Obytný soubor Kejřův mlýn

Úvod

Praha má mnoho míst, která jsou známá, historicky i architektonicky cenná, ale není jich mnoho ve východní části Prahy, která byla v posledních 70 letech rozvíjena převážně průmyslově a také značně necitlivě. Ale tato část Prahy má své srdce, srdce soustředěné podél různých meandrů říčky Rokytky tak, jak tomu bylo po celou dobu historie, kdy Rokytka byla tepnou, která přinášela život do přilehlých obcí.

Jedním z hlavních znaků života naší historie byl vodní mlýn. Všichni ho znají z Kampy, ale jen málokdo ví, že krásný starý mlýn stál i na Rokytce a měl zajímavou a pohnutou historii.

Je nádherným úspěchem naší doby, že historie tohoto místa neskončila demolicí, ale naopak jeho záchranou. Záchranou všech jeho historických částí ze století 17. až po objekty ze začátku 20. století.

Současně se podařila nejen záchrana a rekonstrukce toho, co nám dala historie několika století, ale i citlivá dostavba, která místu vrátila život i zachovala Genius loci tohoto místa. Dostavba, která nesledovala jen finanční cíle, ale něco mnohem hlubšího - zachování posloupnosti historie, její pokračování v kontrastu architektury, a proto si tato stavba zaslouží nejvyšší ocenění.

Celkový popis objektu a jeho funkční určení, přehled dějin a stavební historie

Obytný soubor „Kejřův mlýn“, který byl vybudován na místě bývalého vodního mlýna při říčce Rokytce, je zdařilým příkladem výjimečně citlivého spojení rekonstruovaných historických objektů a moderní architektury s důrazem na neotřelý design.

Je to místo bohaté na okolní přírodu a zároveň prostoupené atmosférou, snadno dostupné z centra, s vysokým komfortem bydlení.

Uzavřený areál je tvořen sedmi obytnými domy; severní - vstupní části dominují objekty původní vily, mlýnice a sýpky, v jižní části polouzavřeného dvora jsou situovány čtyři nové, čtyřpodlažní objekty.

Vila i mlýnice mají tři nadzemní podlaží, ve kterých jsou navrženy byty, v suterénu pak technické zázemí a sklípky. Zachovávaná historická přízemní část bývalé sýpky je navržena jako recepce areálu, v suterénu mlýnice je pak ještě společný fitness prostor a sauna.

Původní historické objekty byly nejen pečlivě rekonstruovány, ale jejich charakter podpořil i praktické řešení prostoru, kdy například vysoké stropy původní mlýnice umožnily vytvoření unikátních mezonetových bytů.

Pod novými objekty je ve společném suterénu umístěno technické zázemí objektu, sklepní kóje a 93 parkovacích míst pro obyvatele komplexu i jejich návštěvy.

Do těchto sedmi budov o celkové ploše cca 6 330 m2 je umístěno 79 bytů: od nejmenších 1+ kk o ploše 45 m2, až po mezonetové 4 + kk o rozloze přes 120 m2.

Prostorové uspořádání areálu nabízí svým obyvatelům dostatek životního prostoru, zároveň však jako „ostrov v zeleni“, zachovává izolovanost původního mlýna od stávající i předpokládané výstavby v okolí, sadové úpravy vytvářejí příjemné prostředí a dotvářejí kompozici obytného komplexu, na který navazují upravené zelené plochy lesoparku podél Rokytky a mlýnského náhonu.

Dějiny objektu

Na území Hloubětína je zaznamenáno množství archeologických nálezů, které dokládají souvislé osídlení této lokality již od doby kamenné.

První písemná zmínka o vsi Hloubětíně, majetku řádu Německých rytířů, je datována roku 1207 a první písemná památka o mlýnu samotném pochází z roku 1550. V této době je mlýn, spolu s okolními pozemky a nedalekým hospodářským dvorem součástí majetku řádu křižovníků s červenou hvězdou a po následujících téměř 150 let je pronajímán podle zákupního práva řadě majitelů především z řad šlechty.

Po počátečním rozkvětu z přelomu 16. a 17. století je v době třicetileté války mlýn vypálen a pobořen. K jeho výraznější obnově dochází až po roce 1679 a zejména pak od roku 1713, kdy je vykoupen z dědičného nájmu a řád křižovníků s červenou hvězdou ho dále provozuje ve vlastní správě až do roku 1730.

V průběhu 18. a 19. století se ve vlastnictví objektu střídá řada majitelů a roku 1917 se jeho majitelem stává Josef Kejř, jehož jméno nese mlýn dodnes. V polovině 20.let dochází k celkové přestavbě mlýna a roku 1926 je dokoncena novostavba obytné vily.

V 50. letech ztrácí mlýn svou hospodářskou i obytnou funkci a slouží jako skladovací prostory, mimo jiné i pro Čokoládovny ORION.

Zobrazit místo STAVBA ROKU 2009 na větší mapě

Stavební historie objektu

Na základě první písemné zmínky z roku 1550 se v literatuře uvádí, že se jedná o mlýn renesančního původu. Průzkumem však nebyly zjištěny žádné jasně vypovídající stopy z tohoto období a v důsledku barokní, klasicistní a výrazné novodobé představby jeho renesanční podobu není možno jednoznačně určit.

O architektonické podobě mlýna z doby jeho rozkvětu na přelomu 16. a 17. století nemáme rovněž žádnou jistotu, ale nepochybně již tenkrát zde musela stát budova s podélnou orientací k náhonu – pravděpodobně shodná s dnešní mlýnicí.

