Architektura /

Zdeněk Lukeš | Psí vycházka do Hvězdy

Bylo nádherné jarní počasí – tedy správná pohoda pro letošní první jarní Psí vycházku (a celkově jedenapadesátou!). Přišlo odhadem asi 80 lidí (+ jediné zvíře – náš peysáček Sam Keblůšek). Sešli jsme se na konečné tramvaje na Petřinách.

Zdeněk Lukeš , 28. 3. 2012

Nejdříve jsme si něco řekli o jednom z prvních panelových sídlišť z přelomu 50. a 60. let (čtyřpatrové paneláčky typu tuším G57). Stojí tu i deskový Hotelový dům z let sedmdesátých od Josefa Poláka. Z let devadesátých jsou domy na hvězdicovém půdorysu od Vlada Miluniće pestrých (na mne až moc) barev a tvarů. Znamenaly ovšem jisté oživení lokality a byly kdysi populární mezi bohatější klientelou, která chtěla něco zvláštního – třeba trojúhelníkový pokoj...

Foto: eArch
Foto: eArch

Hlavní dominantou prostoru je ale Makromolekulární ústav Akademie věd, zvaný architekty důvěrně Makrokoule. Dům navrhl na konci padesátých let Karel Prager, který tímto projektem radikálně ukončil své sorelácké období. Skleněný lehký plášť navrhl akademik Otto Wichterle, vynálezce kontaktních čoček a ředitel ústavu. Jen jsem s údivem viděl, že místo smaragdově zelené je obnovený plášť spíše modrý. Před stavbou je nový památník OW od Michala Gabriela.

Dále jsme šli do Libocké ulice, která vede podél obory Hvězda. Tam stojí smutný vrak Schubertovy vily – asi nejkrásnější neorenesanční vily v Praze z roku 1871 od Semperova žáka a profesora pražské německé techniky Zdenko Schuberta von Zoldern. Je v toskánském stylu. Bohužel je už řadu let opuštěná a dále chátrá, ač je kulturní památkou… (Libocká 9).

Foto: eArch
Foto: eArch

Stejně smutný byl o něco níže pohled na rané dílo slavného pražského architekta (a tvůrce zástavby pod Emauzy) Bohumila Hübschmanna. Jeho hrázděná secesní vila z roku 1906 je rovněž prázdná, a protože není památkou, hrozí jí asi zřícení (Libocká 33).

Pak jsme konečně vystoupali schodištěm do obory, založené v katastru Liboce (dnes Praha 6) císařem Ferdinandem I. jako jakási druhá královská zahrada (on založil i tu na Pražském hradě). Hlavní dominantou je renesanční letohrádek na půdorysu Davidovy hvězdy z let 1555-8, který navrhl jeho syn (a mladší bratr pozdějšího císaře Maxmiliána) Ferdinand Tirolský, stavěli Avostalis a Wohmuth. Pro nás je ovšem důležité, že letohrádek rekonstruoval v první polovině 50. let hradní architekt Pavel Janák. Dle přání Zdeňka Nejedlého zde bylo zřízeno Muzeum Aloise Jiráska a Mikoláše Alše, dnes je tu expozice o bitvě na Bílé hoře. V nedaleké hájence a kuchyni z téže renesanční doby jako letohrádek je dnes depozitář Památníku národního písemnictví.

Foto: eArch
Foto: eArch

Oborou Hvězda se zabýval i Jože Plečnik (tuším, že do roku 1959 patřila Pražskému hradu). Navrhl obnovení původního motivu průseků tzv. trojzubce a asi i krásné lavičky, později připisované Janákovi, leč tvarově i konstrukčně obdobné, jaké najdeme v Lánech i Lublani. Hlavní průsek lemují i podivné geodetické čtyřnožky, které sloužívaly k zaměřování.

Foto: eArch
Foto: eArch

Plečnik, či jeho asistent Otto Rothmayer, navrhl také v roce 1930 válcovitou stavbičku Světlušku se vstupem do Hradního vodovodu (založil jej Rudolf II a vede z Liboce přes Břevnov a Střešovice na Hrad). Došli jsme i k ní a pak se vydali zpět. V oboře jsou i dvě plastiky – Jana Roháče z Dubé od Aloise Sopra, která stávala v padesátých letech před Staroměstskou radnicí a dnes je u vstupu do obory z Libocké ulice, a Husitské ženy (sochař Jan Jiříkovský), jež stojí u letohrádku.

Psáno pro Neviditelného psa. Foto: autor

Klíčová slova:

Generální partner
Hlavní partneři