, profesor dějin umění na Humboltově univerzitě v Berlíně, Gehryho kresebnou metodu ke konceptu „diesegno“. Ten byl praktikován Leonardem a Durerem a je charakteristický uplatňováním nejenom samotného aktu kresby či modelování, ale i dynamikou kreativního myšlení. Ukazuje, jak Gehry uvažuje prostřednictvím zakřivených pohybů ruky na papíře. Myslí si, že kreslení je Gehryho cíleným kreativním kvasem. Snahou vnímat architekturu sochařsky.
<figcaption><span>Foto: eArch </span></figcaption>
</figure>Frank Gehry: On line, Esther da Costa Meyer, Princeton University Art Museum Series, 2008 </strong>je průvodní publikací k výstavě, která proběhla na Princeton University v New Jersey 4. října 2008 - 4. ledna 2009. Je analýzou Gehryho kreseb, které vznikly za posledních dvacet let. Autorka, profesorka umění a archeologie na Princeton University, vidí v jeho stylu kresby inspiraci současným i starším uměním. Poznamenává, že Gehryho kresby jsou kritikou napětí modernity v dobách, kdy začínal svoji praxi a jeho snahou vrátit zpět humor, emoce a drama do architektury. Kresby shledává elegantními, stejně tak jako i architektonickými. Tvrdí, že se Gehry snaží ve stejný okamžik nalézt jak architektonickou formu, tak vytvořit příjemnou kresbu.
přílohy
seminární práce Skici Franka O. Gehryho
Průkopník digitalizace architektury
„Vše již bylo více či méně vytvořeno. Jediná věc, která to může změnit je technologie.“
„Jakmile jsem se začal zabývat tvary, které je velmi těžké popsat dodavatelům a stavebníkům, navázali jsme prostřednictvím firmy IBM vztah s lidmi ve Francii, kteří vyrábějí letadla Mirage a kteří k navrhování používají program CATIA. To nám umožnilo popsat ocelové zakřivené konstrukce stavebním firmám, které přestali mít obavy z neřešitelnosti konstrukce a přestali projekty zavalovat hrůznými náklady. Měli jsme s tím velký úspěch a myslím, že to kompletně změnilo náš přístup k práci. Jinými slovy, většina architektů a dodavatelů jsou v neustálém boji od prvního dne. Dodavatel se bojí přemrštěných nákladů a ztrát, architekt se usilovně snaží o prosazení svého snu a přirozeně se dostanou do pře. Díky této vtipné pomůcce jsem zjistil, že architekt se může stát hlavním stavitelem, lídrem, může vést projekt a dodavateli se to líbí. Ten je raději v pozici dítěte než zodpovědného rodiče. Díky této technologii jsem se ujistil, že napjatý vztah mezi architektem a dodavatelem může být změněn pozitivním způsobem, a to ve prospěch všech zúčastněných stran.“
„Když za námi přišel klient, který od nás chtěl postavit stavbu a byl spokojený s návrhem, začali jsme hledat dodavatele. Nabídky, které se nám vraceli, však většinou vysoce převyšovaly rozpočet. Dodavatel proto navrhoval snížení nákladů, což ve výsledku vždy znamenalo redukování architektonických prvků na minimum. Jde o běžný postup, ve kterém architekt ztrácí své postavení. S programem CATIA jsme však byli schopni vyprojektovat stavby s přesností 0,7 bodu s čímž byli dodavatelé naprosto spokojeni. Ocelové konstrukce v Bilbabu byly specifické, v celé stavbě se nevyskytovaly dva stejné díly. Po zadání tendru šesti různým firmám se jejich cenové nabídky lišily jen o 1% a byly v rámci rozpočtu. To nás i dodavatele přesvědčilo o jasnosti a správnosti dokumentace."
„Protože šlo o naši specifickou architekturu, pro kterou jsme potřebovali využít pomoc počítače, předpokládal jsem, že by někdo jiný chtěl tento postup dále využívat. Opak byl ale pravdou. Všichni inženýři, stavební firmy a dodavatelé, kterým jsme náš proces představili, pokračovali v jeho používání, a to i při realizacích hranatých, přímočarých staveb bez křivek. Tehdy jsme si uvědomili, že vyvíjení a zlepšování tohoto procesu má skutečnou hodnotu, a to nejenom pro stavební firmy, kterým přináší vysokou míru jistoty, ale především pro architekty, kterým umožní realizovat jejich nápady.“
John Glymph, výkonný ředitel Gehry Technologies vzpomíná: „Frank odolával počítačům tak usilovně, že v době, kdy jsem přišel do jeho ateliéru, nepoužívali ani 2D software. Byla to pro mě úžasná výzva, zavádět 3D modelovací procesy v prostředí bez vlivu jiného softwaru. Snahou bylo podpořit zaběhlý způsob navrhování, který je postaven na uzavřeném cyklu skicování a vytváření fyzických modelů. V žádném případě jsme nechtěli tento postup narušit, ale podpořit jej a vytvořit most mezi světem navrhování a výroby.
Náš první experiment byl ohromně úspěšný. Všechny nás šokoval. První „bezpapírový“ proces jsme použili na soše ryby v Barcelově v roce 1991 (Vila Olimpica 1989-92). Došlo k vytvoření úžasné spolupráce mezi ateliérem, výrobci a staviteli. Projekt byl dokončen dle Frankových představ, dříve než bylo plánováno a v rámci rozpočtu. V té době jsme jako jediní používali program CATIA na platformě UNIX. Trvalo nám téměř deset let, než jsme vyvinuli CATIA V5, která je kompatibilní i na platformě PC, což program zpřístupňuje široké veřejnosti bez požadavku dodatečného programového vybavení.“
Prameny
Francesco Dal Co, Kurt W. Forster: Frank O. Gehry, The complete Works, The Monacelli Press, 1998. DVD, Sketches of Frank Gehry (2006), režie: Sydney Pollack
Internet: http://www.arcspace.com/studio/gehry/ http://www.aecom.yu.edu/uploadedFiles/EJBM/19Nagel41.pdf http://www.czechdesign.cz/index.php?lang=1&status=c&clanek=1247 http://www.bbc.co.uk/radio3/johntusainterview/gehry_transcript.shtml http://www.notablebiographies.com/news/Ca-Ge/Gehry-Frank.html
