Vybrané studentské projekty z výstavy AID – Akceptace Intervence Destrukce

 Název:

 Výstava "AID – Akceptace Intervence Destrukce: Industriální stopy ve studentských projektech"

 Ve dnech:  1. 10. - 1. 11. 2009

 Místo:  DOX - Centrum současného umění, Poupětova 1, Praha 7

 Více informací:  www.doxprague.org/cs/exhibition?11

Transformační stanice, Praha – Smíchov

autor: František Denk (FA ČVUT v Praze), ateliér Ladislav Tichý

Základní myšlenkou návrhu přestavby opuštěné trafostanice pro obytné účely je především striktní zachování stávající hmoty včetně plastického strukturování průčelí, jednoduché, nenápadné řešení nástavby, účelné prostorové členění interiéru, využití střešních ploch k ozelenění a optimální vyřešení dopravy v klidu.

T.R.A.F.O. (technická ruina adaptovaná k funkci obytné) má tři nadzemní podlaží a suterén. V přízemí je hlavní vstup, vstupní hala a rozlehlá pracovna s hygienickým zázemím a východem na zahradu. První patro plní funkci klidové zóny se dvěma ložnicemi, terasou a lázní s WC. Střešní patro je věnováno společenskému obytnému prostoru s kuchyní, WC a vnějším schodištěm na střešní, ozeleněnou terasu. Část suterénu pod domem zaujímá prostorný ateliér, prosvětlený anglickým dvorem, a technické zázemí domu. Všechna podlaží jsou propojena ocelovým vřetenovým schodištěm. Suterénní anglický dvorek plní zároveň funkci servisní šachty pro podzemní teleskopické dvoupodlažní parkoviště pro 4 automobily pod přilehlou zahradou.

Barevné řešení průčelí je navrženo v odstínech šedi až okru, sokl probarven tmavším odstínem, střešní nástavba obložena hliníkovými šablonami, které odráží momentální barevný odstín oblohy. Oplocení přičleněné zahrady je neprůhledné, z betonového monolitu, ve výšce a barevném odstínu soklu domu.

Adaptace bývalého technického objektu trafostanice v centru města pro obytné účely splňuje všechny předpoklady bydlení budoucnosti. Objekt má nejen nízkou spotřebu energie pro vytápění a ohřev TUV, ale zároveň využívá většinu střešních ploch k výsadbě kvalitní zeleně a nabízí důmyslné řešení parkování s minimálními požadavky na zpevněné manipulační plochy. K realizaci jsou navíc využity již zastavěné parcely a existující budova, nedochází tedy k zástavbě nových pozemků. K nemalé úspoře energií by došlo bezesporu už v průběhu výstavby, jelikož téměř všechny těžké konstrukce budovy již stojí. Všechny tyto aspekty odpovídají záměru navrhnout nízkoenergetický moderní dům s širším ekologickým konceptem.   

                <figcaption><span>Foto: eArch </span></figcaption>
            </figure></a>&nbsp;

   

Železniční areál Bubny, Praha – Holešovice  

autorka: Lucie Pracnová (FA ČVUT v Praze), ateliér: Jan Sedlák, Ivan Hnízdil, Šimon Vojtík

                <figcaption><span>Foto: eArch </span></figcaption>
            </figure></a>Restrukturalizace území bývalého železničního areálu </strong>

  Železniční areál Bubny už od jeho vzniku provází ostrý rozpor – přinášel technický pokrok, ruch i práci, ale zároveň byl vždy i bariérou oddělující čtvrti Bubny a Holešovice. Navrhované úpravy v území vytváří dvě nová centra, jejichž poloha vychází nejenom z existence významných dopravních uzlů (metro, tramvaje, železnice), ale i z umístění původního osídlení – rybářská osada Bubny na jihu a zemědělská ves Holešovice na severu. Ulice nové čtvrti navazují na uliční sítě Holešovic a Letné a propojují je. Strukturu komunikací doplňují rozmanitá veřejná prostranství (náměstí, náměstíčka, pěší zóny, parky), která tvoří obytnou kostru pojící všechna významná místa i stavby nové čtvrti (radnice, nádraží, kulturní i obchodní centra). Území nádraží Bubny sice pokryje nová čtvrť, ale skutečnost, že zde kdysi existoval železniční areál, zůstane stále patrná. Svědky zašlých časů budou staré průmyslové budovy citlivě zrekonstruované pro dnešní potřeby (kultura, obchod, služby)a dále drobné prvky navozující atmosféru nádraží (pražce ve stopách původních kolejišť, typické nádražní lampy aj.).

