Vernisáž Kamil Mrva Architects v GJF, 19.1. 2010

Jednotlivé realizace jsou rozmístěny na tenkých panelech opřených o obvodové zdi, uprostřed hlavního sálu jsou na podstavcích modely všech vystavených projektů z balzy, dále jako vtipné posezení uprostřed slouží velký dřevěný model jedné vily a všemu dominuje na celé čelní zdi obrovská panoramatická fotografie z Beskyd s chatou uprostřed. Jak jinak, tuto chatu navrhlo studio Kamil Mrva Architects.

Celková atmosféra byla skvěle doplněna brněnskou kapelou Pitch Bender, která zde hrála za pomocí kláves, saxofonu a zpěvačky jazzovou muziku. Paráda. A to ještě není všechno. Za prolomení hranice dokonalosti bylo u vchodu do galerie Valašské občerstvení (koláčky, klobásy, solené tyčinky, okurky, ...) a v první výstavní síni víno a voda a přes celou jednu stěnu tzv. Zeď nářků, která byla sestavena z dřevěných lamel stejně jako projekt pro firmu UAX v Bernarticích. Teda s jedním malým rozdílem. Mezi jednotlivými lamelami byly desítky různobarevných panáků slivovice, které postupně s časem mizely...

Při zahajovacím projevu vystoupil Ing. arch. Karel Doležel z VUT v Brně, který Kamila Mrvu učil během jeho bakalářského studia. Připomněl zajímavé skutečnosti: Kopřivnice je beskydský region, který se z dlouhodobého hlediska nemůže bohužel chlubit bouřlivým rozvojem. Navíc je zde spousta stavebních předpisů, které částečně ochromují práci architekta, ale Kamil Mrva se zde přesto prosadil, ba dokonce proslavil. Jeho decentní architektura se neschovává za formu, jako např. Zaha Hadid (či Frank Gehry, pozn. redaktora). K. Mrva podle pana Doležela správně pochopil strukturu architektury a svoji práci provádí kvalitně bez žádných architektonických vylomenin. Výstava bude pokračovat v New Yorku a Torontu.

Dále promluvil sám Kamil Mrva, který popsal obsah výstavy a poděkoval svým rodičům, spolupracovníkům a všem lidem, kteří mu pomohli nebo ho obohatili při cestě na architektonické výsluní.

Poslední řeč pronesl ředitel GJF Dan Merta, který si připomněl svoji dovolenou v Beskydech, kdy naživo zažil genius loci Kamilových staveb.

Na závěr bych zopakoval, že celá vernisáž byla skvěle povedená, lidé se tam téměř nevešli a výstava rozhodně stojí za návštěvu. I když zážitek jako na vernisáži to už nebude.

autor fotografií: Libor Fojtík