K první výraznější barokní přestavbě a modernizaci mlýna dochází po roce 1713. K datu r. 1718 odkazuje i letopočet se znakem křižovníků s červenou hvězdou umístěný na vrcholovém klenáku kamenného ostění vstupní brány (dodatečně- pravděpodobně při přestavbě na počátku 20. století).

Pro období této barokní přestavby můžeme téměř s jistotou počítat s existencí budovy hospodářského zázemí 1 u vchodu do areálu, která pravděpodobně sloužila k obytným účelům a která zůstává po celé následující období ve své podstatě nezměněna. Výsledkem barokních úprav je i její interiér.

K další fázi úprav, tentokrát již pozdně barokních, došlo po roce 1780. K tomuto datu můžeme přiřadit zejména úpravy přilehlého objektu mlýnice, především jejího interiéru. Zcela novou kapitolou v historii mlýna, která určila jeho podobu až do dnešní doby, bylo období poloviny 20. let 20. století, kdy jeho tehdejší vlastník, Josef Kejř, realizuje jeho výraznou přestavbu; na mlýnici bylo nastavěno první patro a z volného podkroví mansardové střechy vzniklo patro druhé.

V roce 1926 je vpravo od vstupní brány dokončena nová obytná budova vilového typu, která je výrazným příkladem módní vlny rondokubismu.

V souvislosti s touto stavbou vznikl i nový vstupní prostor s bránou a dvěma postranními vchody. Samotná brána s průjezdem je nepochybně staršího původu než jsou vstupy a arkáda z cihel, udává se 19. století.

Stavba - konstrukční a stavební řešení, použité materiály a technologie

Konstrukční a stavební řešení bylo navrženo zvlášť pro rekonstruované a zvlášť pro nově navrhované budovy.

Historické objekty č. 5, 6 a 7 prošly zásadní rekonstrukcí.

Stávající nosný systém byl opraven, případně citlivě doplněn. Byly zachovány původní svislé nosné konstrukce z lomového kamene (objekt č. 5 – Mlýnice) či zdiva z plných cihel (objekt č. 7 – Vila). U objektu č. 6 – Sýpka byly v části objektu zachovány stěny ze smíšeného zdiva, zdivo nových stěn bylo provedeno z cihel.

V objektu 5 byly zachovány původní klenby, dřevěné stropy byly odstraněny a nahrazeny novými železobetonovými. V objektu č. 7 – Vila byl zachován původní železobetonový trámový strop a dále původní dřevěný trámový strop byl odborně ošetřen a restaurován. V objektu č. 6 – Sýpka je nová stropní konstrukce tvořena monolitickými železobetonovými deskami.

Střechy objektů č. 7 - Vila a č. 6 – Sýpka kryje pálená taška bobrovka, střechy menších sklonů a vikýře - titanzinkový plech

Střecha objektu č.. 5 - Mlýnice je kryta skládanými cementovláknitými deskami, vikýře – měděným plechem.

Byly navrženy nové příčky (sádrokarton, keramické tvarovky), skladby podlah (nášlapná vrstva jsou dřevěné parkety), povrchové úpravy (štukové omítky), výplně otvorů (dřevěné kopie původních oken), kompletně nová vnitřní infrastruktura (rozvody kanalizace, vody, vytápění, elektro apod).

Novostavby (objekty č.1 až 4)

Nové objekty byly založeny plošně na železobetonové základové desce tloušťky 400mm, která byla pod sloupy zesílena obrácenou hlavicí kvůli protlačení. V podzemním podlaží jsou situovány garáže a technické místnosti, proto zde byl užit sloupový systém, doplněný železobetonovými ztužujícími stěnami v obvodových partiích a kolem ztužujících jader.

Hlavní nosný konstrukční systém v nadzemních podlažích tvoří stěnový systém, zděný z keramických bloků v kombinaci s monolitickými železobetonovými stěnami. Zastropení je monolitickými železobetonovými deskami. Řešena byla uvnitř dispozice jako bezprůvlaková s případnými skrytými průvlaky v rámci tloušťky desky.

Obvodový plášť tvoří zateplovací systém z minerálních desek s tenkovrstvou omítkou a dřevěnými okenními sestavami.

Příčky jsou navrženy ze stavebnicového cihelného systému z děrovaných cihel.

Skladby podlah jsou navrženy jako plovoucí s nášlapnou vrstvou: dřevěná lamelová podlaha či dlažba keramická v závislosti na druhu místnosti.

Střechy jsou navrženy jako valbové s doplňujícími vikýři. Střešní plášť je tvořen pásy z titanzinkového plechu, který je rovněž použit pro všechny vystupující prvky na střeše. Nosná konstrukce ocelová s dřevěnými mezilehlými krokvemi. Klempířské konstrukce (prvky) jsou z titanzinkového plechu.

Zábradlí na fasádě tvořeno jako kombinace ocelových příček a bezpečnostního skla.

Stavba komplexu byla zahájena v říjnu 2007, zkolaudována v březnu 2009 a v současnosti vítá komplex své první obyvatele.

Při stavbě byly použity jak moderní technologie, tak i kombinace s historickými prvky u rekonstruovaných objektů (fasádní šembrány, zámečnické dobové konstrukce, interiérové dekory, apod.) 

 15 / 55  Přihlášená stavba

 Název:  Obytný soubor Kejřův mlýn

 Místo:  K náhonu, Praha 9 - Hloubětín

 Typologický druh:  Obytná budova

 Typ stavby:  Rekonstrukce a novostavba

 Autor:  Milan Veselý  LOXIA a.s.

 Dodavatel:  Subterra a.s.

 Přihlašovatel:  LOXIA a.s.

 Investor:  SUN Prague s.r.o.