Divadlo ve francouzském Saint-Nazaire

Čtvrtek, 24. Duben 2014 - 0:00
| Napsal:

V rámci revitalizace přístavní části Saint-Nazaire bylo postaveno nové divadlo na místě původního neo-klasicistního vlakového nádraží, jehož pozůstatky byly využity pro zázemí divadla. Masivní železobetonová budova je částečně obložena prefabrikovanými panely s květinovým motivem.

K-architectures - Karine Herman, Jerome Sigwalt - divadlo v Saint-Nazaire - foto exteriéru © K-architectures
Fotoalbum: 
K-architectures - Karine Herman, Jerome Sigwalt - divadlo v Saint-Nazaire - foto exteriéru © K-architectures
K-architectures - Karine Herman, Jerome Sigwalt - divadlo v Saint-Nazaire - uliční fasáda obložená prefabrikovanými panely - foto © K-architectures
K-architectures - Karine Herman, Jerome Sigwalt - divadlo v Saint-Nazaire - detail fasády - foto © K-architectures
K-architectures - Karine Herman, Jerome Sigwalt - divadlo v Saint-Nazaire - osazování prefabrikovaných panelů, betonáž vnitřních stěn - foto © Ciments Calcia
K-architectures - Karine Herman, Jerome Sigwalt - divadlo v Saint-Nazaire - hlediště z prefabrikovaných stupňů - foto © Ciments Calcia
K-architectures - Karine Herman, Jerome Sigwalt - divadlo v Saint-Nazaire - osvětlení skrze niky s „rozetami“ z plně perforovaných panelů - foto © Ciments Calcia
K-architectures - Karine Herman, Jerome Sigwalt - divadlo v Saint-Nazaire - foto exteriéru © Luc Boegly
K-architectures - Karine Herman, Jerome Sigwalt - divadlo v Saint-Nazaire - dva pavilony původního nádraží propojené arkádami navazující na novou budovu divadla - foto © Luc Boegly
K-architectures - Karine Herman, Jerome Sigwalt - divadlo v Saint-Nazaire - pohled z nádvoří - foto © Luc Boegly
K-architectures - Karine Herman, Jerome Sigwalt - divadlo v Saint-Nazaire - hlediště, kontrast bílých stěn z pohledového betonu a červeného sametu sedadel - foto © Luc Boegly
K-architectures - Karine Herman, Jerome Sigwalt - divadlo v Saint-Nazaire - hlediště, kontrast bílých stěn z pohledového betonu a červeného sametu sedadel - foto © Luc Boegly
K-architectures - Karine Herman, Jerome Sigwalt - divadlo v Saint-Nazaire - foyer s centrálním schodištěm - foto © Luc Boegly
K-architectures - Karine Herman, Jerome Sigwalt - divadlo v Saint-Nazaire - dobový snímek vlakového nádraží © K-architectures
K-architectures - Karine Herman, Jerome Sigwalt - divadlo v Saint-Nazaire - model přístavní části Saint-Nazaire s divadlem a ponorkovou základnou © K-architectures
K-architectures - Karine Herman, Jerome Sigwalt - divadlo v Saint-Nazaire - Půdorys 1. NP © K-architectures
K-architectures - Karine Herman, Jerome Sigwalt - divadlo v Saint-Nazaire - podélný řez prostorovým modelem © K-architectures
K-architectures - Karine Herman, Jerome Sigwalt - divadlo v Saint-Nazaire - řez obvodovou stěnou v místě niky © K-architectures
Katalogový list: 
Autor Karine Herman, Jerome Sigwalt
Ateliér K-architectures
Světadíl Evropa
Země Francie
Město Saint-Nazaire
Suma 37 400 000.00
Měna EUR
Datum projektu 2009
Datum realizace 2012
Zastavěná plocha 3 900.00m2
Poznámka

Objem betonových konstrukcí : 6 500 m3
Celkové náklady : práce - 16,4 mil EUR, veškeré konstrukce a renovace - 21 mil EUR

Ve francouzském přístavním městě Saint-Nazaire bylo postaveno nové divadlo (obr. 1). Místo, na kterém stojí, zažilo vzrušující časy. Bylo vlakovým nádražím, kam přijížděli bohaté dámy a pánové, aby se vydali parníky na transatlantické cesty. Nádraží bylo otevřeno v roce 1867, deset let poté, co začala fungovat železnice na trase Paříž – Saint-Nazaire, a bylo postaveno v neo-klasicistním stylu, typickém pro pařížské stanice (obr. 3).

