Architektura /

Výzdoba NTK - polemika

Na základě doporučení komise vyzdobí Národní technickou knihovnu rumunský umělec Dan Perjovschi. Patří k renomovaným výtvarníkům, kteří vystavovali například v newyorské galerii MoMa či v londýnské Tate. Domnívám se však, že výzdoba knihovny není v první řadě věcí renomé, nýbrž pochopení genia loci a následně odvozeného přístupu. Volba komise je dle mého názoru nešťastná.

Dominik Herzán , 24. 11. 2008

Čím má být knihovna

Je paradoxem, že nejvíce knih vychází v době, kdy jsou k dispozici alternativní média, jako rádio, televize, či internet. Zejména internet je – co se získávání informací týče – velmi populárním a pohodlným zdrojem. Dokonce tradičně seriózní média jako internetové verze zpravodajských denníků (idnes.cz, lidovky.cz) používají odkazy na internetové zdroje, nejčastěji na wikipedii. To, čemu říkáme informace, na nás působí odevšad, ze všech masmédií, vědeckých časopisů a reklam. Z jakých pohnutek tedy člověk chodí do knihovny, když teoreticky stačí pár kliknutí myší? Odpověď je prostá: protože hledá seriózní zdroje a jinak nedostupné informace. Jaký člověk po takových informacích pátrá? Takový, který o něco usiluje, který se na něco soustředí, a nesmíří se s plytkými a rozmělněnými podněty, s povrchními karikaturami a náznaky, která zná tak důvěrně odevšad – od vtíravých reklamních znělek přes slogany po vtipné komixy na posledních stranách deníků.

Knihovna v proměnách doby

V době renesance, baroka, byla knihovna určena zejména pro elity – šlechtice, duchovenstvo a případně univerzity. Národní obrození knihovny zpřístupnilo všem – tehdy byla knihovna opravdu místem, kde člověk dychtící po vzdělání mohl nalézt leccos z toho, co jej zajímalo. Dnes tuto situaci vnímáme s odstupem a snad až jako úsměvnou, že knihovna byla místem až patetickým, dnes se pocitově jedná mnohem více o službu veřejnosti než o věc národní hrdosti. V tomto kontextu vývoje lze pochopit tendence k popularizaci (zlidovění) knihovny například tím, že svou estetikou vyjde vstříc většinovému vkusu, nebo že osloví své návštěvníky něčím jednoduchým a srozumitelným. To je princip pochopitelný, nicméně dle mého názoru špatně interpretovaný. Knihovna je totiž přes veškerý ve zkratce nastíněný vývoj stále ještě místem soustředění, opozicí k roztříštěnému světu okolo.

Neurotické soustředění

Když se prostor určený k soustředění zahltí tisícem drobných karikatur, je to neurotické. Noviny člověk nemusí otevírat a když, nikdo jej nenutí si vtipy z poslední strany číst. Když už ale chce (nebo musí) do knihovny, je od této instituce krajně nefér, když jej od soustředění, které hledá, prvoplánově rozptyluje. Podřezává si tak vlastně větev sama pod sebou, neboť ty, kteří nečtou, karikaturami nenaláká. A ty, pro které jsou knihy důležitou součástí vzdělání, pouze naštve. Zvláště v době, kdy se komentáře v novinách tématům věnují většinou povrchně, krátkodobě a bez hlubšího systému, v době, kdy je člověk denně před tisícem rychlých voleb, kdy narůstají neurózy a psychiatrů je dvakrát víc než lidí, jsou oázy klidu umožňující soustředění velmi vítaným prvkem. Knihovna má být i dnes protiváhou povrchnosti, a ne si na sebe brát její šaty, které nota bene vytvoří renomovaný umělec. Erotické časopisy v klášteře by mnichům taky přinesly kousek vnějšího světa a rozšířily jim obzory, pobavily je, odvedly od soustředění. A to prosím fotografie pořizují profesionálové a ta nahá ďáblova stvoření často nesporně vykazují alespoň estetické kvality. Z tohoto provokativního srovnání je snad zřejmé, kam mířím.

Nakonec povzdech nad neuměním

Zacházet do detailů toho, co vše je dnes považováno za umění, se mi už vůbec nechce, to by byl příběh na třísvazkovou knihu. Vážně nemám nic proti umění jako takovému, toho dobrého si vážím; ale je ho po čertech málo. Dnes se již bohužel rakovinně rozšířila mediální praxe označovat za umění vše, co vytvoří někdo, kdo sám sebe označuje za umělce. A aby plytkost a banalitu zamaskoval, dá si před označení umělec ještě slovo konceptuální, vizuální, aktivistický, multimediální. Přesně tomuhle rozšiřování bezobsažnosti by se měla knihovna bránit, nikoliv ji podporovat. Jinak se z ní definitivně stane historický přežitek, knihovna pro knihovnu. Na lidi by se zapomínat nemělo. A dobrý úmysl (věřím, že porota rozhodovala s dobrým úmyslem) je bohužel málo. Zajímalo by mě, jaký názor na výzdobu mají architekti NTK. Poznámka: Autor pro časopis earchitekt zpracovával rubriku Knihovny (zde) u příležitosti soutěže na Národní knihovnu. Mezi texty v této rubrice je stať věnovaná NTK.

Klíčová slova:

Generální partner
Hlavní partneři