Každý je jinak naprogramovaný

Ateliér Glass/Freeform Architecture Presentation Sessions vznikl před pěti lety v rámci ústavu stavitelství na Fakultě architektury ČVUT. Jeho název určuje hlavní zaměření nejen studentských prací, ale i aktivit doktorandů a pedagoga. Práce členů ateliéru je založena na jiných principech a multidisciplinární spolupráci, než je dosud běžné. Záleží především na individuálních schopnostech, jež jsou zárukou samostatnosti a odlišné kreativnosti nutné k řešení tradičních i netradičních zadání. Uskutečňuje se mezioborová spolupráce s pedagogy, studenty a vědci akademických institucí (CIDEAS ČVUT, VUT a AV) a odborníky z praxe (Archtex, Compotech, 3D Studio FVU VUT, Hacker Model Production, Happy Materials, Philips, Nowatron, Sipral a Syscae). Ateliér se zaměřuje na plánování inteligentních staveb na principu parametrického designu, na navrhování ze skla jako konstrukčního materiálu, na CAD/CAM technologie, robotizaci a automatizaci ve stavebnictví, chytré materiály a nanotechnologie. Adepti architektury zpracovávají projekty nejen v 2D papírové formě, ale využívají předností prostorového pohybu a zvuku videa, včetně přesných modelů vytisknutých na principu technologie Rapid Prototyping. Tato technika slouží k rychlé výrobě modelů nebo komponentů z plastů, elastomerů a kovových materiálů. Působí jako prototypy, na kterých lze ověřit jejich tvary, funkčnost i pevnost nebo jako modely pro další zpracování projektu až do měřítka 1:1.

Ohlédnutí za minulostí

„Od 80. let minulého století vývoj zahraniční architektury rychle směřuje od modernismu k dekonstruktivismu, blobům, volným formám, reflexivní, nano a plectic architektuře, tj. k algoritmické architektuře. Úroveň experimentování dospěla do bodu, kdy je nemožné jasně rozlišovat mezi formou a obsahem, a zároveň mezi grafikou, malířstvím, sochařstvím, designem, stavitelstvím a architekturou,“ říká M. Florián. Podle jeho slov dochází k rozšiřování repertoáru prostorového členění. Aplikované techniky směřují k novému pojetí prostoru v podobě magnetického prostorového pole, částicového prostoru apod. Obyvatelé těchto prostor se už neorientují podle vyznačených bodů, os, okrajů a jasně definovaných sfér. Na jejich místo nastupuje rozložení hustoty, směrová odchylka, gradienty, vektory, jež vytvářejí novou ontologii, která definuje, co znamená být někde. Naproti tomu osmdesátá léta minulého století se u nás stala v reakci na socialistické prefastavitelství trendem neofunkcionalismu, postmodernismu a jejich kompilace. Bohužel se tento trend přenesl i do devadesátých let minulého století a vygeneroval v český kontextualismus, který stále přetrvává. Vytváří dojem, že vývoj architektury a urbanismu je ukončen a že záleží pouze na práci s dosud známými prostory a formami provedenými v odpovídajících ucelených tektonických systémech, detailech a obvyklých materiálech. M. Florián vysvětluje: „Díky nedostatečné teoretické výbavě a informačnímu filtru si člověk tyto výše uvedené souvislosti uvědomil až s velkým zpožděním, což se projevilo i v jeho práci. Myslím, že máme v tuzemsku stále slabou „současnou“ teorii a tím i informovanost. Nutná je otevřenost experimentům a novým teoriím. Jen tak může vzniknout naděje, že budeme moci reagovat na změny, ke kterým kolem nás dochází v oblasti společenské a technologické. Vize ateliéru možná spočívá v tom, že se budu snažit být otevřený jakémukoli názoru na architekturu, což na jedné straně znamená svobodu, ale na druhé straně to vyžaduje individuální zodpovědnost.“