Během druhé světové války postavila německá armáda v těsném sousedství ponorkovou základnu (obr. 4). Tento obrovský bunkr (viz článek v Beton TKS 3/2012) byl cílem útoků spojeneckých armád. Základna sice útokům odolala, ale bombové nálety byly tak devastující, že při nich byly zničeny dvě třetiny města. Nádraží nebylo výjimkou, utrpělo závažné škody a bylo opuštěno. V místě se později soustředil „pouze“ průmysl a teprve před nedávnem bylo rozhodnuto tuto část města revitalizovat.

Divadlo je klíčovou součástí nového rozvoje. Na historickém místě starého vlakového nádraží vznikne kulturní centrum města, které bude středem kulturního a turistického dění, stejně tak i aktivit kolem přístavu. Má se stát sídlem regionálních společností a poskytnout jim výjimečné místo pro jejich tvůrčí, produkční a multidisciplionární programové aktivity. Divadlo samozřejmě podpoří i místní umělecké aktivity. Hlavním cílem celého projektu je poskytnutí přístupu ke kultuře co nejširšímu publiku.

KONSTRUKCE JE INSPIROVÁNA OKOLÍM DIVADLA

Autoři návrhu budovy divadla čerpali inspiraci pro materiál a styl divadla z jeho nejbližšího okolí. Masívní objem byl inspirován obrovskou ponorkovou základnou, jeho členitý tvar zase okolními průmyslovými stavbami. Jako hlavní materiál byl zvolen beton. V některých místech je hladký, jinde pak ostře řezaný. Pohledově atraktivní části zdobí stopy květinového motivu, který jemně propojuje původní neo-klasicistní nádraží a novou budovu divadla.

Hladké části betonové fasády jsou monolitické, doplněné prefabrikovanými panely s perforovaným dekorativním motivem. Skladba vnější obvodové stěny (obr. 9b): • prefabrikované panely tloušťky 100 mm s prolysem hloubky 30 mm, • vzduchová mezera 50 mm, • nosná stěna z monolitického železobetonu • tepelná izolace z minerální vlny tloušťky 150 mm, • sádrokartonový obklad.

V některých místech obvodově stěny jsou atypické osvětlovací otvory – niky, které jsou z vnější strany obloženy plně perforovaným prefabrikovaným panelem, jež je z vnitřní části opatřen vrstveným sklem a na úrovni vnitřního líce stěny je bílé plátno upevněné háčky ve vodící liště. Perforované fasádní prvky vrhají měkké světlo do rozsáhlého interiéru, se světlou výškou 11,5 m, připomínajíce tvar rozety chrámové lodi (obr. 9).

Jednoduchý ornamentální vzor použitý na fasádě, inspirovaný motivy z francouzského hedvábí 17. století, byl zvětšen do měřítka budovy – prvek přenesený do reliéfu vlastního materiálu. Podle kreseb architekta byly s velkou přesností vyrobeny částečně nebo plně perforované panely s ornamentálními motivy, téměř plastiky. Kvůli blízkosti moře byl použit bílý cement CEM II 42.5R CE PM-CP2 NF, který chrání fasádu před účinky koroze způsobené přítomností síranů v mořském vzduchu. Pro divadlo bylo vyrobeno 169 prefabrikovaných panelů, každý o ploše 14 m2. Velký důraz byl při jejich výrobě kladen na dosažení homogenního barevného odstínu v rámci celé budovy divadla.

Betonová konstrukce hlediště spolu s jevištěm tvoří hlavní objem divadla. Další části – vstupní hala, zkušebna, šatna a technické zázemí – jsou rozprostřeny, jakoby skladiště, podél jeho boků (obr. 5).

