Pozvánka na přednášku Viktor Rudiš. 60. léta: začátek a konec
Druhá přednášku z cyklu Matadoři/ Matadorky představí tvorbu brněnského architekta Viktora Rudiše (* 1927). Významné postavení ve vývoji architektury zaujímají především jeho práce ze 60. let - projekt sídliště Lesná v Brně a Československého pavilonu v Ósace. Tyto projekty, jak napovídá titul přednášky, spadají právě na počátek a závěr 60. let. Architektonicky výjimečná a pestrá éra 60. let však přeneseně představuje také začátek a konec tvůrčích možností a kvalitních příležitostí naší architektury obecně.
KRUH z. s. , 22. 4. 2009
cyklus Matadoři/ Matadorky Viktor Rudiš. 60. léta: začátek a konec čt 07.05 09 19h Experimentální prostor Roxy/NoD, Dlouhá 33, Praha 1 Vstupné dobrovolné
publikace a trička Kruhu jsou při přednáškách v prodeji za výhodnou cenu
partneři: Ministerstvo kultury ČR, Experimentální prostor Roxy/NoD, Škola architektury AVU Praha projekt podpořili: Konsepti, Metrostav a. s., Magistrát hl. m. Prahy, MDA Praha s.r.o., MDA Ostrava s.r.o., AV Media, Sipral mediální partneři: Era 21, Radio 1, www.archiweb.cz, Kulturní týdeník A2 info: www.kruh.info, www.nod.roxy.cz
Na projektu brněnského sídliště Lesná spolupracoval Viktor Rudiš s architektem Františkem Zounkem. Tato realizace je považována za jeden z nejkvalitnějších příkladů obytného souboru 60.-80. let u nás. Architekti Rudiš se Zounkem zde prokázali velkou snahu o kvalitu jednotlivých obytných i občanských staveb a cit pro urbanistické zasazení rozměrného komplexu do krajiny.
Příznivé období 60.let architekt Rudiš završil zmiňovaným návrhem Československého pavilonu na EXPO v Ósace v roce 1970. Spolu s architektonickým řešení se na celkovém úspěchu pavilónu podíl také jedinečný kolektiv autorů výtvarné a ideové koncepce: Jan Skácel, Stanislav Libenský Jaroslava Brychtová, Čestmír Kafka, Vladimír Janoušek, Zdeněk Palcr, Jiří Kolář a další. Realizaci pavilónu lze považovat po výtvarné i obsahové stránce za vyvrcholení a bohužel i ukončení výstavních úspěchů Československa druhé poloviny 20. století. Přednáška tak přiblíží výjimečnou tvorbu jednoho z „matadorů“ naší architektury a připomene i ony začátky a konce tvůrčích snah, ideálů a úspěchů české architektury 60. let v širším kontextu.
PROFIL | Ing. arch. VIKTOR RUDIŠ
Viktor Rudiš (*1927) představuje významnou osobnost naší architektonické scény již 60. let. Jeho pracovní i osobní život je spjat především s Brnem. Zde se narodil, vystudoval FA VUT a následně realizuje mnohé projekty. Mezi ty první, důležité řadíme obytnou čtvrť Lesná (1961-68), kde se spoluautory (František Zounek, Miroslav Dufek, Ladislav Volák) vybudoval Rudiš hodnotný sídlištní celek. Samotné panelové domy se od standardní kvality tehdejší masové produkce liší především v detailech. Zásadní je však komplexní pojetí obytného souboru. Kvality hledejme v urbanistickém řešení, propojení s krajinným amfiteátrem, logickém osázení zeleně nebo v zapojení výtvarných umělců do řešení veřejného prostoru. Navíc jde o dobu, kdy snaha o humanizaci stylu masového bydlení dostává více volnosti, čehož Lesná zřetelně využívá a je jasným dokladem.
Dalším mezníkem Rudišovy tvorby je rok 1968, kdy spolu s Vladimírem Pallou a Alešem Jančekem vyhrává soutěž na československý pavilon pro Expo 1970 v japonské Ósace. Na místo běžných odborníků na výstavní scénáře, byl ideový program pavilonu sestaven osobnostmi jako Jan Skácel a Adolf Kroupa, už jen tím se od předešlých pavilonů lišil. Motto ,,Čas naděje/ Čas úzkosti / Čas radosti“ zobrazovala díla od předních výtvarníků, jako např. Jaroslava Brychtová, Čestmír Kafka, Stanislav Libenský, Vladimír Janoušek, Zdeněk Palcr, Jiří Kolář, René Roubíček a jiní. Volný výstavní prostor zastřešovala dřevěná, lepená konstrukce, pojatá jako neúplná, fragmentární mříž, do které byla včleněna válcová věž kinosálu. Plně prosklený plášť celého objektu, pak ještě více potrhl propojení interiéru s exteriérem. Možná právě i pro tuto svou návaznost na tvarosloví japonské architektury, byla pavilonu udělena cena Institutu japonských architektů. Ze strany československého státu se však naše účast na Expu dočkala spíše kritiky protknuté začínající normalizací.
Dráha Viktora Rudiše však pokračuje. Pro brněnský Stavoprojekt, kde sám působí, projektuje budovu na Kounicově ulici (1980). Zde také aktivně zapojuje a prosazuje zájem o výtvarné umění. V Malé galerii Stavoprojektu Brno tak díky němu v letech 1983-86 vystavují Miloš Chlupáč, Dalibor Chatrný, Zdeněk Palcr či Čestmír Kafka. V 80.letech se do jeho ateliéru sbíhají mladí architekti jako Petr Pelčák, Petr Průša, Zdeňka Vydrová, Ivan Wahla, Gustav Křivinka a Aleš Burian. Z tohoto okruhu lidí později vzniká dnes známé a důležité brněnské sdružení Obecní dům.
Období 80. let jsou především spojena s Rudišovými pracemi BVV Brno, kde společně se Zdeňkou Vydrovou a synem Martinem Rudišem doplňují, rozšiřují a obnovují některé objekty architektonicky významného, výstavního komplexu ze 30.let. Nejvýraznější realizací se stal pavilon G (1995-96), za který ateliér Rudiš+Rudiš následně dostává hlavní cenu Grand Prix Obce architektů. I zde bychom, jako i u jiných projektů , mohli vypozorovat práci s tvary písmen H či U. Ty Rudiš využívá pro jejich otevřený a uzavřený tvar zároveň a možná i pro minimalistickou linii, se kterou mu evidentně vyhovuje pracovat. V této době pracuje tým Rudiš+Rudiš ještě na obytném domě v Litomyšli, kde je opět patrné čisté, až puristické pojetí stavby a její citlivé propojení se zelení.
V roce 1992 vyhrává soutěž na rekonstrukci budovy UPM v Brně. Otevřeným světlíkem navrací stavbě kvality původní koncepce a znovu zde umožňuje výstavní činnost. Snaha harmonicky začlenit do historické zástavby moderní, soudobé prvky a současně vyzdvihnout jednotu a jakousi samozřejmou koexistenci těchto stylových tendencí, bylo oceněno po dokončení projektu čestným uznáním Grand Prix Obce architektů za rok 2002. Architektonická kancelář Rudiš-Rudiš je stále aktivním předním brněnským ateliérem.