Současné přístupy

Architekti a designéři, kteří byli dříve spokojeni s pouhou vizualizací svých převážně modernistických návrhů, se podle Miloše Floriána v současné době nacházejí v situaci vyžadující nároky na zpracování velkého množství dat z důvodu kvantity a velké geometrické rozmanitosti používaných prvků. Aplikace digitálních dat vede ke generování staveb, pro které jsou charakteristické vícenásobně zakřivené povrchy. Plánování na tomto principu vyžaduje v počátečním stádiu navrhování pomocí programování optimalizovat a automatizovat získané informace, což se promítá do posuzování, vybírání a potvrzení rozmanitého množství komponentů. „Stálý pokrok je ilustrován evolučním vývojem. Nejprve došlo k aplikaci rovinných a cylindrických povrchů, které se protínají svisle a jsou charakterizovány opakováním komponentů. Následovalo opuštění pravoúhlých struktur a dovolilo se povrchům, aby se zužovaly, nakláněly, měly spáru řezu pod úhlem a byly kombinovány s povrchy rozmanitého jednoduchého zakřivení,“ dodává Miloš Florián. Z těchto řešení vyplynula různá rozpětí struktur a použití mnoha rozmanitých komponentů. Zakřivené povrchy se přeměnily v obraz, ve kterém mají všechny komponenty jedinečné kontury a povrchy zakřivení, jež se setkávají v různých úhlech. Přidává se pohyb generovaný do struktury stavby. Vzniklé formy mají funkční výhody v podobě minimalizace vnějšího povrchu. Další etapa vědeckotechnického vývoje je podle slov Miloše Floriána založena na konvergenci technologií čtyřčlenné skupiny označované NBIC (nano-bio-info-cogno). Na místo prohlubující se specializace, kterou můžeme dosud pozorovat, jsou nyní otevřeny možnosti celostního pohledu a sjednocování nejen různých věd, ale i odborných postupů. Integrace vyžaduje sdílení kultury napříč existujícími okruhy vědeckých disciplín a nový technický jazyk opírající se o matematiku komplexních systémů, fyziku struktur na úrovni nanorozměrů a hierarchickou logiku inteligence. Aplikace konvergence se uplatňují nejen v průmyslu v podobě robotizace, automatizace, ale podobně i ve stavitelství a tím i v architektuře.

10 otázek pro Miloše Floriána

Bez jakého vybavení byste si nedovedl představit svou práci? Život sám o sobě je různorodý, a proto i využívání „vybavení“ je proměnlivé. Pořadí neexistuje, neboť vše závisí na oblasti momentálního zájmu. Jsou období, kdy více používám počítač, mobil, pero, tužku s tím, co k nim náleží, a pak mohou nastat období, kdy je nepoužívám a věnuji se pouze studiu literatury. Jaký je váš oblíbený architekt? K. Eric Drexler. Jakou stavbu nejvíce obdivujete? Přírodní struktury. Myslíte si, že výše vašich honorářů odpovídá úrovni a rozsahu vaší práce? Vzhledem k tomu, o co všechno se zajímám, v jakém rozsahu a do jaké hloubky, tak samozřejmě neodpovídá. Máte nějaký sen ve smyslu, že byste chtěl projektovat určitou stavbu nebo navrhnout interiér či nějaký výrobek? Věřím, že ještě během svého života naplním aspoň část z toho, čím se zabýváme v rámci ateliéru. Nezáleží v jaké podobě. A když ne já, tak určitě někdo z členů či absolventů. Existuje ve vaší kariéře významný mezník nebo osobnost, jež vás ovlivnili? Nejprve kniha od Martina Pawleye Future Systems. The Story of Tomorrow. Pak následovaly další dvě – od K. Erica Drexlera Nanosystems. Molecular Machinery, Manufacturing and Computation a Neila Spillera Digitaldreams. Architecture and the new alchemic technologies. Tato poslední dvě díla přiblížila ohromné možnosti nových technologií pro architekty, zvláště v oblasti kyberprostoru, biotechnologie, nanotechnologie a emergence. Je nutné aplikovat výsledky dosažené v různých oblastech přírodních věd: architektura je považována za formu umělého života, jež podobně jako v přírodě podléhá principům morfogeneze, genetického kódování, reprodukci a výběru. Cílem evoluce v architektuře je dosáhnout v zastavěném prostředí symbiotického chování a metabolické rovnováhy, které jsou charakteristické pro přírodní prostředí. Kdyby vám měla zlatá rybka splnit tři přání, jaká by to byla? Vitalitu, vitalitu a opět vitalitu.