DISPOZIČNÍ ŘEŠENÍ

Vstupní strana komplexu (obr. 5a, 10a) je rámována budovami staré stanice, dvěma pavilony spojenými arkádami. Masivní strážné objekty vymezují plochu, na které původně stála prosklená ocelová hala s nástupištěm (obr. 3).

V současnosti je tento prostor prázdný a je hlavní připomínkou historie místa, je nazýván chrámovou lodí. Dva původní pavilony vytvářejí hlavní průčelí nového kulturního přístavu, a přesto si ponechávají svou nezávislost a integritu. Byly zrestaurovány, nesou si však známky své historie, stopy bombardování a dlouhého období, po které byly opuštěny a jejich otvory zazděny, jen některé z nich byly částečně obnoveny. Východní pavilon, položený dále od divadla, je sídlem administrativy. Západní pavilon, původně nádražní bufet, je sídlem kanceláře pro prodej vstupenek. Druhý vstup je ze severní strany, kde bylo pro diváky postaveno nové parkoviště.

Po průchodu arkádami divák vstupuje na vnitřní nádvoří a vstupní halou po levé straně prochází k hlavnímu schodišti, vedoucímu do hlediště (obr. 13).

Prostor vstupní haly je navržen jako neutrální entita, zajišťující graciézní přechod mezi exteriérem a interiérem, s minimálním designem nenápadně vsunutá mezi divadlo a vstupní průčelí. Střešní terasa nad vstupní halou, přístupná během otevíracích hodin, je rozšířena i nad arkádami jako lávka do druhého pavilonu – možné budoucí spojení.

Blíží-li se divák k hledišti, hala přechází ve foyer a svou velikostí se stává monumentem, zvedajícím se v celé výšce konstrukce. Schodiště, „oděné“ perforovaným zábradlím s povrchem připomínajícím původní panely, umístěné v kanceláři v západním křídle, vede vzhůru a naznačuje velikost hlediště (obr. 12).

Z foyer je ve třech úrovních přístup do hlediště v přízemí, balkon je přístupný ze dvou galerií ve druhém patře. V divadle je celkem 826 míst, 530 míst v přízemí, 296 míst na balkonech. V hledišti jsou i místa pro osoby se sníženou pohyblivostí.

Hlediště je prostorné avšak decentní, jakoby vytesané do kamene. Jediným ústupkem je, kvůli pohodlí, velkorysé pokrytí sedadel textilem. Návrh interiéru vychází z vyváženého kontrastu hrubého výrazu pohledových betonových ploch a luxusního červeného sametu sedadel, je naprosto odlišný od klasického divadelního hlediště. Před hledištěm je 3 m hluboká předscéna, kterou je možné zcela zakrýt, nebo do ní v případě potřeby umístit orchestr.

V zadní nižší části nové budovy za jevištěm jsou prostory pro účinkující: šatny a foyer pro účinkující, technické zázemí a především zkušební sál poskytující účinkujícím místo potřebné pro jejich veškeré aktivity. Prostor sálu je opravdu neobyčejně flexibilní, umělci mohou zkoušet své představení v reál ných podmínkách, včetně osvětlení scény a osob.

V suterénu pod zadní částí je manipulační prostor, kde mohou nákladní vozidla vyložit kulisy pro představení, ukryté před špatným počasím a pohledy diváků. Kulisy jsou vykládány přímo na jeviště, do zkušebny nebo protějšího skladu.

ZÁVĚR

Při stavbě divadla v Saint-Nazaire se architektům podařilo propojit budovu nového divadla s pozůstatky historicky zajímavé konstrukce neo-klasicistního nádraží a vytvořit tak neobyčejný celek určený pro zpřístupnění kultury co nejširšímu publiku. Prefabrikované železobetonové panely ozvláštněné motivem vycházejícím z historických kreseb na hedvábí umožnily vytvořit jemný přechod mezi původní a novou architekturou.

Redakce BETON TKS děkuje architektonickému ateliéru K-architectures za laskavé poskytnutí podkladů a fotografií.

Článek byl převzat z partnerského časopisu BETON TKS.