Francouzské polibky

Stařičká, snad už si dnes toto označení zaslouží, stařičká a důstojná Eifelova věž shlíží na toto hemžení ze své výšky.

Město mění své jádro a zároveň se rozrůstá. Přibývají nové čtvrti. Nové i staré části města mají něco společného. Jsou opravdovým velkoměstem. Jak se pozná velkoměsto?

Dýchá pulsujícím životem, je plné vzrušení a zmatku, ale zároveň celé funguje jako dokonalý stroj. Dokonalý stroj propracovaný od základů až po nejmenší detail. Základ tvoří Husmanovi bulváry podpořené hustou sítí metra které město přímo prokrvuje a napájí životem.

Nejdokonalejší detail je vidět na stařičkých dveřích kostelů, v parcích, ale hlavně v parteru samotných ulic. Jeho přirozenost přímo láká k zastavení a posezení.

Detail je možné číst v kopuli Galeries Lafayette stejně snadno jako v parteru před vstupem do technického musea v parku La Villete.

Tato budova skrývá však i jiné zajímavosti než parter parku a kopuli planetária.

Dnes již známá budova technického muzea je určitě technicky zajímavá celá a jako vše v Paříži od základu až po nejmenší detail.

Stejně jako na Vás přímo útočí zajímavé estetické vjemy vyvolané fyzikálními nebo chemickými jevy uvnitř musea, tak na Vás přímo útočí zajímavé scenérie venku, v parku, který budovu obklopuje.

Tyto zajímavé vjemy nevytváří však jen přírodní prvky důmyslně v parku zkomponované tak, že na každém kroku můžete vnímat něco zcela nového, ale podílí se na nich i architektonické prvky které jsou součástí důmyslné kompozice.

Tu tvoří šachovnicové schéma tvořené cestami a kanály, na jejichž křižovatkách stojí altány výrazné červené barvy sloužící různým účelům.

Každý čtyřúhelník vytknutý osou má svou vlastní náplň, tou může být dětské hřiště, růžová zahrada, bambusový háj nebo areál pro piknik.

Celou kompozicí také můžete projít po vlnité cestičce vedoucí z jednoho konce parku na druhý, která vás zavede i do nejzastrčenějších koutů, na které potkáváte nejrůznější originální nápady. Celý park tvoří stejně jako celé město dokonalý stroj ožívající příchodem stovek Pařížanů na odpolední piknik.

Nové a staré v se v Paříži přímo prorůstá. Každá stavba Vás přivítá svou přívětivostí a dobrou náladou ať je stará jako Sacré-coeur nebo jako v porovnání s ním mladičké Centrum Pompidou.

Francouzi se nebojí barev. Jsou všudypřítomné a přitom dokonale vyvážené. Město jakoby prosvětlují. Ostrá barevnost architektonických detailů příjemně kontrastuje s bílou barvou domů na bulvárech nebo zelení parků.

To platí stejně tak na starých bulvárech jako na moderních prostorách La Défence.

Samozřejmě, že i nová část města má svého ochránce. Na místo Eifelovy věže je to Grande Arche. I v takovémto prostředí může spolužít nové a staré. Samozřejmě v trochu jiné podobě než v centru města, zdálo by se že v podobě kýčovité.

Ale zde stojí pouťový kolotoč vedle budovy ze sedmdesátých let tak přirozeně, že nikoho nenapadne přemýšlet nad nevkusností.

A stejně tak jako Eifelovu věž je možné obdivovat do posledního nýtu, je možné Archu obdivovat do posledního lanka.

Nejnovější sousedé Archy se zcela přirozeně zapojují do kompozice města.

Ale ani tady Paříž nekončí. Snaží se nám to napovědět dřevěný most vedoucí nad dalším z mnoha parků.

Zelená sportovní hala stojí v dalším z nich, v parku Bercy, který je vážným konkurentem praku La Villete, alespoň pokud jde o pestrost vjemů které v něm můžeme získat. Je pro něj však slabým soupeřem, pokud mluvíme o kompozici obou parků.

Parky v Paříži jsou vlastně jakousi povinou satisfakcí stavebníků administrativních komplexů občanům Paříže. Není to jiné ani u parku Bercy. I zde platí sláva francouzského detailu.

To že je tento detail nedostižný v každé době, tady nejen v dávné historii nebo žhavé současnosti, ale jednoduše stále potvrzuje budova UNESCA.

Z této budovy na nás přímo dýchají jména slavných. Nervi, Corbusiér, Picasso, Miró..

Park je v Paříži všudypřítomný. V komplexu Unesco ho nalezneme v podobě Japonské zahrady.

Detail v nejčistější podobě prostého betonu dotváří meditační prostor Tadea Anda v nádvoří budovy.

Protikladem hmoty betonu je lehoučká fasáda budovy Cartierovy nadace.