                <figcaption><span>Foto: eArch </span></figcaption>
            </figure></a>&nbsp;

 

Železniční stanice, Ústí nad Orlicí

autorka: Daniela Papájová (FUA TU v Liberci), ateliér Jiří Suchomel, Martin Saml  

                <figcaption><span>Foto: eArch </span></figcaption>
            </figure></a><strong>Rekonstrukce a revitalizace nádraží </strong>

Výpravní budovu, která leží mezi pražským a letohradským kolejištěm, navrhl architekt Rudolf Frey v roce 1874 v podobě, která byla tehdy pro tuto část dráhy typická – v kombinaci režného a hrázděného zdiva s jemnými dřevěnými detaily. Ačkoliv je budova cenným kulturním dědictvím, návrh na modernizaci zhotovený SUDOPem Praha počítá s její likvidací. Mojí snahou je proto navrhnout alternativní projekt obnovy a docílit tak zachování stávajícího historického objektu v duchu původního využití. Nejvýraznější změnou je zářez příjezdové komunikace o jedno podzemní podlaží. Pod hlavní nádražní budovou jsem vybudovala rychlou odbavovací halu s přímými tunely vedoucími k jednotlivým nástupištím, ze které je umožněn průchod cestujících i personálu do nádražní budovy, kde se nachází prostorná vstupní dvorana, moderní čekárna, zázemí se službami pro cestující, kavárna s čítárnou a restaurace. V zadní části budovy, kde se původně nacházel dámský salonek, zázemí kuchyně a bufet, by dle návrhu mělo vzniknout turistické informační centrum s půjčovnou kol a cyklistického vybavení. Horní patra lze řešit jako pronajímatelné kanceláře, archiv či přednáškový a zasedací sál. Prostor za výpravní budovou, kde se v současné době nacházejí malé technické stavby či sklady, by byl využit jako naučný park se stezkou, na které by měli cestující možnost seznámit se například s částmi historických strojů a lokomotiv. Interiéry nádraží jsem se snažila zachovat v původním duchu a jakékoliv úpravy vždy provádět s ohledem na historický kontext. Řešení vychází ze skloubení původního uspořádání a současných požadavků na provoz. Původní situace a plány nádraží ukazují charakteristický půdorys ve tvaru H a absolutní dispoziční symetrii – dva znaky, které lze označit jako klíčové. Další podmínkou při řešení interiéru bylo zachování štukové výzdoby a keramické dlažby.

 

 

 

 

Huť Koněv, Kladno

autor: Václav Kruliš (FA ČVUT v Praze), ateliér Michal Hlaváček, Petr Job, Petr Dvořák, Eva Linhartová  

                <figcaption><span>Foto: eArch </span></figcaption>
            </figure></a><strong>Přestavba bývalých koksoven na věznici</strong>

  Hlavním podnětem k výběru zadání bylo zachování architektonicko-společenského dědictví bývalé huti Koněv v Kladně a její konverze pro nové účely. Urbanisticky významná poloha v centru Kladna a zvláštní architektonicko-estetická kvalita již mrtvého areálu stále motivují k hledání nových cest využití. Dezolátní stav, strohost a ponurost vedla k vizi využít atmosféru pro návrh nápravného zařízení, jejichž počet je u nás v současné době kriticky nedostatečný. Stávajícím železobetonovým objektům (mlýnice, zásobník, zavážecí věž, hala chemického provozu a plynojem), které tvoří relativně ucelený komplex bývalých koksoven, byly podle jejich charakteru přiřazeny nové funkce (ubytování, výuka, volný čas, správa). Generel vychází rovněž z nutného odstranění kontaminované zeminy a umístění nových budov s doprovodnými provozy do vytěžených pozic, ve vazbě na stávající objekty. Srdce věznice tvoří centrální nádvoří. Architektonický výraz je založen na kontrastu syrového betonu původních konstrukcí a doplňkových, nově implantovaných „tvrdě kovových“ prvků. Drsnost jako výchovný element…  

 

  Editace textů a obrázků Petr Vorlík Psáno pro Architekt 10 | 2009